Pověsti z Malé Skály - hrad Vranov zvaný Pantheon

Bílá paní na Pantheonu 

Po zřízení a úpravě maloskalského skalního Pantheonu a postavení hradní kaple kolem roku 1820 maloskalským pánem Zachariášem Römischem (Römish tam dal umístit množství náhrobků, pomníků, nápisů, kamenných uren, letopočtů, připomínajících bájné i historické osobnosti a události, spisovatele, umělce a básníky. Jejich výběr odpovídal Römishovým představám a měřítkům a zrcadlí se v něm již myšlení nastupujícího romantismu. V jedné síni byla připomenuta jména a události z bojů proti Napoleonovi, jinde se návštěvník setkal s bájnými jmény českých dějin, jako byla Libuše, Záboj, Horymír, nebo se jménem Přemysla Otakara II., Václava II. a jeho manželky Guty, Karla IV., Jiřího z Poděbrad. Své místo tu však nalezli i Shakespeare, Goethe, Cervantes, Rabelais a řada dalších, mezi nimi i některé osoby prostého původu, které si podle Römishova názoru zasloužili, aby pro své hrdinství a osobní vlastnosti byly přijaty do jeho Pantheonu, jak se takto nově upravenému areálu hradu Vranova tehdy začalo říkat. Více než 20 let trvalo, než byl Römishův záměr v r. 1826 dokončen a dovršen ještě vybudováním letohrádku v podobě kaple v duchu romantické gotiky) 
se stal Pantheon cílem návštěv mnoha urozených pánů zblízka i zdaleka. 

Tyto výpravy provázíval syn panského zahradníka Maxy.Při jedné návštěvě, po prohlídce různých jeskyní vydlabaných ve skalách,
vystoupili urození hosté až na nejvyšší místo ke kříži, kde bývala hláska hradu Vranova, a dále šli na krásnou vyhlídku nad Jizerou, na tak zvanou Zahrádku, která je 60 metrů vysoká. Maxa, který tuto společnost doprovázel, se zatím posadil v kapli na zem a čekal, až se panstvo vrátí. Najednou uslyšel, že někdo sestupuje po schodech. Udiveně vnímal šustot šatů a dohadoval se, že to přichází jeho sestra Manča, i když mu bylo divné, jak se sem mohla dostat, když přece za sebou vchod do skal uzamkl. Vtom však již spatřil dámu v bílých šatech, která zůstala stát u dveří a upřeným pohledem na něho hleděla. Udivený Maxa nemohl ze sebe vypravit ani slovo. 

Tajemná návštěvnice kaple se po chvíli obrátila, bouchla dveřmi, až se kaple zatřásla, a zmizela. 

Rozrušený Maxa rychle vyběhl ven a spěchal za společností. O bílé paní se zmínil až zámeckému nočnímu hlídači, kterého však její
návštěva nijak nepřekvapila. Viděl prý mnohokrát v půlnočním čase, jak bílá paní kráčela od Pantheonu k maloskalskému zámku a zpět A jak je to dnes?

Podle : zpráva M. Zacha Kučera (http://www.jesen.cz), 2010