V květnu 2004 visel život paní Lucie na vlásku. Při její nejoblíbenější zálibě, lezení po skalách, nechybělo mnoho a touto dobou mohla být po smrti. Pomohl jí ale někdo, na koho nepomyslela ani náhodou - její strážný anděl.

Paní Lucka se vydala na Prachovské skály splnit si své dlouholeté přání. Chtěla konečně vylézt až na vrchol Kobyly bez jištění. Se svým přítelem Pavlem to zkoušela už mnohokrát, ale buď začalo pršet, foukal ostrý vítr nebo jí prostě v půlce došly síly. 

Toho dne šlo všechno jako po másle. Přítel jí zezdola radil a ona šplhala vstříc svému snu. Už už se blížila, když v tom se jí zvrtla noha a ona rázem nevěděla, co si počít. Zrovna na takovém hloupém místě, říkala si, jak se teď asi dostanu nahoru? Vlastně nemohla ani dolů. "Pavel se mi snažil pomoci, křičel na mě, kam mám šlápnout. Jenže ten kotník tak strašlivě bolel, nemohla jsem se o něj vůbec opřít," říká po čase. "Už mi docházely síly. Visela jsem tam a nemohla nikam. Nahoru ani dolů. Čekala jsem na jakoukoliv pomoc jako na smilování, myslela jsem si totiž, že se každou chvilku zřítím k zemi a bude po mě," dodává.

V tu chvíli se nad ní ale objevila hlava neznámého muže. Do tváře mu neviděla, dívala se totiž proti slunci. Muž jí jen podal ruku a vytáhl ji nahoru. Ještě než se vzpamatovala, byl pryč. Chtěla mu poděkovat, ale nikde ho neviděla. Chvíli jí to vrtalo hlavou, ale později na to nějak zapomněla. "Až dole, když se Pavel divil, jak jsem se tak najednou dostala nahoru, mi to došlo. Byl to můj anděl strážný. Nikdo v té době nahoře prý nebyl, takže to musel být on," uvádí. "Vůbec mě nenapadlo, že existuje, natožpak, že budu potřebovat jeho pomoc. Teď už vím, že je a drží nade mnou ochrannou ruku," dodává s úsměvem. 

S andělem se lidé setkávají ve chvílích té největší nouze. V okamžiku, kdy si nad nimi smrtka brousí kosu. Ne každý na ně věří, ale něco na jejich existenci asi bude.

Podle : SAN - nezávislé zpravodajstvím http://www.agenturasan.com  26. 01. 2005, rubrika: Tajemno