|
Bezhlavý vladyka Nikdo z nás dlouho nevěděl proč, ale ten pokoj byl zřejmě zakletý. Pořád se v něm děly velmi podivné věci. Ne že by se tady snad o půlnoci zjevovali mrtvolně bledí duchové, ohniví psi nebo třeba krásná bílá paní, tak šílené to naštěstí nebylo. K údivu a taky k pořádnému vzteku stačily zdánlivě běžné technické lapálie. Když jsme si s mou ženou koupili a zrekonstruovali zpustlý vesnický domek, plánovali jsme, že si z tohoto pokoje uděláme útulný obývák. Ale - ouha - jako na potvoru právě tady nehrála televize. A uznejte, jaký by to byl obývací pokoj bez řádně fungujícího televizoru? „Vypadá to, že na téhle straně domu asi není dostatečný signál," řekl jsem manželce, „no, nevadí, koupíme si satelit, stejně po něm už dávno toužím. Parabolu dáme na střechu a televize pak bude mít obraz jako víno." Omyl, to jsem se tedy přepočítal! Televize totiž i nadále zrnila. Nešlo mi to do hlavy, a tak jsem zkoušel všechno možné. Jenomže potom se ukázalo, že v pokoji ošklivě chrčí i zcela obyčejné rádio! Bylo to naprosto nepochopitelné. Ale co se dalo dělat - obývák jsme si proto raději udělali jinde a já si tady, ve „zlobivém" pokoji, zařídil pracovnu. Tam televizi ani rádio nepotřebuju, stačí mi počítač, myslel jsem si. Jo, ale počítač fungující — a ne takový, který se co chvíli sám od sebe zasekává a dokonce vypíná! Proč? Tak to jsem tedy fakt vůbec nechápal. A tak to šlo dál a dál, až se v pokoji porouchávaly takové banality jako třeba lampička na čtení. Načež „vyprskly" všechny čtyři elektrické zásuvky a vyhodily pojistky. Kamarád, vyučený elektrikář, jenom bezradně kroutil hlavou: „Člověče, to teda nevím, na to jsem krátkej, to by sis musel pozvat lidi s pořádnou měřicí technikou." Než jsem to stačil udělat, přijeli jiní experti - pánové z archeologického průzkumu. Náš dům, přesněji onen tajemný pokoj, totiž sousedí s polorozpadlou stodolou, která před mnoha lety vyrostla na základech někdejší zemanské tvrze. Vlastník stodoly se rozhodl zdi zbořit a na pozemku postavit jinou stavbu. Předtím však museli to místo prohlédnout archeologové. A ti se hned třetí den radovali z velmi pozoruhodného nálezu. V zemi, asi tři metry od zdi našeho divného pokoje, objevili překvapivě zachovalou kostru mladého muže ze středověku. Jeho lebku ale hledali marně. Podle pověsti potrestali marnotratného a zadluženého zemana tři statní muži. Teprve potom se kdosi rozvzpomněl na dávnou pověst o jednom zdejším vladykovi, který prý začal žít příliš rozmařile, načež upadl do těžkých dluhů. Když pak neměl z čeho splácet, přijeli tři statní zbrojnoši a bez milosti ho zkrátili o hlavu! Až teď nám to všechno došlo a my najednou dostali strach - pochopili jsme, proč asi v pokoji v sousedství vladykova hrobu nic nefunguje. Od nálezu uplynulo šest let a archeologové zatím tradovanou verzi vladykovy smrti nepotvrdili. Ze neznáme pravdu, nám ale zase tolik nevadí, pro nás je přece mnohem důležitější něco jiného. Od té doby, co si badatelé tu hrozivou bezhlavou kostru odvezli, máme doma klid a obývák jsme si mohli konečně zřídit tam, kde jsme to od začátku plánovali. Tedy v „tajemné komnatě", která už je naštěstí naprosto normálním pokojem. Dopis Jiřího N. zpracoval T. Vašák, Chvilka pro tebe č.2/2011 Máte podobný příběh? Napište nám o něm! |
PSYCHOTRONIKA