|
|||
|
Noční střelba Pan Karel se z nového zaměstnání dlouho netěšil. Vyštvala ho ozvěna nedávné tragédie. Pracoval jsem ve sklárnách na výrobě tabulového skla a myslel si, že mám své místo jisté. Jenže páni manažeři asi podcenili situaci, zkrátka jsme jednou přišli do fabriky a zjistili, že už nemáme práci. BUDU STRÁŽNÝ Nejsem lenoch, abych si užíval prázdniny na podpoře, a tak jsem začal shánět nové místo. Absolvoval jsem rekvalifikaci na svářeče, brigádničil v supermarketu a pak i načerno v restauraci, až jsem vzal zavděk prací strážného u jedné bezpečnostní agentury, plat nic extra, ale nabízeli ošacení a stravenky. Poslali mě hlídat menší tiskárnu na kraji okresního města, vymínil jsem si noční službu. Omrkl jsem, že v kukani pro strážného je pohovka a televize, v nejhorším si přinesu knížku, však já to tu přežiju! Co hodinu jsem měl nařízenou obchůzku. Tak nějak jsem doufal, že nafasovanou pistoli, která se mi houpala proklatě nízko u pasu, budu mít víceméně na parádu. To jsem se ale šeredně zmýlil! První směnu jsem se vrátil ve dvě v noci z obchůzky do strážné místnosti. V televizi už běžela jen věštkyně a jiné blbosti, takže jsem si otevřel časopis, sedl ke stolu a po půlhodině jsem ho už „četl" čelem. Probudila mě rána, jako by někdo v tiskárně shodil nějakou bednu. Pak jsem zřetelně slyšel z haly jakési rychlé kroky, jako by někdo utíkal. Do prčic! Mám tam jít? Nechtělo se mi, ale od čeho bych tu tedy byl, že? Zavolal jsem na dispečink a zalarmoval zásahové vozidlo. Pak jsem vytáhl z pouzdra pistoli, natáhl ji, odjistil a vyplížil se z vrátnice. Řeknu vám, že v kriminálce Las Vegas je to větší zábava. „ANI SE NEHNI!" Vešel jsem do dlouhé chodby před halou. Bylo úplné ticho, slyšet bylo jen bzučení elektrocentrály. Prošel jsem na konec a vešel do haly. Proti bílým zdem se tu rýsovaly konstrukce rotaček. Ve dne tu pobíhali tiskaři, teď tu byl klid jako v hrobce. Teď! Zpoza stroje jsem zahlédl pohyb, někdo se tam schovává! „Stůj!" zařval jsem. „Ani se nehni!" Vběhl jsem mezi stroje. U rotaček jsem zahlédl tmavou postavu, jak napřahuje ruku. Ježiš, má bouchačku! Ani jsem nestihl nějak zvlášť mířit, vypálil jsem od boku dvě rány. Uviděl jsem záblesky proti sobě a pak jako by mě někdo praštil prknem do ramene. Vzkřísili mě hoši z firemní zásahovky. Kupodivu jsem neměl žádné zranění. Chytili zloděje? Do tiskárny prý nikdo nevnikl, zámky jsou neporušené. STŘÍLEL PŘELUD „Víte," řekl mi šéf, „tady totiž před půl rokem byla skutečná vloupačka. Strážného zabili přesně tam, kde jste ležel. S tím zlodějem se střelili navzájem." „No, to je hezký," zahekal jsem. „A že mi o tom nikdo neřekl?" „Před vámi tu byl jeden Slovák, stalo se mu přesně to, co vám. Jenže ten chlastal, mysleli jsme, že byl opilý, takže dostal padáka." „Takže na mě střílel duch nebo co?" „Především na vás nikdo nestřílel. Jen vy na něj. Na přelud." Vydržel jsem v tiskárně ještě dva měsíce a pak jsem si našel práci řidiče. Na silnici jsem, chválabohu, ještě ducha nepotkal. Podle : dopis Karla A. z Nové Vsi zpracoval J. Pinkava, Chvilka pro tebe č. 25/2009 . |
|||
