Hodonín 

Podivné zážitky 

Chtěla bych Vám napsat, co se mi přihodilo. Bydlím v panelovém domě v sedmém poschodí. 

28. října 1993 jsme prodali starou ložnici, a protože uvolněná místnost byla připravena k malování, spali jsme s manželem na druhé straně chodby v obývacím pokoji, muž na kraji, já u zdi. 

Nevím, kolik bylo hodin, když jsem se probudila a spatřila, že manžel leží nehybně a má otevřené oči. Zeptala jsem se, proč nespí, a on odpověděl, že je unaven, nechce o ničem mluvit a řekne mi vše až ráno. Jenže já jsem se nenechala odbýt, a tak mi nakonec řekl, že měl pocit, že se k němu zezadu něco přibližuje. Nejdřív myslel, že je to pes, a tak na něj vykřikl "Agbare, fuj!" a ono to přestalo. 

Jenže pak otevřel oči a viděl nad sebou kulatou světelnou skvrnu velikosti fotbalového míče, jejíž světlo kmitalo a při tom se ozývalo jiskření a praskání. Jeden paprsek se dotkl jeho tváře a on pocítil štípnutí. Vykřikl, vztáhl po tom ruku a těleso se vzdálilo. Pak objekt pomalu zmizel. Manžel nebyl téměř schopen pohybu a tvrdě usnul.

Nešlo mi to do hlavy, protože bouřka nebyla, aby mohlo jít o kulový blesk. Nakonec jsem se otočila, že budu spát, ale v tom jsem uslyšela velmi vysoký zvuk, třikrát mě něco píchlo do šíje a já se nemohla ani pohnout. Po nějaké době pískot zeslábl, až nakonec docela ustal. Teprve pak jsem se mohla otočit, ale nic jsem neviděla. 

Ráno muž vstal čilý, já však byla velmi unavená. Druhý den jsme si lehli obráceně a já si vzala pod polštář fotoaparát, ale nic se nedělo.

O den později se však opakovalo totéž, co první noc. Muž spal, mě probudil vysoký zvuk, opět jsem zůstala celá slabá a nepohyblivá. Manžel mi pak ráno řekl, že něco podobného už kdysi zažil, ale považoval to za zlý sen. Měli jsme pak pocity, že je někdo s námi v bytě a že se na nás dívá. Nikdy jsem se nebála, ale teď jsem měla při návratu z práce vždy pocit strachu. 

Dokončili jsme novou ložnici, ale místo, aby tyto události přestaly, vše naopak teprve začalo. V noci mě probudil pocit, že mne někdo osahává. Probudila jsem muže, ale ten se jen smál. Rychle zase usnul, já také, ale brzy jsem to cítila znova. Chtěla jsem křičet, ale nešlo to.

Asi za týden na to mě v půl jedné v noci probudil pocit, jako by mě něco zvedalo pravou ruku. Silou jsem ji tlačila zpět k posteli, až se mi to podařilo. Najednou mě cosi táhlo za nohu, kopla jsem a ustalo to. Všechno to opět provázel vysoký pískot. Položila jsem ruku na manžela a řekla si, že až to zase uslyším a pocítím, že tuhnu, štípnu ho a probudím. Ale ruka mi celá zdřevěněla, jako by mi do ní někdo pustil elektrický proud. Muž vykřikl a probudil se.

Nejhorší zážitek jsem měla 26. ledna 1994. Byl to intenzívní a velmi nepříjemný pocit, že je někdo s námi v ložnici. Abych mohla usnout, lehla jsem si na křeslo, ale stejně se mi to nepovedlo. Nejednou jako by mě něco uchopilo za záda, chytilo za kabátek od pyžama a v tu chvíli jsem letěla vzhůru. Křičela jsem "néé", ale muž tvrdil, že nic neslyšel. Měla jsem pocit, že letím strašlivou rychlostí kolmo nahoru, nejprve bylo vše tmavé, pak tmavomodré až světle modré a nakonec sněhobílé. Dopadla jsem zpět a hrozně křičela, tlouklo mě srdce snad až v krku. Nedokáži to popsat, ale bylo to strašně nepříjemné.

A to byl poslední z mých zážitků. Ještě nějakou dobu jsem trpěla strachem. Bála jsem se chodit domů a stále jsem zatahovala žaluzie. Je možné, aby se mnou vibrovala postel a zastavily se hodinky na baterii, přestože od té doby zase jdou na tu starou? Telefonovala jsem panu Liškovi, který se mnou sice mluvil, ale vysvětlit mi to nedokázal. Nikdy jsem se o UFO nezajímala, až od těchto událostí. Pak jsem objevila Váš zajímavý časopis a přečetla spoustu knih s touto problematikou.

S pozdravem Jana V., Hodonín

Podle : Magazín 2000, roč. 1994