|
Na věštící kameny lidé nezapomněli ani ve středověku. Jeden z nich se údajně nacházel uprostřed řeky pod hradem Potštejnem a měl předvídat krveprolití. Když zdejší poddaní jednou zjistili, že v důlku na ohromném říčním kameni zůstala po deštích stát voda, která se náhle zbarvila do krvavá, zmocnily se všech v podhradí nesmírné obavy. Barva vody den po dni stále více tmavla a mnozí, kteří impozantní útvar citlivě vnímali, očekávali něco zlého. A skutečně - brzy k hradu dorazilo vojsko králevice a zemského správce Karla a sídlo Mikuláše z Potštejna dobylo jako trest za jeho rozkrádání majetku a loupežné výpravy. To se samozřejmě neobešlo bez krveprolití, takže prestiž věštícího kamene znovu výrazně stoupla.
|
|
|
Ukázalo se tak, že neobyčejný balvan předpovídá i války, takže bdělí pozorovatelé mohli později včas ukrýt nejen sebe a své nejbližší, ale také zásoby jídla před rabujícími vojáky. Později se věštění kamene rozšířilo i na mor, hladomor, masové vymírání i další dramatické události.
Přes veškeré schopnosti i vážnost však věštící kámen čekala zkáza. Na jaře roku 1866, ještě než se zdejší správce panství rozhodl věštecký kámen roztrhat střelným prachem a jeho zbytky odvézt na staveniště, oplatil balvan neuctivé chování svou poslední věštbou a přivolal neštěstí nejen na hrad Potštejn, ale i na celou českou zem. Zanedlouho, v létě téhož roku 1866, totiž do Čech vtrhla pruská vojska a došlo tak k utrpení celého národa. Lidé tehdy byli přesvědčeni, že za vše může správce z Potštejna, který nechal věštící kámen zničit. Mnozí proto popadli kosy a vidle a celý dav se vydal na zámek vypořádat se s tím, kdo to všechno zavinil. Správce v obavách z pomsty lidu z podhradí raději volil rychlý útěk.
|
