|
"Od
šestého března 1996 se v našem domku dějí prapodivné věci. Nikdy
bych nevěřila, že se ve svých 75 letech ještě něčeho takového dočkám!“
říká Růžena T. z Mělníka.
„Řádí
tu zlé síly, které nám ztrpčují život hůř než ve strašidelném
filmu.“
Samá
voda...
Vše
začalo tím, že se kuchyně třípokojového "vejminku"
paní T. - bývalé vedoucí obchodu s nábytkem - ocitla pod vodou. "Nebyla
to prasklá trubka," říká, „jen prostě ze zdi v rohu místnosti
začala téct voda. Na druhý den zase tekla z jiného rohu. Instalatéři
žádnou závadu nenašli."
O
pár dní později se začaly s velkým rámusem samy od sebe kácet židle
a křesla. Skříň se převrátila na dveře, takže se do pokoje muselo lézt
oknem. Gauč v ložnici se rozložil, zásuvka příborníku vyletěla z
kuchyně oknem až na dvorek.
"Měli
byste vidět," říká zdravotní sestra Jaroslava K. (55), dcera
paní T., „jak se těžký kuchyňský stůl vymrštil a rozbil skleněné
dveře. Elektrická trouba nadskakovala, ze zdí spadaly obrazy. Pohovka se
převrátila, ze skříně doslova vyskákaly šaty i s ramínky.
Kredenc spadla a pak se zase postavila. Podívejte, jak máme nábytek podřený
a pomlácený!“
"Nejvíc
jsem se však lekla, když náš Petr (12 let) pomáhal zvedat převrácenou
pohovku v kuchyni. V té chvíli se totiž ze sporáku vznesl
hrnec s horkou vodou a polil ho! Kluk má dodneška opařenou nohu.“
S hrncem
na hlavě
"Po
celém bytě se do mě stále něco strefovalo," stěžuje si paní
T. "V koupelně na mě skákaly šampony, takže jsem je vždy před
čištěním zubů musela přikrývat ručníkem. Odložené brýle mi cosi
hodilo na záda, na dvoře na mne útočil kbelík, směrem ke mně létaly
klíče, boty, koště, vidle …
Kafe
jsem chodila pít k dceři do druhé části domku – u mě by se
vylilo.“
Záhadné
síly však neřádily jen ve „vejminku“ paní T. „Jednou se začaly samy otevírat dveře od chlíva, ve kterém byla dvě
prasata,“ říká nešťastná paní. „Nepomáhalo ani, když
jsem je přivázala drátem – hned praskl.“
„Tak
jsem dveře držela sama. Těžká železná petlice z nich přitom létala
vzduchem a mlátila mě do hlavy. Proto jsem si jako helmu nasadila plastový
kyblík. Ten ale petlice rozbila! Až plechová štoudev vydržela. Přesto
jsem poté týdny nemohla ke kadeřnici, protože jsem měla hlavu samou
bouli..."
S
podivnou silou zápasila paní T. několik dní po sobě - nejkratší
souboj prý trval dvě hodiny, nejdelší čtyři. Pak byl zase na „chlévské
frontě“ klid.
Nepomohla
ani svěcená voda
Sedíme
v kuchyni paní T. a drbeme za ušima spokojeného vořecha Míšu. "Měli
byste ale slyšet, jak fňuká, když se tu něco podivného děje!"
říká Jaroslava K.
Vnuk
Petr zase vzpomíná, jak se babičce ztratily umělé zuby, které měla
zavřené v kredenci v hrníčku s pokličkou. "Asi za měsíc
pak vidím," říká s úsměvem, "jak zuby samy od sebe
letí otevřeným oknem do kuchyně. Hele babi, zuby letí! volal jsem...“
Co
se vlastně děje v tichém přízemním domku na okraji Mělníka?
"To
nám nikdo nedokázal říct," krčí rameny jeho obyvatelé. "Už
tu byl i farář se svěcenou vodou, sloužil za nás mši - a nic. Jenom ze
zdi ložnice pak spadl krucifix a soška Krista se rozbila.
"Tak
jsme pozvali psychotronika. Ten vzal za čtvrt hodiny pětistovku a prohlásil,
že se na nás zlobí duchové, protože je neuctíváme. Hlavně duch tchána
se prý zlobí. Takové blbosti," rozhořčuje se paní T., "vždyť
já tchána nikdy neviděla. Když jsem se vdávala, byl už dávno po
smrti!"
Proč
by právě tady mělo strašit?
V
domku žijí slušní a rozumní lidé, kteří by neměli přitahovat síly
zla. Nebo se stalo v březnu něco důležitého? „Snad jen to,"
říká paní T., "že jsem barák přepsala na děti. Komu by to
ale mohlo vadit?"
Podivné
úkazy jsou spojeny jen s paní T. "Tuhle jsem vyrazila k mladým na
Dallas," říká. "Hned jim přestala jít televize. Tak
jsem radši odešla, ať jim tam něco nezaseju. Televizor pak zase
fungoval.“
Když
vzali paní T. na pár dní do nemocnice, záhadné úkazy v domku přestaly.
Jakmile se vrátila začalo vše znovu…
Bílou
a Bacha
Co
říkáte případu paní T.? zeptali jsme se PhDr. Olgy Krumlovské (33),
známé odbornice na podobné úkazy. "Napřed jsem se domnívala,"
odpovídá dr. Krumlovská, "že jde o spojení geopatogenní a
psychosomatické zóny v jednom místě. V takovém prostoru negativní
vibrace dosahují velké síly. Nejenže mohou působit padání věcí, ale
třeba i přitáhnout blesk!
Pak
jsem však pomocí kyvadélka zjistila, že jde téměř určité o spojení
silné psychosomatické zóny s psychokinetickými schopnostmi paní T. Záporná
psychosomatická zóna vzniká tam, kde se něco zlého stalo - třeba kde
byl někdo zabit nebo dlouho umíral na zhoubnou chorobu. Stěny domu jsou
jako houba, negativní vibrace do nich nasáknou.
K
tomu přistoupily zjevné psychokinetické schopnosti paní T., jež se
projevily teprve pod vlivem prostředí - bez něj mohly trvale zůstat
skryté. Že je zdroj úkazů v ní, dokázal její pobyt v nemocnici, během
kterého se doma vše uklidnilo.
Starší
ženy k takovým úkazům někdy inklinují, přestože se jim po celý život
nic podobného nepřihodilo. Samozřejmě paní T. o svých schopnostech neví,
je v tom úplné nevinně."
Jak
ale pomoci nešťastným obyvatelům domku?
"Z
vlastní zkušenosti vím, že se zlá zóna dá rušit hudbou. Mohu doporučit
Bacha - to jsou vlastně příznivé vibrace, které tlumí ty nepříznivé.
Ať si paní T. zkusí pustit před spaním pár jeho koncertů, uvolnit se
a nemyslet na žádné potíže.
Záleží
i na nábytku. Ten by měl mít oblé rohy - pravoúhlé hrany zesilují
negativní záření. Lustr pokud možno kulatý. A abych nezapomněla – důležité
je vymalování pokojů. Doporučuji
bílou, růžovou nebo světle modrou barvu! Také bych paní T. radila delší
prázdniny - aspoň měsíc pobytu někde mimo dům. A v domě hodně
zpívat, to jsou také pozitivní vibrace!
|