NEUVĚŘITELNÉ PŘÍBĚHY  


Hovořím se zemřelými 

Můj život byl už v dětském věku poznamenán velkou tragédií. Když mi bylo 5 let, přišel jsem o oba rodiče i staršího bratra. Byla to havárie auta, ze které jsem vyšel živý pouze já. Po třináct let se o mě starala babička, sama invalidní, ale nějak jsme to museli společně zvládnout.

Později, v dospělém, věku, kdy už bylo dostatek různé duchovní literatury, jsem se o tuto oblast začal intenzivně zajímat. Prošel jsem mnoha esoterickými kursy včetně několika stupňů reiki. Stále jsem přitom pociťoval jakousi potřebu splatit jakýsi dluh těm svým blízkým, kteří neměli to štěstí jako já a museli z tohoto světa odejít ještě v mladém věku. A tak jsem přišel na myšlenku uskutečnění kontaktu se svými drahými tam "na druhé straně".

Neměl jsem s takovými vztahy žádné zkušenosti, ani ty získávané z literatury. Tak nějak intuitivně mě napadlo v den smrti mých blízkých odejít na hřbitov a pokusit se jim přiblížit pomocí symbolu reiki. A to symbolu, který usnadňuje překročení hranice času a prostoru. Své počínám jsem vždy začínal prosbou o ochranu a s prosbou o úspěch za předpokladu, že se tak děje v souladu s vůlí nejvyššího Ducha i duší mých drahých.

Při prvním "obřadu" byly reakce téměř neznatelně, pouze nějaké intuitivní nápady. To mě ale inspirovalo, abych pokračoval i v dalších měsících, a to vždy v den jejich smrti. Po několika takových návštěvách hřbitova se náš vzájemný kontakt zesílil a já jsem skutečně mohl mentálně "hovořit" někdy s matkou, jindy s otcem nebo i bratrem. Později docházelo i k "hovorům" s dalšími zemřelými příbuznými, nejčastěji s babičkou, která mě vychovávala a byla velice blízká mému srdci.

Nechci se rozepisovat o obsahu některých takových hovorů. Byly to vždy záležitosti zcela osobní - rodinné. Dosti často mi bylo "napovězeno" něco; co při zrealizování bylo promne hodné užitečné. Já jsem však tyto kontakty začal a udržoval především s myšlenkou, zda bych sám mohl nějak svým blízkým "v jiném světě" pomoci. I k takovým událostem docházelo, například si moje matka přála, abych jí zazpíval známou ukolébavku, kterou mne obvykle večer uspávala. Toto přání jsem uskutečnil ještě na hřbitově, ale přimělo mne to k tomu, že už jsem se přestal vázat na místo na hřbitově a uvědomil si, že v podstatě mohu být se svými zemřelými v kontaktu kdekoli, a nejlépe v klidu svého domova. Nebyly přitom žádné překážky a dokonce doma jsem, se dokázal ještě lépe soustředit na "vzájemnou konverzaci". Dnes mám rodinu a poněkud méně času k "návštěvám" svých blízkých na onom světě. Ale přesto tak činím, zvláště v období jejich různých výročí, nebo v případě, že se musím rozhodovat v určitých důležitých věcech. Rady, které ke mně při této "meditaci" přicházejí, jsou pro mne vždy výhodné a užitečné. Stejně tak mě těší, že alespoň takovým způsobem jim mohu vysílat svou lásku.

Jindřich z Jesenicka

In.: Mimořádné jevy v mém životě. Médium, č.5/2006