Boží studánka  

U obce Petrovice stojí na návrší nad obcí kostel Navštívení Panny Marie. V minulosti byl znám jako významné poutní místo. Byl postaven hrabětem Janem Josefem z Valdštejna v letech 1714 – 1715 poblíž tzv. Boží studánky.

Zde se v osmdesátých letech 17. století třem vesnickým dívkám zjevila Panna Marie.

Tato událost se brzy rozšířila po kraji a studánku začaly navštěvovat zástupy poutníků. Protože do té doby Petrovice kostel neměly, rozhodl majitel panství o jeho stavbě.  

Poblíž petrovického kostela na kraji lesa se nalézá tzv. Boží studánka, která je už téměř tři století významným poutním místem. Pověst říká, že v druhé polovině 17. století, kdy Petrovice držel svobodný pán Otto z Helversenu, se zde stala zvláštní událost, která rozrušila celé okolí. Ve zmíněném lese se nalézala pod mohutným dubem studánka. Jednoho dne tu tři petrovické dívky sbíraly bukvice a při práci si prozpěvovaly. Najednou uslyšely, že s nimi zpívá ještě někdo čtvrtý. Zarazily se a pátraly, kdo neznámý zpěvák je. Pohlédly na rozložitý dub a spatřily zvláštní úkaz. Mezi větvemi stromu se vznášela krásná paní s nemluvňátkem na ruce a líbezně zpívala. Dívky se lekly a z lesa utekly. Brzy věděla o prapodivné příhodě celá ves. Po několika dnech šly dívky zase k oné studánce a zjevení na dubu se opakovalo. Jak už to bývá, mnozí spoluobčané dívkám věřili, jiní ale tvrdili, že jde o pouhý výmysl. Děvčata byla předvolána na vrchnostenský úřad k výslechu. I přes hrozby neustále tvrdila svou. Nepomohl ani výprask důtkami, který jim uštědřil biřic. Po ranách nebylo na tělech dívek ani stopy. Tímto krutým výslechem byl lid utvrzen ve svém přesvědčení, že k události skutečně došlo. Dub i studánka nabyly posvátné a zázračné pověsti. Když pak dal baron z Helversenu studánku vyzdít a nedaleko od ní postavit klenutou kapličku, do níž daroval obraz Ježíše Krista na kříži se sv. Janem a Pannou Marií stojícími pod křížem, stala se víra v zázračnou moc vody studánky všeobecně rozšířenou. Studánka byla lidmi nazvána Boží studnicí a voda v ní Boží vodou. Nedlouho potom bylo zjištěno, že voda má díky obsahu železa a kyseliny uhličité léčivé účinky. Ke studánce začaly proudit davy poutníků. Mnozí z nich, zejména ti, kteří trpěli kloubovými nemocemi, zde našli úlevu a uzdravení. Sláva petrovické Boží Studánky rostla. Divotvorná moc byla přičítána i dubu. Lidé z něho olupovali kůru, řezali třísky, trhali listy, a tak není divu, že takovýmto zacházením byl strom zcela zničen. Baron Helversen ho musel nechat porazit. Z jeho dřeva zhotovil domácí oltářík a klekátko. Nový majitel panství, hrabě z Valdštejna, nechal po roce 1709 zřídit u Boží studánky léčebné koupele a lázně. Při těchto stavbách byla rozbořena původní kaplička a obraz Krista přenesen do nově postaveného kostela Navštívení Panny Marie. Dnes je Boží studánka opravená a udržované je i její nejbližší okolí.

Lidové stavby a pověstí z Pctrovic u Rakovníka

Lidové stavby a pověstí z Pctrovic u Rakovníka*). 

V druhé polovině 17. stol. (po r. 1660), kdy Petrovice držel svobodný pán Otto z Helversenů, stala se v lese, ves na jižní straně věnčícím, zvláštní událost, jež mocně rozrušila celé okolí a jež přivodila pak stavbu kostela a zřízení fary. Pověst vypravuje: Ve zmíněném lese byla pod mohutným stromem dubovým studánka. Když jednoho dne tři petrovické dívky stlaní hrabaly a bukvice sbíraly, při práci té si prozpěvujíce, uslyšely, že někdo cizí zpívá s nimi. Zarazily se, ustaly ve zpěvu a rozhlížely se zpytavě po okolí, aby neznámého pěvce vypátraly. Maně pohlédly i na onen strom.

Spatřily tam zvláštní zjev. Mezi větvemi stromu se vznášela překrásná paní s nemluvňátkem na ruce, sladce zpívající. Neobyčejným zjevem zaleknuté dívky z lesa utekly, že o této své příhodě nemlčely, rozumí se. Po několika dnech šly dívky zase do lesa ke studánce. Zjevení na dubu se opakovalo. Jak to již bývá, mnozí dívkám věřili, jiní zase nevěřili, považujíce vše za výmysl dívek, z nichž jedna, podle zachovaného podání, slula Anna Klímová. Pro zjištění pravdy a zamezení pohoršení by]y dívky předvolány k místnímu vrchnostenskému úřadu a zde vyslýchány. Vypovídaly, jak výše uvedeno. Pohrozeno jim trestem. Dívky vypovídaly stále totéž. Byly třikráte důtkami zmrskány. Dívky trvaly při svých výpovědích zároveň prohlašujíce, že prý žádných bolestí při šleháni necítily. Byla jim ihned prohlédnuta záda a skutečně po známkách šlehání nebylo nikde stopy. To považováno za nový div a zároveň za potvrzení pravdivosti vypravování dívek. Dívky byly od úřadu propuštěny s rozkazem, aby o věci mlčely. Rozkaz ten ovšem málo pomohl, kdy výslechem v kanceláři byl lid utvrzen v přesvědčení, že zjevení se skutečně udalo. Dub a studánka nabyly pověsti posvátné a zázračné. Když pan baron z Helversenu dal studánku vyzdíti a nedaleko od ní postaviti klenutou kapličku, do níž daroval větší malovaný obraz Krista na kříži se sv. Janem a Pannou Marií pod křížem stojících, rozšířila se víra v zázračnou moc vody. Cenný tento obraz visí nyní v kostele na východním pilíři blíže presbytáře. Studánka nazvána lidem »Boží studnice« a voda v ní »Boží voda«.

Když pak tato voda, pro svůj obsah železa a kyseliny uhličité, ukázala se léčivou, sbíhalo se k této studánce lidu množství veliké. Nejvíce bylo ovšem nemocných, kteří trpěli nějakou nemocí kloubovou. Mnozí z nich nalezli zde uzdravení. Sláva »Boží studnice« rostla. Uzdravení nemocní zanechávali prý zde na památku svá lůžka, kterých prý tu za krátko bylo tolik, že by byly naplnily žebřiňák. I mnoho dětských šatiček a jiného prádla bylo zde obětováno.

Nejhojnější návštěva byla v neděli a ve svátek, kdy lid měl k tomu čas. Když však okolní kněžstvo stížnost na úřadě si vedlo, že lid touto návštěvou zanedbává nedělní a sváteční služby Boží, bylo lidu úřadem vrchnostenským nařízeno, aby k »Boží studnici« putoval až po službách Božích. Dubu, nad studánkou stojícímu, přičítána také moc divotvorná. Lidé olupovali s něho kůru, řezali třísky, trhali listí, nakuřujíce bolavé zuby i nemocný dobytek. Takovýmto jednáním byl dub zničen. Strom hynul a byl konečně řečeným baronem z kořene vyvrácen a odstraněn. Z jeho dříví dal prý si jmenovaný pán zhotoviti domácí oltářik s klekátkem. Stav tento trval až do roku 1709. Toho roku totiž koupil Petrovice hrabě Jan Josef z Valdštýna, pán bohatý, dobročinný a zbožný.  

Druhá pověst vypravuje o vzniku »Boží studnice«: 

V lese nade vsí, na stráni k potoku se nížící, byla mýtinka, na níž stála hrušeň plánička. U paty této stráně byla studánka, nad níž rostla mohutná jedle. Neznámá zbožná ruka zavěsila na její kmen obraz Panny Marie s Ježíškem na ruce. Zde shromažďovala se mládež petrovická, vyvolila si toto vhodné místo za hřiště. Nemohlo býti také místa vhodnějšího. Když se hrou pod pláničkou unavila, seběhla dolů k studánce, jejíž chutnou vodou se občerstvila a k nové hře posilnila. Po dlouhou dobu hrávala si mládež zde, a nic zvláštního se jí nepřihodilo. Jednoho dne, když si dívky hrály, ocitla prý se náhle mezi nimi neznámá dívka, zjevu neobyčejně sličného, andělského. Hrála si s ostatními, zpívala, smála se a pojednou, jak nepozorovaně přišla, tak zase zmizela, aniž kdo byl by něčeho zpozoroval. To se několikráte opakovalo. Nikdy však nedalo se zjistiti, odkud neznámá společnice přišla a kam zmizela. Domácí dívky se neznámé doptávaly, čí je, ale nadarmo. Neznámá odpovídala: »Neptejte se, sice mezi vás vícekráte nepřijdu!« Odpověď překvapila dívky, jež si neznámou společnici pro její líbeznost oblíbily, a již se nevyptávaly. 

Náhoda dětem pověděla, kdo neznámá byla. Jednoho dne házeli hoši kamínky do důlku tak, že v odměřené vzdálenosti postavili se k důlku zády a z tohoto postavení kámen do něho přes hlavu házeli. Jeden z takto hozených kamínků vletěl mezi dívky a udeřil náhodou právě neznámou společnici do čela. Uhozená vykřikla a mžikem zmizela. Překvapené dívky rázem ve hře ustaly a udiveně se kolem rozhlížely, po zmizelé dívce pátrajíce. Jedna z dívek pravila: »Kámen ji uhodil. Pojďme ke studánce! Snad si tam ránu omývá!« Seběhly ke studánce. Zde nebyl nikdo. Zrak některých zabloudil maně i k obrázku. Sotva popatřily, překvapením vykřikly. Panna Maria měla krvácející ránu na čele. Nyní dívky poznaly, kdo si s nimi hrával! Hrůzou rychle se rozutekly, spěchajíce domů, aby rodičům vypravovaly, co se stalo. Neuplynulo ani půl hodiny od tohoto okamžiku, a již z Petrovic mladí i staří utíkali na kopec k jmenované studánce, aby vlastníma očima se přesvědčili o pravdivosti toho, co děti byly jim povídaly. A skutečně! Na čele Panny Marie rděla se dosud ona krvácející rána. Při spatření tohoto divu padl rázem všechen přítomný lid na kolena a vroucími slovy uctíval Rodičku Boží. Krvácející rána zmizela teprve po několika dnech. U studánky bylo nyní stále živo. Když umístění obrazu na jedli lidu nevyhovovalo, byla jedle odstraněna a nad studánkou postavena kaplička, do níž onen zázračný obraz byl zavěšen.