Bludičky (Liblín)

  Asi v polovici 19. století šla Anna Lišková z Liblína domů z Chockova. Provázely jí tři dívky, dvě byly Zemanovic, třetí se jmenovala Šterová. Již bylo asi 2 hodin v noci, když přišly ke kříži. Na křižovatkách zahlédly v polích "Na číhadle“ skákati světlo, veliké asi jako nůše, brzy bylo u nich, hned zas zaběhlo do polí. Dívky se bály a držely se Liškové za sukně. Když zašly dále k Chockovu, světlo se ztratilo. Více lidí vídalo v těch místech v adventě světlo. Lišková je tam viděla již za svých mladších let, šla tudy s mužem. O bludičkách věřívali lidé v tomto kraji, že se objevují jen v adventě a to za tmy, ale třeba do rána. Jde-li více lidí pohromadě, nemají k nim bludičky moci, do domu prý nepřijdou nikdy. Zavolal-li někdo na ně "Hej, hej bludičky", přiletí okamžitě a pošlapou. Jsou vždy v lichém počtu a nikdy jich není více než sedm. Světýlky jsou prý "tučnost země". Objevují se nejvíce na bažinách.