NEUVĚŘITELNÉ PŘÍBĚHY  

Pomoc v pravou chvíli

Tento příběh se před nedávném stal mamince mé kamarádky.

Před více než rokem zemřela paní Jitce v úctyhodném věku maminka (dožila se devadesáti let). Před nějakým časem uklízela po malování a našla dvě vkladní knížky, na kterých sice nebyly miliony, ale nějaké peníze přece jen ano. Rozhodla se tedy, že dojde knížky do spořitelny zrušit. U jedné vše proběhlo bez problémů a peníze byly vyplaceny. Druhá vkladní knížka však byla na heslo, které paní Jitka neznala, neboť o knížkách neměla do té doby ani tušení.

Pracovnice spořitelny chtěla samozřejmě heslo vědět a i přesto, že ji paní Jitka ujišťovala, že ho nikdy neslyšela a ať to tedy nechá být, ji nabádala, aby se v klidu zamyslela, že si určitě vzpomene. Paní Jitka prý po nějaké době už nevěděla kudy kam, a tak zvedla oči vzhůru a v duchu řekla: „Maminko, prosím tě, pomoz mi. Řekni mi to heslo, přece nenecháme ty peníze propadnout." A pak ze sebe znenadání vyhrkla „domov"! Pracovnice spořitelny se na ni mile usmála a řekla: „No tak vidíte, že jste si vzpomněla."

Paní Jitka stála jako omráčená a musela se štípnout, jestli to není sen. Nebyl. Za chvíli odcházela s penězi domů. Prý by ji takové heslo vůbec nenapadlo, to by spíše tipovala jméno některého z dětí nebo vnoučat. A tak mamince stále děkuje za nápovědu.

Irena Z., Rakovník

Podle: Spirit č. 7/2004