Ztracená komenda Templářů v Jindřichově Hradci
(o působení templářů na Jindřichohradecku)
Jindřichův Hradec je zatím jediné město po Praze, kde lze doložit souběžně působení dvou rytířských řádů, templářů a německých rytířů. V Cechách je také Jindřichův Hradec jediným místem mimo Prahu, kde lze doložit působení templářů.
Pro nedostatek listin není možné určit přesné datum jejich příchodu do Jindřichova Hradce, na kterém měla bezpochyby zásluhu jedna z mocných větví Vítkovců -páni z Hradce, z nichž první Jindřich je zmiňován na listině krále Přemysla z roku 1205 „Heinricus Witco -Witz. (1)
Archivář Jindřichova Hradce F. Teplý dějinách Jindřichova Hradce píše : „Do Čech přišli kolem roku 1232, kdy na Hradecko nedá se více zjistiti. Vítek z Hradce jim vykázal újezdy : lodhýřovský, deštencký, mnichovský, a snad i doběšovský či černovický, tedy území v délce několika mil. V Hradci brzo si zařídili nákladný dům, kde se říkalo jako v Jerusalemě v templu. Mám za to že Templáři postavili kostel sv. Jana Křtitele, v němž jejich knězi konali první duchovní správu hradeckou. Když ji ztratili, dostali v náhradu právo patronátní ve Stodůlkách u Prahy (rok 1291, 29/12 )" (2)
Rok 1984 proběhl v klášteře s kostelem sv. Jana Křtitele stavební průzkum, který byl velkým překvapením. Jsou zde stavební prvky charakteristické před rokem 1300, z čehož některé ukazují na druhou svatyni sloužící před rokem 1250. Na tento objekt navazovala časově kaple sv. Mikuláše. (3) V ose kostela je zlom v přístavbě lodi, který je identický se zlomem templářského kostela sv. Vavřince v Praze. (4) Na opěráku jižní lodi presbytáře sv. Jana Křtitele je nápis:
"Šťastně toto okno provedl Mistr Velislav pod záštitou Zdislava, kustoda tohoto domu. Dotace cc. 1300."
Kostel a klášter sv. Jana Křtitele pokud připustíme, že patřil řádu Templářů, by jako konfiskát v roce 1312 přešel na řád Minoritů. Tito jsou již doloženi fakticky k roku 1351 (5) a k roku 1369. (6)
Řád templářů byl založen roku 1128 na synodu v Troyes. Statut pro ně vypracoval Bernard z Clairvaux. Jeho úkolem bylo chránit poutníky k Božímu hrobu a svým charakterem to byl řád, který je organizován vojensky. O řádu bylo napsáno mnoho knih, ale ani jedna, která by fundovaně popsala Dějiny a působení řádu v Čechách. V posledních letech bylo napsáno několik dobrých studií ve formě článků. (7)
Podle archiváře Teplého vrátili templáři své újezdy Vítkovi z Hradce. (8) Pro toto tvrzení dnes chybí doklady.
Dle listiny z 1.2. 1255 věnoval Vítek z Hradce německým rytířům dva újezdy: Strmilovský a Děbolínský, jakož i z újezdu Deštěnského 10 lánů ve vsi Světce s rybníkem, mlýnem a říčkou, kromě toho rybník a mlýn Radvanův (Rodvínov) s kusem řeky (Včelničky) a desátky ze dvora Rupertova u města Hradce. Jako svědci hradečtí jsou jmenováni Radmír, Hostěj a Mutina. Dále je v listině jmenována matka (jméno chybí) Vítka z Hradce, manželka Jindřicha I. z Hradce, že darovala německým rytířům a jejich špitálu v Hradci újezdy Děbolín (Doblings) a Strmilov (Stremils). (9)
Archivář Teplý tvrdí na základě nám neznámého pramene, že v roce 1291 předali templáři faru u sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci včetně patronátního práva řádu německých rytířů. (10)
Listinou z 29. prosince 1292 Tobiáš, biskup pražský potvrdil, že Marie, hraběnka z Hardeka, vdova po Oldřichu z Hradce a její syn Oldřich v jeho přítomnosti postoupili podací právo ve Stodůlkách u Prahy templářské komendě v Uhříněvsi (též u Prahy) spolu s desátky ze dvora se třemi poplužími tamtéž, které mají být kostelu vyplaceny i při vysazení dvora jinému. Zároveň povoluje templářům kostel zpravovat a užívat z něho důchodů, a vydržovat z nich vikáře. (11)
Po smrti krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli 26. 8. 1278 nastalo v Čechách bezvládí. Na jedné straně vdova královna Kunhuta se Závišem z Falkštejna v čele Víkovců a na druhé straně šlechtická opozice vedena rodem Benešoviců (erbu odřivous) v čele s biskupem Tobiášem. Na Moravě byla situace jiná. V čele moravské diecéze stál biskup Dětřich (Jetřich ) z Jindřichova Hradce tedy Vítkovec. Dětřich vládnul fakticky Moravě v letech 1281 - 1302. Z údělných knížat kmene Přemyslova již nikdo nežil a tak titul markrabí moravský neměl nositele až do nástupu Václava II. na trůn v roce 1284.
Listina z 25. července 1294 podává zprávu o pořízení s majetkem bezdětného Oldřicha II. z Hradce a zaručuje práva templářů. Oldřich z Hradce, věrný služebník krále Václava odkazuje všechny statky své panovníkovy pro případ, že by umřel, nezanechaje mužského dědice : „...Poněvadž pak můj nebožtík otec, dobré paměti, Oldřich na farnosti křížovníků řádu německého v J. Hradci je pohřben a já, dá-li Bůh, bych chtěl vedle něho odpočívati, na odpuštění hříchů dávám jim ke všem chrámům, ať na Moravě nebo v Čechách, právo patronátní a úplnou spravedlnosť, když bych bez potomka ze světa vykročil, jim křížovníkům řádu německého, vyjímaje kostel ve Stodůlkách, kterýž jsem dal křížovníkům templářským..."
Listinou z 27. září, 1297 Oldřich (mladší) z Hradce dává templářům dvůr u Lodhéřova (10 km sev. od J. Hradce), na kterém stojí dnešní fara:
„My Oldřich z Hradce oznamujeme budoucím i přítomným, kteří uvidí tuto listinu, že jsme si ověřili zbožnost a bratrství řádu templářského a pojali k nim náklonnost, žádajíce, aby tato náklonnost byla vzájemná. Se souhlasem našeho krále Václava a pro spásu duše naši i našich potomků dali jsme a dáváme do věčného držení dvůr u Lodhéřova, zvaný Nový se vším příslušenstvím za přítomnosti bratra Eka mistra (magistra) řádu templářů v Čechách a na Moravě. Na potvrzení této listiny jsme ji zapečetili naší pečetí a potvrdili přítomnými svědky, kterými jsou: pan Heřman plebán v Lodhéřově, pan Branford, bratr Zdislav z řádu německých rytířů, Konrád zvaný Pulz, Gotírid měšťan, Rinoldus, Jindřich zvaný Dornich, Otto zvaný Liška, Hartvík notář, Oldřich zvaný Anfora " (13)
Pozoruhodná je přítomnost Eka mistra řádu templářů v Čechách a na Moravě což podtrhuje důležitost tohoto aktu.
A.Sedláček poznamenává, že v jindřichohradeckém zámku je uložen hraniční kámen templářů. Jsou na něm dva zahnuté meče, které přisuzujeme spíše jako symbol náležející arabskému světu. (14)
Mezník ze studnicko-lodhéřovského rozcestí z roku 1297 je němým svědkem templářského území, které jim daroval Oldřich II. z Hradce. Jeho vypovídací hodnota spolu s listinou je zcela nedoceněna. Dnes je uložen v jindřichohradeckém zámku v místnosti s legendou sv. Jiří z roku 1338, kam byl uložen v letech 1875 - 1885. Je vysoký 88 cm a široký 69 cm. Hloubka kamene kolísá mezi 12-13 cm. Na kameni je vytesán templářský kříž, který dělí kámen na 4 pole nestejné velikosti. Jsou zde vytesány dvě chladné zbraně, šavle a dýka, obě zahnuté. Tvar ukazuje na saracénský původ. (15)
V roce 1863 je na jihu Čech přisuzován templářům jako jediný hmatatelný doklad zlatý templářský kříž, nalezený v kapli areálu bývalého královského hradu v Písku. Je domněnka, že zde templáři měli pouze duchovní správu.
Citace: "Nejen, že byl v někdejší hradní kapli nalezen kříž tvaru templářského, nyní v Museu království Českého chovaný, snad též půlměsíc a hvězda, dosud ve znaku královského města Písku se nalézající, jsou upomínkou na tento řád." (16)
Dle sdělení pracovníků Národního Musea v Praze se ve sbírkách musea nenachází a další jeho umístění je neznámé.
Zůstává otázkou zda klášter sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci drželi skutečně templáři a měli zde svou komendu. Z Prahy — Uhřiněvse by zmiňované majetky u Jindřichova Hradce asi těžko spravovali. Dále : pokud němečtí rytíři převzali v roce 1291 pouze faru u sv. Jana Křtitele a nikoli komendu, kde by templáři sídlili ? Otazník převzetí objektu minority ještě mlhavější. Pokud se nevyskytnou listiny, či psané údaje, těžko někdo tyto otázky zodpoví. Obraz církevních poměrů mám podává dobrá studie z roku 1978. (17)
V naší literatuře stále chybí komplexně zpracované dějiny rádu templářů v Čechách, na Moravě a Slezsku. Je nutné se zaměřit na detailní studium dochovaných listin, archeologických nálezů a jiných památek. Prozatím se mi a mým spolupracovníkům podařilo nalézt údaje o templářích více než v šedesáti listinách. (18)
Jan Jůna, Mgr. Stanislava Nováková, Martin Senar