Záhady na Orlíku

Připomínky, názory

Podle pověsti v lesích nad řekou Vltavou žila v minulosti tlupa loupežníků. Její vůdce měl malého synka a péči o něho svěřil do rukou chůvy. Jednoho dne když se loupežníci vrátili z lupu, našel náčelník chůvu jak spí. Synek by1 pryč a tak se ho celá tlupa vydala hledat. Okolními lesy projížděli loupežníci celé dny a noci, po dítku jakoby se země slehla. V beznaději vylezl vůdce loupežníků na vysokou skálu (místo, kde dnes stojí zámek Orlík), na ní našel orlí hnízdo, ve kterém si hrál jeho ztracený syn. Na upomínku radostného shledání nechal na tomto místě postavit dřevěnou kapličku. Místo pak pojmenoval Vorlík.

... o kulturněhistorické památce Orlík pocházejí z roku 1253. Historické prameny uvádějí, že v té době stál na skalním ostrohu dřevěný hrádek. Ten byl počátkem 13. století přestavěn na kamenný gotický hrad, který sloužil jako opěrný bod a správní centrum královské moci. Svou nynější podobu získal Orlík v letech 1849 - 1860. Na návrh architekta B. Ruebera bylo upraveno průčelí zámku a vybudováno jeho třetí poschodí. Posledním majitelem je rod Schwarzenberků.

Pod vodou na pravém břehu Vltavy se skrývá i takzvaná Čertova lávka. Je zajímavé, že lávka na protějším břehu nese název Andělská. Nikdo z místních pamětníků nemá ponětí, zda existuje nějaká souvislost mezi oběma pojmenováními.

Učitelka ZŠ Marika Hanzlová sdělila: "Vzpomínám si, když mi bylo jedenáct let, že se rozsvěcela v prvním patře zámku čas od času světla. Nešlo nám to do hlavy, protože do zámku se nikdo nemohl dostat." Otec paní Hanzlové, který v té době působil na Orlíku jako kastelán, musel pokaždé projít první patro a světla pozhasínat. Samozřejmě jsme slyšeli i kroky," líčí situaci paní Marika, která se domnívá, že zvuky mělo na svědomí střídání teplého a studeného vzduchu.

Na Orlíku se vyvolávali i duchové. "Na zámku působil průvodce, který bydlel v Sedlci. Jednou večer k nám přišel a chtěl se připojit ke skupince vyvolávačů. Ti se však oddávali samotnému rituálu, a tak musel počkat. Šel se tedy do koupelny opláchnout. Mezitím se na stole objevilo jméno vyvolaného ducha - Šobíšek ze Sedlce. Běžela jsem do koupelny, abych to sdělila našemu hostu. Ten zbledl a po chvilce mlčení prohlásil, že jakýsi hodinář Šobíšek ze Sedlce toho dne v jedenáct hodin zemřel," vzpomíná učitelka Hanzlová.

Existuje domněnka, že pod lípou u místního kostela je ukryta truhlice s pokladem. Dokonce se tam v minulosti prý našly staré mince. Zajímavé na tom všem je, že se na zámku při jedné vyvolávací seanci zjevil duch místního občana, který vyvolávačům sdělil místo, kam zakopal truhlici s penězi. Účastníci seance však byli vázáni mlčenlivostí a dnes si už nevzpomínají, o jaké místo se jedná. Zda v tomto případě existuje nějaká souvislost, to už sotva zjistíme. 

 Jiránek, J.: Na Orlíku se vyvolávali duchové (Spirit)