Lesní panny na Radči

 Na západní straně Lhoty a jihovýchodně Radnic, vypíná se příkrá skála do výše 680 m nad mořem. Příkrým srázem končí se tu táhlý hřbet Radče na temeni jejím stával před 500 lety obydlený hrad. Hrad stál již r.1343. V roce 1620 padla jedná část k Zbirovu, druhá k Liebštejnu. Po hradě zbyl jen val s příkopem a střepy pod drnem, místo toto nazývá se "Hrad". Úpatí skalní pokrývá rozsáhlý les, v něm se otvírá dutin sluje, o ní vypráví se že odedávna skrývají poklady. Na jih od sluje zelenával se velký palouk lesní, kde směl pásti obecní pastýř.

Asi před sto lety přihodila tu pasákovi Veverkovi podivná věc, pásl zde krávy, bylo již k 2 hod. odpolední. Veverka si myslil, když jim chutná, ještě počkám, sedl si pod strom zamhouřil oči a co viděl? Z vysokého lesa vystoupily tři ženské bílé oblečené, nesou prádlo na rukou, prostírají je po mlází, aby oschlo na slunci a zmizely. Veverka vyskočil sesbíral prádlo, otočil se po dobytku, aby jej hnal domů, ale ani stopy po kravách. Myslí si, že dobytek odešel sám domů, běží tedy domů s radostí, že bude mít matka prádlo. Dobíhá k chalupě, matka stojí na záspi, ukazuje jí náručí bělostného prádla. Odkud to máš a kde máš dobytek, už se musí dojit. Pasák povídá, že myslil, že jsou již krávy doma, vypráví jak přišel k prádlu.

 Tu matka zděšeně povídá.: "Pro Pána Boha, chlapče! Vždyť to byly lesní panny, sušily prádlo a za tu krádež vzaly ti dobytek. Rozběhl se Vašík na paseku rozvěsil všecko a když to dokončil, probudil se. Spatřil před sebou stádo, ani nevěřil, že spal...

 Zapráskal a honem žene stádo ke vsi, rozehnal jej a žene Straku domů. Vidí zase matku na záspi. „To je dost, že už ženeš, kdy mám dojit?“ „Ale maminko, mohl sem tu být dávno, ale když jste mne vrátila před chvílí, abych rozvěšel prádlo, jinak že bych nedostal dobytek od lesních panen...“ „Co to mluvíš, chlapče ! Já že jsem tě vrátila s prádlem? Jaké lesní panny? Viď tys tam spal a ono se ti něco zdálo…“

Tak divně skončil příběh s lesními pannami.

O zakletých pannách na hradě Radči

------------------------------------------------------

Na hradě kde stojí kříž /ku konci 19. stol ještě stál/ bývala prý veliká propast. Pasáci ze Lhoty pásli tajně jednou dobytek a hodili do prohlubně čepici hochy, jenž sloužil u sedláka Turka. Chlapec zle naříkal a prosil kamarády, aby mu zase dopomohli k čepici. Přivázali hocha za provaz a spustili jej do propasti. Ale nebyla to propast, byla to nádherná síň, spatřil v ní tři panny, které odpočívaly na lůžku a prosily jej, aby je osvobodil. Poradily mu, jak by to měl učinit. Musí z nich odstraniti svými zuby peřinu křížem, ale nesmí se jí dotknouti rukama, rozumí se, že se chlapec ulekl toho zjevení, skočil po čepici, rychle trh provazem a kamarádi vytáhli ho rychle s propastí. Když se dostal nahoru, byl chvíli bez řeči, jak se polekal.