|
Podle českého
badatele Jana Galatíka stál původní Velehrad v okolí vrcholu Náklo
mezi Kyjovem a Hodonínem.
Svoji
teorii opírá o tato fakta a úvahy :
V Knize vzácných drahokamů, jejímž autorem je perský kupec Abú
Omar Ibn Rusta, by argumentem při hledání dřívějšího hlavního města
Velké Moravy mohly být pozůstatky rozsáhlé hutní produkce v Nákle a jeho
okolí.
Velká koncentrace výroby je doložena nejrůznějšími objevy – např.
skleněné slitky objevené na keltském pohřebišti v Mistříně,
nálezy mnoha kovových předmětů ve velkomoravském hradišti Křivda
u Vacenovic, v těsné blízkosti se nachází oblast nazývaná Rudník,
naleziště železářských strusek i pozůstatků celých taveb, zejména ale
objevy hutních pecí, jejichž množství lze odhadnout na desítky tisíc.
Letecká archeologie odhalila soustředění pecí od severního svahu Nákla
přes celou osadu Ratíškovice a dále podél potoka až k jeho ústí
do řeky Moravy v Rohatci. Právě ohromné množství dřeva potřebné
k tavení bylo zřejmě příčinou postupného úplného odlesnění této
lokality. Vznikla tak písečná poušť, takzvaná Moravská Sahara. Nový
lesní porost zde vysadil teprve na sklonku 19. století adjunkt Bechtel.
Budování specializovaných hutnických sídlišť odborníci spojují se
vznikem velkých městských aglomerací. Využívaly se pro potřeby důležitých
trhů a k zajištění vyzbrojení vojenských sborů vznikajících státních
útvarů. Neobvykle rozsáhlá železářská výroba je proto závažným
argumentem významného městského osídlení v přilehlé oblasti Nákla.
Jestliže tady skutečně kdysi stál Velehrad, musel zde být také Metodějův
chrám. Podle legendy byly věrozvěstovy ostatky uloženy v jedné ze zdí
svatostánku.
Bavorský biskupský úřad poslal v roce 900 stížnost papeži Janu IX., týkající
se arcibiskupa Jana a biskupů Benedikta a Daniela. „Ta země (Morava) byla
vždy podřízena našim králům a biskup z Pasova tam pokaždé chodil a konal
se svými duchovními Synodální shromáždění. (Už) Váš předchůdce vysvětil
na žádost Svatopluka za biskupa Wichinga z Nitry a poslal ho k nově pokřtěnému
národu. Jeho vévoda se zasloužil o to, aby se z pohanů stali křesťané,“
stálo v dopise. Z textu jasně vyplývá, že na Moravě byl dóm, vhodný svou
velikostí ke konání synodních shromáždění.
Právě sem vyslal v roce 900 papež Jan IX. arcibiskupa Jana, což lze doložit
výňatkem z díla Jádra katalogu moravských biskupů ze 14. století. „Když
byla země Morava poněkud uspořádána, následoval po blaženém Metodějovi
v úřadě jako první Jan, biskup moravský. Pětadvacet let pak sídlil v
katedrále svatého Petra u Veligradu, který byl kdysi metropolitním sídlem.
Tam v míru zemřel,“ uvádí katalog.
V rozmezí let 900 až 925 tedy ještě svatostánek existoval a patrně
nebyl přímo ve městě, nýbrž kdesi poblíž. Křesťanské kostely se často
stavěly na pohanských kultovních místech, což byla zejména pohřebiště.
Ta se podle zmíněného perského kupce Ibn Rusty nalézala také v
oblasti Nákla. Na jednom zdejším bezejmenném pahrbku, na mapách označovaném
jako kota 218 (vysokém 10 a velikém v průměru 120 metrů), je patrná velmi
zajímavá silueta. Svými rozměry 40 metrů na šířku a 80 na délku je
vskutku majestátní. Připomíná základy velkého chrámu s kněžištěm
trojúhelníkového tvaru. Taková stavba mohla pojmout i několik tisíc lidí
a navíc je orientovaná podle křesťanských tradic na východ, směřuje k
Palestině. Možná jde právě o zbytky legendární Metodějovy katedrály.
Pouhých 250 metrů od tohoto tajuplného místa se nachází další
pozoruhodná památka – starobylý hraniční sloup trojúhelníkového půdorysu
s nápisem VMI a třemi pískovcovými ikonami. Na jedné z nich je
zobrazena postava se stolcem a všemi znaky sídelního biskupa. Klečí na
evangelijní straně v poloze celebranta a kromě knihy má na oltáři položenou
i lidskou lebku. Bezesporu nejzajímavější jsou však ona tři písmena, u
nichž nelze vyloučit souvislost se slavným věrozvěstem. Kromě jiného totiž
mohou vyjadřovat latinské V(ae) M(ethodius) I(acet). V takovém případě
by zkratka vyjadřovala Ó běda, Methodius zde mrtev leží.
Podle : -tor-: Na stopě
Velehradu. Magazín 2000 záhad, 2003
| 
