Čarodějnictví na Náchodsku
- patří k nejstarším čarodějnickým procesům v Čechách, které skončily vynesením rozsudku smrti.
První se odehrál v roce 1540 v Náchodě.
Proces začal za podivných okolností. V městském špitále náchodském byly nalezeny ukryté předměty, o nichž se ukázalo, že pocházely z loupeže v sousedním Kladsku. Tyto předměty u sebe přechovávala manželka městského drába Markyta, která spolu se svou dcerou měla v řečeném špitále na starosti úklid. "Biřička Markyta", jak jí tehdy v Náchodě obecně říkali, byla nato uvězněna a podrobena útrpnému právu. Za pachatele loupeže přitom označila švarného mladého muže Martina Berana. Ten byl vzápětí rovněž zatčen a podroben přísnému výslechu. Na mučení pak ze vzteku, že byl biřičkou prozrazen, označil Markytu za čarodějnici. Vypověděl o ní, že se podáním očarovaného pokrmu údajně pokusila narušit Martinův milostný vztah k jedné pohledné mladé pastýřce. Sáhla prý k tomuto prostředku proto, že se takto Martina snažila pohnout, aby upustil od švarné pastýřky a naopak nalezl zalíbení v Markytině dceři. Markyta byla poté podrobena dalšímu mučení a Martinovo obvinění nakonec potvrdila. Nadto se ještě přiznala, že se čarováním skutečně a sama zabývala a že s jeho pomocí údajně dokázala silně zapůsobit na duševní stav osob, které si pro své praktiky zvlášť vyhlédla. Nedovedla prý však dosáhnout opačného účinku, to je nápravy u postižených a návratu do původního stavu, ježto jí k tomu údajně chyběly potřebné kouzelné prostředky. Nešťastná matka, která se naivně pomocí kouzelných prostředků pokoušela pro svou dceru zajistit pohledného mládence za ženicha, byla za to nakonec tvrdě potrestána. Biřička Markyta byla náchodským konšelským soudem odsouzena toku 1540 k trestu smrti a jako čarodějnice upálena.
O rok později, v roce 1541 byla jako čarodějnice upálena láskychtivá vdova midrigalová z Rabštejna. Pokoušela se totiž získat milostnou náklonnost svého čeledína tak, že mu do piva lila psí sádlo a přidávala nějaké kouzelné prášky. Byla proto udána a konšelé v Náchodě zjistili, že zamilovaná vdova tak nejednala poprvé, nýbrž že podobně častovala před časem i svého manžela, chtíc ho takto povzbudit k vyšší erotické aktivitě. Ten však na kouzelné pokusy své smyslné manželky nakonec doplatil životem. Podobně pochodil i pasíř Jakub, když se temperamentní midrigalová pokoušela vyvolat také u něho erotickou náruživost a využít ji ke svému požitku. Vdova midrigalová skončila nakonec právem na popravišti; zasloužila však tento trest za zločin travičství, a nikoliv za čarodějnictví.
Rovněž další pokus o milostné čáry skončil tragicky, když obecní pastýřka Dorota ze vsi Vysokova chtěla tamní rychtářce poskytnout ve věcech lásky pomoc pro jejího pacholka, který měl před svatbou, a rychtářka si přála, aby měl v lásce plný úspěch. I pastýřka Dorota doplatila nakonec na své čarodějné praktiky, které byly u v té době mezi pastýři ostatně značně rozšířeny. Pastýři právě pro znalost účinků léčivých i jiných bylin vešli do lidového povědomí jako osoby zabývající se údajně čarováním a styky s tzv. "nečistými silami". Také Dorota byla v Náchodě roku 1546 upálena jako čarodějnice.
Z knihy : indelář, B.: Hon na čarodějnice. Svoboda, Praha, 1986, s. 174