![]()
|
|
Hrad
Potštejn a jeho poklady |
|
Historie
hradu i legendy jsou plné příběhy o vraždách, tajných
skrýších, záhadách a pokladech.
|
 |
 |
Latinský nápis : "SIGNAT
THAU POSTES, DEITA EXTERREAT HOSTES". (Kříž značí veřeje, Bůh ať
odstrašuje nepřátele.)
Pochází z patnáctého století
a kdysi býval kdesi na hradě, než byl přestěhován
na nároží rytířské síně.
Interpretace nápisu prý může
přivést badatele k nalezení ukrytého pokladu.
|
|
Postava jednoho z hledačů
pokladů posloužila A. Jiráskovi jako předloha ke známé povídce Poklad,
a Zdeňku Troškovi k natočení filmu "Poklad hraběte Chamaré" (1984). Šlo
o hraběte Jana Antonína Chamaré, který byl podněcován k hledání
pokladu, až hrad dovedl po 40 letech kopání do havarijního stavu a samotného
k finančnímu bankrotu.
Potštejnský hrad skrýval prý
ještě jedno významné tajemství: Kdesi mezi zdmi byla tajná komora, v níž
se měla nacházet podivná skříňka s nápisy v cizím jazyce. Co obsahovala,
nevíme. Ale bylo ji třeba hlídat. Pořídily se svaté schody, přímo do
nich se zazdily relikvie, svaté ostatky. Snad aby eliminovaly nebezpečí. Když
byla tajemná drahocenná skříňka odvezena do kláštera (a odtud údajně až
do Francie), byly odstraněny i relikvie, zmizeli mniši a poustevníci. Později
se zřejmě několik dalších "agentů" (převlečených za řádové
bratry) zajímalo o stejnou věc. Dokonce zinscenovali sebevraždu jednoho z příznivců
hradního pána. Když pochopili, že nic nenajdou, protože tu nic není, odešli
nadobro.
Potštejn je protkán podzemním
labyrintem, ale dosud žádnému člověku své poklady nevydal. Zato nemálo
chtivých v něm nalezlo smrt, nejen v dávné minulosti. Zkrátka, Bůh ať
odstrašuje nepřátele, jak praví výstižně druhá polovina záhadného nápisu.
Podle
názoru badatelů může však nápis o veřejích být upozorněním nikoli na
dveře k pokladu, ale o „dveře do jiného světa“. Právě před
nezvanými příchozími má Bůh svou mocí odstrašovat. Ten, kdo nedbal
tohoto varování, dopadl většinou špatně.
|
|
Uprostřed řeky pod hradem Potštejn se nacházel tzv.
věštící kámen, a měl předvídat krveprolití. Když zdejší poddaní
jednou zjistili, že v důlku na ohromném říčním kameni zůstala po deštích stát
voda, která se náhle zbarvila do krvava, zmocnily se všech v podhradí nesmírné
obavy. Barva vody den po dni stále více tmavla a mnozí, kteří impozantní útvar
citlivě vnímali, očekávali něco zlého. A skutečně - brzy k hradu dorazilo vojsko
kralevice a zemského správce Karla a sídlo Mikuláše z Potštejna dobylo jako
trest za jeho rozkrádání majetku a loupežné výpravy. To se samozřejmě neobešlo
bez krveprolití, takže prestiž věštícího kamene znovu výrazně stoupla.
Ukázalo se tak, že neobyčejný balvan předpovídá i
války, takže bděli pozorovatelé mohli později včas ukrýt nejen sebe a své
nejbližší, ale také zásoby jídla před rabujícími vojáky. Později se věštění
kamene rozšířilo i na mor, hladomor, masové vymírání i další dramatické
události.
Přes veškeré schopnosti i vážnost však věšticí
kámen čekala zkáza. Na jaře roku 1866, ještě než se zdejší správce panství
rozhodl věštecký kámen roztrhat střelným prachem a jeho zbytky odvézt na
staveniště, oplatil balvan neuctivé chování svou poslední věštbou a přivolal
neštěstí nejen na hrad Potštejn, ale i na celou českou zem. Zanedlouho, v létě
téhož roku 1866, totiž do Čech vtrhla pruská vojska a došlo tak k utrpení celého
národa. Lidé tehdy byli přesvědčeni, že za vše může správce z Potštejna, který
nechal věštící kámen zničit. Mnozí proto popadli kosy a vidle a celý dav se
vydal na zámek vypořádat se s tím, kdo to všechno zavinil. Správce v obavách z
pomsty lidu z podhradí raději volil rychlý útěk.
|
|
|
Foto (c) Záblesk, 2001
|
|
