NEUVĚŘITELNÉ PŘÍBĚHY  

Láska nezná hranice

Vloni, krátce před Vánocemi, mi zemřela devadesátiletá babička. Přestože se to v jejím věku dalo již předpokládat, ranilo mě to více, než bych si kdy mohla pomyslet. Zvláště proto, že jsem byla přesvědčena o tom, že babiččiným "favoritem" byl její syn, bratr mé matky, a jeho rodina.

Občas jsme si s babičkou povídaly o posmrtném životě. Věděla o mých zážitcích i o tom, že mě tyto věci přitahují a nebojím se jich. Pět dní po její smrti jsem to už nemohla vydržet a začala jsem hlasitě bědovat do éteru.

"Cos nám to, babi, udělala, a zvlášť teď, před Vánoci. Nemohu se s tím smířit a nevím už, co mám dělat." 

To odpoledne jsme s manželem usnuli v obývacím pokoji, když nás probudilo zvonění telefonu. Když jsem zvedla sluchátko, ozvala se moje babička tak, jak se vždy ohlašovala. Veselým hlasem, vlastně jako by to "babička" zazpívala. Pak se ozvalo klapnutí a bylo ticho. Bylo to tak úžasné, že se to nedá ani popsat. Snad ničím by mi babička neudělala tolik radosti, jako tímto rozloučením. Nedovedu to popsat, ale náš vztah se tím v mých očích úplně změnil. Byl to ten největší dárek, který mi má babička kdy mohla dát.

Ljuba W., Rakovnicko

Podle: Spirit č. 15/2004