Dobříš a hrad Vargač - pověsti a skutečnost
Jádro původního města Dobříš se nalézalo na výšině, přibližně v okolí pozdějšího hřbitova. Byl zde postaven hrad.
Dobříš byl oblíbeným místem „našich" Lucemburků - Jana Lucemburského, a Karel IV. sem přenesl nejvyšší lovči úřad Koruny české, připojil k němu třináct panství a osobně na hradě odpočíval i jednal. Václav IV. povýšíl ves na město a na Vargači hojně pobýval. Byl příznivcem (a snad i členem) ezoterních spolků, ochráncem tajemného Bratrstva Božího těla, zároveň českým králem a císařem Svaté říše římské. Místo vladařských povinností prý často prchal na venkov doprovázen Konrádem z Vechty, německým páterem, lékařem, zpovědníkem a hermetikem. Václavova dobrodružná povaha stylizovala i jeho symbol, ledňáčka (atribut znovuzrození a nepolapitelnosti) s točenicí. Závoj (točenice) se trochu podobá i ochrannému (či spíše zakrývajícimu, tajemnému) plášti. Ten knížecí se nazýval „varkač". Dobříšský tajemný hrad dostal stejné jméno — Vargač. Měl i on cosi přikrývat, zahalovat? Třeba tajná setkání a jednání uvnitř jeho mohutných zdí?
Dobříš a hrad Vargač proslul řadou dochovaných pověstí. V jedné z nich se praví, že Vargač byl postaven na základech bývalého templářského sídla. Někteří z rytířů se v hradě zjevují, v příznivých dnech lze potkat i jezdce v bílém plášti s křížem na zádech. Projíždí krajem zcela tiše a kontroluje, zda je schovaný poklad řádu na svém místě. Úderem jedné hodiny mizí.
Další verze přidává zjevení melancholického šlechtice, hrajícího v černém plášti podivnou píseň na starou loutnu. Přitom vždy sedává u skály nad rybníkem. I toto zjevení má nějakou spojitost s údajným pokladem, protože právě v těchto místech by měla vést tajná chodba.
Otázka, zda byli v Dobříši vůbec někdy templáři je otevřená. Jejich přítomnost zde není nijak doložena. Je možné hledat i jinak? Jméno Vargač dostal hrad za Jana Lucemburského podle "varkače", pláště knížat. Nemůže jít o templářský plášť?
Pověsti o strašidlech
Podle pověsti byl jeden z lékařů shledán vinným z podivných vražd svých pěti manželek. Místo něj byl popraven mladý muž. Když spravedlnost zvítězila a sťat byl i skutečný vrah, radní Beha se zhroutil. Po smrti nedošel pokoje a straší dodnes v Berouně. Strašil i neprávem popravený mládenec v místech staré dobříšské radnice, i lékař v jednom z dobříšských domů.
Pověsti o obrech
Kdysi zde bývali postrachem podivní obři, vládci kraje. V okolí Dobříše si vytvořili své základny. Nakonec se vzájemně povraždili při velké obří bitvě. Měli červené oči a jakési otáčivé (?) ruce. Zastánci archeoastronautických teorií zde budou vidět vzpomínku na nějaké umělé tvory. Stejně to může být i s poznámkou, že obři lámali skály a polykali je i se zemí a uschlými větvemi. Šlo snad o odběr vzorků pozemské krajiny, nebo jen o nasazení obyčejné těžké techniky - obrů?
Strašidla u sloupu
U sloupu svaté Tekly prý býval morový hřbitov. Budíval strach v kolemjdoucích, protože tu strašilo. Tři zemřelí naříkali, zjevovali se v rubáších, dokud nebyli exhumováni a jejich ostatky převezeny do posvěcené půdy.
Oživlé sochy
Podle pověstí socha svatého Tadeáše v kamenné knize obrací listy. Každé obrácení znamenalo smrt jednoho z obyvatel. Až dojde k poslední stránce, Dobříš se otřese pod mohutným výbuchem a propadne do země.
Socha svatého Leonarda s polovinou lidského srdce symbolizoval pomíjivost světa. Až lidstvo zanikne, upustí světec druhou půlku kamenného srdce na zem.
Podle článku: Templáři na Dobříši, Spirit, 2002