KLUB PSYCHOTRONIKY A UFO

Místní zvláštnosti

Parajevy a záhadné události

Oznámení anomálních jevů

Badatelé a spřízněné duše

Násilná smrt a její odhalení 

 Příhodu mi vyprávěl otec během svého života několikrát, krátce před svoji smrtí, kdy jeho paměť byla dokonalá, mi ji opět připomenul:

Po druhé světové válce se moji prarodiče z otcovy strany přestěhovali do pohraničí do staršího, ale zachovalého domu po odsunutých Němcích. Mému otci bylo tenkrát dvanáct let a dobře si pamatoval, jak jednoho dne, přesněji řečeno jedné noci, začalo něco ve sklepních prostorách rachotit. Napřed jakoby se přesouval nábytek a pak tyto zvuky přešly v klepání. Slyšeli to všichni a předpokládali, že jde p zloděje. Děda neměl odvahu se tam okamžitě vypravit, takže až ráno se zjistilo, že ve sklepě nic nezmizelo a všechno bylo na svém místě. Jenže následující noc, počínaje půlnocí, se zvuky ze sklepa ozývaly znovu. To už se tam mužští obyvatelé odvážili, ale bohužel nic nenašli. Klepání však v tu chvíli ustalo.

Jakmile toto hartusení ve sklepě trvalo více než dva týdny, rodiče mého otce si pozvali pana faráře. Ten prý zjistil, že skutečně ve sklepních prostorách je něco neobvyklého, ovšem 'nedokázal to přesněji určit a tak jen doporučil modlitby za zbloudilou duši. Pak někoho napadlo, že ono klepání by bylo možné převést do morzeovky, že snad jim onen duch chce něco sdělit. Pečlivě zaznamenávali noční zvuky, ovšem nedalo se z toho sestavit žádné slovo. Nakonec mého otce (v té době mladíka) napadlo, aby sami „duchovi" něco sdělili. A tak morzeovkou vyklepali otázku: Kdo jsi? Poté se ozvaly uspořádané zvuky, které dávaly odpověď: Hans Fuchs. Ovšem další klepání už bylo opět chaotické a nebylo možné z něho nic vyluštit.

Tím se více méně potvrdilo, že zde skutečně pobývá zbloudilá duše patrně člověka, který se jmenoval Fuchs. Moji prarodiče se pak každý večer za tuto duši modlili, což patrně mělo. účinek, neboť zvuky ze sklepa se už pak ozývaly méně často, až po několika měsících ustaly.

Ke konci padesátých let se moji. prarodiče i s mým otcem, v té době již ženatým, odstěhovali do města do pohodlnějšího bydlení, kde také rodiče měli své zaměstnání. Jakmile mi otec krátce před svou smrtí opět vyprávěl příhodu s podivnými zvuky vydávanými patrně nějakým duchem, napadlo mne podívat se do míst, kde moji prarodiče a krátkou dobu i rodiče bydleli.

Navštívil jsem pohraniční obec, nyní již z nerozeznání od ostatních udržovaných středisek a s potěšením zjistil, že i „náš dům" nejen stále stojí, ale je hezky upravený jako rekreační chalupa. Zkontaktoval jsem se s majitelem a jednou o víkendu ho navštívil. Dlouho jsme si povídali a já se nestačil divit. Současný majitel dům - chalupu po koupi hodně restauroval. Jakmile ve sklepě zvětšovali prostor do hloubky, aby si tam mohli zřídit malou vinotéku, objevili přitom zakopanou kostru. Podle zjištění patologa šlo o muže, jehož kostra zde ležela více než sto leť á vykazovala známky usmrcení násilím. Kostru pak nechali uložit do hrobu na hřbitově a za zemřelého byla vykonána i mše.

Jelikož dnešním majitelem domku byl profesor historie, nedalo mu mnoho práce, aby v kronikách vypátral, kdo ke konci 19 století zde žil, eventuálně zemřel. A tu mne čekalo velké překvapení. V té době zde totiž žil lékař Hans Fuchs se svoji manželkou. Pak zmizel neznámo kam a byl prohlášen za zemřelého. Jeho žena se brzo nato provdala, ovšem z domu se novomanželé rychle odstěhovali.

Tak mi byl - skrze vyprávění otce a mé pátrání - podán důkaz o existenci zbloudilých čili násilně zemřelých duší, které mohou dát o sobě vědět a patrně tím i prosit o pomoc.

Bohuslav ze severní Moravy

Podle: Médium, 11/2005, dopis čtenáře