KLUB PSYCHOTRONIKY A UFO

Místní zvláštnosti

Parajevy a záhadné události

Oznámení anomálních jevů

Badatelé a spřízněné duše

Poslední vinobraní

Otec koupil starý domek, který jsme pro jeho špatný stav obývali jen v letním období. Hezké počasí mě inspirovalo k tomu, že jsem tam vzala nemocného chotě. Denně byl na čerstvém vzduchu, měl s sebou vše potřebné včetně lehátka a cítil se lépe. Právě probíhal čas vinobraní, na naší zahrádce rovněž dozrávaly hrozny, které manžel obdivoval, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu je nemohl ochutnat. Jednou se neovládl a přece jen pár kuliček snědl a mělo to na jeho stav neblahý vliv. Celou noc jsme nespali, až ráno bylo klidnější. Zoufale jsem čekala na sestru se švagrem v naději, že společně odjedeme. Sólo jízdy jsem se bála, strachovala jsem se, že by se mohlo manželovi znovu přitížit a nebylo by nikoho, kdo by mi pomohl.

Blížilo se poledne, připravila jsem oběd a v tom manžel volá: "Běž otevřít, za vrátky je nějaká žena!" Pejsek, kterého jsme chovali pro službu i pobavení, běžel se štěkotem přede mnou. Dívala jsem se ven, ale nikde nikdo. Běžela jsem zpět k manželovi do pokoje, protože potřeboval mou pomoc. Přemýšlela jsem přitom, kdo se to jen u vrátek mohl zastavit. Návštěva, kterou jsem čekala, zatím nedojela. Po obědě psík znovu začal poštěkávat a pobíhal kolem plotu. Přiběhl za mnou a studeným čumáčkem mě strkal do nohou, že u vrátek někdo čeká. Znovu jsem šla otevřít a zase tam nikdo nestál. Manžel přitom volal, že zahlédl nějakou ženu v bílém šátku. Obešla jsem kolem zahrádky, jestli ji snad ještě někde nezahlédnu, bylo to však marné. Situace mě znepokojila, začala jsem si ji vysvětlovat jako špatnou předzvěst.

Odpoledne konečně dorazili příbuzní, což mě částečně uklidnilo, protože jsem si namlouvala, že se jim snad něco zlého přihodilo. Manžela jsem připravila ke spánku, ovšem psík pořád nervózně běhal kolem plotu a já se nemohla zbavit dotěrné myšlenky na cizí ženu v bílém šátku. Ráno jsem se nevyspalá nachystala k odjezdu.

Cesta proběhla dobře, manželovi jsem hned zařídila hospitalizaci v nemocnici. Za týden někdo večer zazvonil. U dveří jsem se zeptala: "Kdo je tam?" Ozvala se odpověď: „Já, sestra, nesu špatnou zprávu, zemřel mi manžel." Vybavila jsem si hned ženu v bílém šátku. Byla to snad sama smrt, která mého manžela ještě minula a přišla si pro švagra? Ani na manžela ale nezapomněla, dala si s ním dostaveníčko do půl roku.
Pro oba muže to bylo poslední vinobraní.

Marie T. Havířov, zdroj: spirit.cz