Staré majestátní stromy vzbuzují na pohled libé pocity. Ale tito krasavci mohou mít proklatě temnou historii...

Přestože okolní stromy se už několikrát vyměnily, na O bohatýrský dub u lesa nad vsí za desítky let nikdo nesáhl. Říkalo se, že by to přineslo smůlu, a když se do něj v půli 19. století dřevorubci přece jen pustili, s hrůzou s utekli, protože prý zpod pil a sekyr tekla krev.

NOVÁ MACECHA

Ve vsi nikdo nevěděl, co je na pověsti pravdy, až mne napadlo prostudovat místní kroniky. Příhoda s krví tam byla zaznamenaná, ale ještě o čtyřicet let dříve, z doby válek s Napoleonem. Na dubu po dvou stech letech nic vidět nebylo. Jala jsem se kroniku pročítat hlouběji do historie, i když číst roztřepaný kurent nebylo vůbec lehké.

Zjistila jsem, že roku 1756 se stalo následující. Sedlákovi zemřela žena a zůstal sám se třemi dětmi, synem a dvěma dcerami. Brzy se znovu oženil, leč svou novou manželku pořádně neznal, prostě se mu líbila a hlavně potřeboval pro děti matku. Nová ženuška se před sedlákem tvářila jako lilium, ale děti ráda neměla — a ty se jí instinktivně bály.

Asi za čtvrt roku se na statku objevil nový čeledín. Byl to hromotluk — a aby mohl nastoupit, museli propustit jiného, který tu poctivě pracoval sedm let. Pravda byla, že zastal dost práce, a nová manželka sedlákovi říkala: „Vidíš? Ten pracuje za tři! Nemůžeme si tu přece držet žádné darmožrouty."

SYNKOVA SMRT

Pak se stala nešťastná věc. Josífek, sedlákův syn, si ve stodole ořezával klacík a nůž mu sjel. Prořízl si ruku - a než ho čeleď našla, vykrvácel. Zničený sedlák se sám sebe ptal, zač ho pánbůh trestá.

HLASY VE TMĚ

„Nebreč, Josefe," těšila ho žena. „Jsem mladá, syna ti ještě dám!"

Večer se šel sedlák uklidnit za humna a dozvěděl se, co neměl.„Ještě počkej, nespěchej," uslyšel ve tmě mužský hlas. „Teď to chce trochu času. Pak se postaráme o chlapa, za další rok se vezmeme a grunt bude náš!" „Už mě to nebaví — s tím otrapou!" ozvala se žena, v níž sedlák s hrůzou poznal svoji manželku. „Malého jsme řízli, starého brzo otrávím - a bude pokoj!"

Pro sedláka to byl šok. Aniž by rozvážil, co bude s jeho dcerami, vyběhl ze statku a oběsil se na dubu, který už tehdy čněl do krajiny. Tím šel své proradné ženě a lotrovskému čeledínovi vlastně z cesty. Držela smutek sotva půl roku a oba chtěli ohlásit svatbu. Vyjeli ze statku bryčkou jako páni a mířili na faru.

Cesta vedla přes kopec kolem osudného dubu. Najednou se čeledín na voze vztyčil a ukazoval k dubu. Na spodní větvi tam byl vidět oběšený sedlák, v tu dobu už samozřejmě dávno pohřbený. Nastávající manžel vyrazil hrozný výkřik a zhroutil se zpátky do bryčky. Vozka bryčku otočil a uháněl zpátky do statku. Selka se celou cestu zděšeně modlila a křižovala, ale ženicha jí dovezli už mrtvého.

Za tři dny se oběsila selka. Na stejném dubu jako nešťastný sedlák.

VĚČNÝ STROM

Psychotronici kolem dubu naměřili velmi zápornou energii. Klub českých turistů na něj po zralé úvaze raději ani nenamaloval turistickou značku. Dub roste dál, a přes všechno, co se o něm povídá, je velký, košatý a krásný.