Pověsti a zprávy o podzemí na Plzeňsku a v západních Čechách

Plzeňské podzemí je významnou turistickou atrakcí tohoto města. Je zde zpřístupněna část sklepení domů v historickém jádře města, které tvořilo původní městskou zástavbu. Několik sklepů domů kolem katedrály sv. Bartoloměje je propojeno dohromady. Návštěvník může shlédnout sklepy s archeologickými nálezy nalezenými v bývalých studních, které vyschly a staly se odpadními jámami. Ukazuje se i staré odvodňovací zařízení a další technické památky bez jakékoliv záhady.

Jistý člen KPUFO, který působil v šedesátých letech u civilní obrany, vypravoval, že existoval úmysl využít podzemí jako kryty, i spoustu dalších zajímavých údajů, o kterých dnes nikdo neví nebo zasvěcení mlčí.

• Pod katedrálou sv. Bartoloměje je dutina zatopená vodou, která je tak velká, že se tam dá jezdit na loďce.
• Náměstí se původně svažovalo na všechny strany, katedrála tedy stála na mírné vyvýšenině. První patro sklepů domů na náměstí bylo proto dříve přízemím nad zemí, a zřejmě po požáru dřevěných budov na náměstí tato nerovnost byla postupně srovnána.
• Plzeň byla osídlena daleko dříve než se oficiálně traduje. Pod vodárenskou věží u náměstí republiky byla nalezena stopa po římském vojenském táboře. Na místě parkoviště před františkánským klášterem se nalezly základy domu z 5. stol. n. l.
• V Roosweltově ulici je pod jedním z domů podzemní sloupová místnost.
• Při průzkumu zatopených sklepů směrem k Sadům 5. května vznikla domněnka, že šlo původně o "podzemní vodní vězení". Později bylo zjištěno, že k zatopení sklepů došlo po regulaci řeky a tak tato hypotéza padla.
• Pod restaurací u Salzmannů byla prý objevena modlitební místnost využívaná tajnými husity.
• Pod sídlištěm ve Vinicích je celá podzemní nemocnice o třech podzemních patrech. Vchody jsou u zoologické zahrady a v parku u letního kina.
• Jedna chodba vede z Homolky na Slovanech do pivovaru na Světovaru. Pod Homolkou je řada chodeb.
• Další vchody do podzemního labyrintu byly u starého židovského hřbitova mezi kostelem Všech svatých a ulicí Karlovarskou.
• Podzemní prostory využívané jako skladiště a možný protiatomový kryt jsou na Borech. Jeden vchod je na náměstí Míru přímo před budovou Čs. rozhlasu těsně za památníkem obětem fašismu. Další je před Škodovkou při cestě do Doudlevec.
• V sedmdesátých letech dostaly orgány městského obvodu Plzeň 3 k posouzení informaci o možném zpřístupnění podzemních prostorů na Borech. Mělo jít o trasu, ve které by turisté byli přepravováni po podzemní řece na loďkách (!). Řeka prý vede zhruba pod Klatovskou třídou, trasa by začínala u náměstí Míru a končila na Chodském náměstí.

(Tyto informace jsou možná nepřesné, často poznamenané časovým odstupem vzpomínek. Pokud někdo ví bližší podrobnosti, nebo by mohl tyto údaje opravit, upřesnit nebo vyvrátit fakty, budeme Vám za jejich poskytnutí velmi vděčni.)

• V publikaci Naučná stezka Kladruby se píše o podzemní chodbě spojující kláštery v Kladrubech a v Chotěšově. I když jde o značnou vzdálenost, existuje svědectví 2 pracovníků civilní obrany, kteří v 70. letech objevili z radnice ve Stříbře značně rozměrnou chodbu. Protože byli dobře vybaveni, rozhodli se jí prozkoumat. Po několika hodinách chůze (!) došli ke zdi, po jejíž probourání se ukázalo, že jsou v klášteře v Teplé, tehdy obývané armádou.
• Jedna z chodeb na Radyni vede do jednoho statku ve Starém Plzenci.
• Chodba na Radyni vede přes lom v jejím kopci, při odstřelu v lomu tam byla objevena.
• Nedávno se propadla silnice vedoucí od chotěšovského kláštera. Objevila se chodba, která byla poté zasypána.
• Propad silnice byl kdysi i na poli u Černic
• V roce 1994 se náhle propadl otvor na vojenském letišti vedle silnice vedoucí z Líní. Otvor vedl do chodby, která směřovala šikmo dolů a byla tak velká, že by se do ní vešel vojenský UAZ. Otvor byl zasypán až několika 5 t automobily zeminy.

Dle pověstí od Jar. Schiebla je na Plzeňsku množství chodeb (viz 1. díl pověstí města Plzně):

• Z Hůrky nad Plzencem z bývalého kláštera do Sutice u Sedlce.
• Zásobovací chodba Cheníčkovic dvora č. 80
• ve Starém Plzenci na Radyni
• Chodba z kostela sv.Kříže na Hůrce nad Starým Plzencem
• Chodba z Říhovského (templářského) domu v Plzni (dnes Čs. spořitelna na nám. Republiky) na hrad Radyni
• Chodba z Dřevěné ulice (dříve Mansfeldova č.p. 102) z domu u Luftnerů vedla dvakrát pod řečiště Radbuzy až k táboru Mansfeldova vojska u kostela sv. Mikuláše, již v té době byla zaplavena vodou.

Jeskyně jsou i místem narození bohů a hrdinů a místa pobytu věštkyň. Jsou to místa, kde člověk navazuje kontakt se silami a mocnostmi zemských hlubin, které se prodírají ke světlu. Tam, kde jeskyně nebyly, hloubily se chrámy do skály. V křesťanské ikonografii se betlémský chlév vykresluje jako skalní jeskyně a Ježíš byl pochován ve skalním hrobě, odkud vstal z mrtvých a byl vynesen světlem ven.

Podle tradice východní církve dostal Jan evangelista svou mohutnou vizi o konci světa v jeskyni na ostrově Patmos. Platón v podobenství o jeskyni (zde jde o symbol našeho hmotného světa, v němž je duše "zavřená") říká, že člověk v jeskyni může poznat jen stíny, tedy jen odraz vyšší a pravé reality.

U Indiánů souvisí jeskyně s trpaslíky, bohem deště, úrodností. Úrodnost se spojuje se symbolem jeskyně jako ženské dělohy.

V lidových pověstech jsou jeskyně jako příbytky skřítků, duchů hor a draků strážících poklady.

Traduje se i legenda o vojsku spícím v kopci Blaníku (ale i v jiných zemích) čekajícím na zmrtvýchvstání ve chvíli posledního boje mezi dobrem a zlem.

Uzavřený prostor symbolizuje i očistec. Dnešní poutník, který probdí noc v kapli představující očistec, popisuje zážitek z hrozivého místa, kde se střetávají dva světy. V architektonické symbolice "nika" (pravoúhlý nebo okrouhlý výklenek ve zdi) často nahrazuje jeskyni začleněnou do vesmírných souvislostí. Platí to pro niku v mešitách tak i pro apsidu křesťanského kostela.

V hlubinné psychologii se cesta přes nebezpečí temné jeskyně vysvětluje jako výraz hledání smyslu života v hlubinách podvědomých vrstev. Nebo jde o ústup do vytouženého života před narozením, touhu po nových poznatcích a sestup do hloubek své osobnosti. Je to zřeknutí se pozemského žití ve prospěch nenarozeného vyššího života. V jeskyni neexistuje čas. Je to prostor pro iniciace znovuzrození na vyšších rovinách bytí. (blíže viz : Biedermann, H.: Lexikón symbolov, Obzor, Bratislava, 1992)

V knize Porfyrios: "Jeskyně nymf" (Per Agrum, Olomouc, 1993) píše autor o jeskyních jako symbolech ne pouze smyslného (tedy ovšem stvořeného) světa, nýbrž chápali jeskyně též jako symbol veškerých neviditelných sil, jelikož jsou tmavé, právě tak jako i podstata sil je skryta.

Stanislav Grof ve svých knihách (Grof, S.: Dobrodružství objevování. Gemma, Praha, 1992 aj.) o hlubinné psychologii píše o významu způsobu průchodu porodními cestami ke světlu (je to jako průchod podzemní chodbou ven) pro celý život jedince.

Interiéry gotických a barokních chrámů napodobují přírodní krasové jeskyně pravěkých loveckých kmenů, v nichž byly konány kultovní obřady dávných kmenových šamanů - náčelníků. To pochopil i španělský architekt Antoni Gaudi, jehož moderní projekty chrámů v době evropské secese zvenčí připomínají přírodní skály a uvnitř přírodní pravěké jeskyně. (podle : Horák, A.: O Slovanech úplně jinak. Lípa, Vizovice 1991)

Podle publikace Fr. Paneše "Jaká tajemství skrývají kapličky a boží muka" (Včelka, Plzeň, 1996) jsou kapličky v krajině postaveny nejen na památku nějaké události, ale i jako informační systém ukazující, kudy vedou podzemní chodby a dále, kde jsou do nich vstupy. To může být zakódováno v půdorysu kapličky i v ozdobení na podstavci či křížku. Některé slouží jako větrací průduchy, jiné složí přímo jako vchody do podzemí. Podle něj tak chodby tvořily zvláštní únikový systém pro případ války či nebezpečí - z klášterů, významných sídel apod.

Různé pověsti se zmiňují o chodbách, spojujících i velmi vzdálená místa (i desítky km). V jistém latinském traktátu je i zmínka o podzemním spojení Baltského moře s mořem Jaderským.

Těmto informacím dnes věří jen málokdo. Chodby, pokud byly známy, byly využívány jako kryty a skladiště. Díky tomu víme alespoň o pár úsecích podzemních prostorů, které dosud zbyly. Systém rozsáhlejšího labyrintu je dosud historiky nepřijatelný, přestože to nikdo nedokázal objektivně vědecky a prakticky vyvrátit.

Co nám brání přesvědčit se o pravosti nebo nepravdivosti všech zkazek? Nejsou lidé, nejsou peníze, není čas, není proč? Opravdu?

Není možno rozebrat celou problematiku vlivu místa na člověka, není dosud zcela vědecky dokázaná, i když se k ní vztahuje i problematika tvarové psychologie, filosofická ontologie vztah prostoru, gravitace a vědomí člověka v souvislosti s tím, nebo že vše je jen smyslový klam. Vliv místa na vědomí člověka je tak obrovské, že spolu s působením času pak umožňuje různá zjevení svatých, zázračná uzdravení apod. Vliv místa a tvorba umělých magických prostředí pro magická kouzla se objevuje u všech kultur, u všech náboženství. Musí být i zde - v našem nejbližším okolí.

Snažila jsem se pohlédnout pod pokličku tajemství podzemí, které je v obecném povědomí méně známé a méně používané než nadzemní stavby náboženských chrámů.

Říká se : jako na nebi tak i na zemi. Zdá se že, můžeme říci: jako na zemi tak i pod zemí.

Věra Drobečková