Lenora a Hitlerův útěk

Volarští Němci tvrdí, že Hitler odletěl z Berlína do Čech. U Volar prý na něj čekalo pancéřované auto, které s ním jelo na pláně nedaleko bavorského Bischofsreuthu, ležícího těsně za naší hranicí. Odtamtud se verse o cestě do Španělska a Argentiny dojemně shodují. Americká CIC potvrdila, že dne 24. dubna 1945 kolem 17. hodiny přijela ve směru od Lenory tři velká osobní auta, z nichž dvě měla všechna okna zastřená. Auto očekával průvodce, který je provázel směrem na Chlum. Asi za dvě hodiny se auta vrátila. Třetí jelo zpátky na Lenoru a dvě zůstala ve velkých stodolách na kraji Volar. Auta byla obsazena. V jedné stodole pracovala dokonce vysílačka. Jídlo jim tam nosili z Volar.

Pro přesnost CIC uvedla, že k večeru 26. dubna odjelo jedno z aut směrem na Kunžvart. Asi za dvě hodiny se vrátilo, ze stodoly vystoupili dva muži a jedna žena a znovu vyjeli směrem na Kunžvart. Téhož dne večer pak z plání před bavorským Bischofsreuthem odletěla dvě tam čekající letadla.

Lenorské zjevení z roku 1946

Druhou prosincovou neděli roku 1946, na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, sáňkovalo několik německých dětí na louce, kde se říkávalo U Kostků. Bylo pár minut po páté hodině a nad lesem vyšel měsíc. Ti mladší šli pomalu domů a ticho začínajícího večera přerušil výkřik. Byla v něm smíšena úzkost s údivem. Během několika vteřin směřovaly pohledy všech na měsíc a přiběhlo i několik dětí českých, hrajících si opodál. Nejmenší, tříletý klučina se rozplakal, starší stáli v němém úžasu. Z nádraží vyjel vlak. Jeho houkání bylo tečkou za podivnou podívanou, o které se mluvilo ještě několik dní, než ji chaos poválečných let odsunul do zapomnění. Ještě jednoho svědka událost měla. Lenorský dělník, otec pěti dětí se vracel domů z vedlejší vsi. V tichém adventním večeru na něj padla jakási tíseň a zmatek. Krajinu kolem ozářilo tajemné světlo.

O celé události se dozvěděl profesor prachatického gymnázia Karel F. a v doprovodu státního okresního lékaře MuDr. Františka K. z Prachatic a patera Dr. s.B. z Olomouce se 28. prosince vypravili do Lenory.

Trojlístek učenců doplnila manželka profesora K., což pak usnadnilo rozhovor se svědky událostí. Výsledkem jejich pátrání byl protokol, který odeslali na příslušná místa s žádostí o radu, jak postupovat dál.

Z ručně psaných poznámek z rozhovoru s desetiletou Jiřinou M. lze vyčíst asi toto:

Spolu s mladším bratrem Jiřím a s ostatními dětmi sáňkovali na stráni, když uslyšeli hluk a volání německých dětí. U nádraží nad lesem, v místě kde stojí pomník k poctě Hartauerově, spatřili postavu bíle oděné ženy s modrou šerpou, jak stojí na měsíci, kolem kterého je obtočen černý had. Postava měla v sepjatých rukou růženec a v okamžiku, kdy projížděl vlak, sklonila hlavu. Svědectví stvrzené autoritou učených pánů bylo zasláno na českobudějovické biskupství, které odpovědělo již za tři dny.

Kapitulní vikář, který tuto záležitost vyřizoval, poděkoval pánům za pozornost a námahu, jakou nezvyklé události věnovali. Dále píše, že je ale nutné přihlédnout k tomu, že v ten den bylo úplné zatmění měsíce, jehož střed byl v 18.48 hodin času středoevropského, čili o hodinu dříve času zimního. Nádherně pozorovatelný úkaz mohl přivodit zvláštní pocity a nálady, ostatní přikreslila fantazie a strach. Pánové nechť nečiní žádné další kroky. Šlo-li o skutečné zjevení Panny Marie, jistě se postará, aby došlo cíle.

Lenorský bál

Předek majitele sklárny Králíka z Lenory pořádal jednou bál. Bylo to zrovna ve svátek sv.Krista, kdy se vůbec nemělo tancovat. Měl být taky předveden tanec obnažených žen. Když byla o půlnoci dámská volenka, přišla od okna paní, která byla krásnější než všechny ostatní.Vyzvala továrníka k tanci. Dvojice se jednou zatočila dokola a paní najednou zmizela. Ve skutečnosti to byl čert. Továrník ale ležel na podlaze mrtvý. Od těch dob se jeho duch vždy o půlnoci zjevuje a dělá v domě velký rámus. Už hodně lidí tomu nechtělo věřit.

Jednou sezvali společnost, která čekala, až se duch objeví. Ve dvanáct hodin opravdu přišel. Prošel místností a zmizel v pokoji, kde zaživa spával. Teprve farářovi z Horní Plané se podařilo přivést ducha ke klidu. Byl to velice zbožný muž. Před zaklínáním se po celém těle natřel posvěceným olejem a na podlaze namaloval křídou velký kříž. Když se duch objevil, nemohl farářovi vyčíst jediný hřích, jedině to, že ukradl mamince vajíčko, protože si za něj ale koupil inkoust do školy, duch s ním nic nesvedl. Než ale navždy zmizel, praštil faráře do nohy, kde se zapomněl natřít. Proto pak chodil farář po celý zbytek života shrbený. Nohu měl pořád ovázanou, a ještě na smrtelné posteli prosil sestru, aby mu ani po smrti obvaz nesundávala.

Podle: zpráva M. Zacha Kučera ( http://www.jesen.cz), 2009