Vzácný archeologický objev spustil lavinu tragických událostí. Byly dílem náhody, osudu, nebo snad nějaké vyšší moci?
Bratr mého dědečka, prastrýc Václav, vystudoval archeologii. Očima desetiletého kluka bych ho přirovnal k neohroženému Indiána Jonesovi, ale dnes už dávno vím, že moje tehdejší představy neměly se skutečností mnoho společného.
MAYSKÉ MĚSTO
Ačkoli... Jeden z příběhů, který mi strýc Vašek vyprávěl, by jistě mohl hollywoodským trhákům směle konkurovat. Na zajímavosti mu neubírá ani fakt, že v něm strýček výjimečně nefiguroval. Výzkumu se totiž on sám tenkrát nemohl zúčastnit - naštěstí!
V Guatemale se tehdy skupina pěti zahraničních archeologů rozhodla obnovit bádání v rozvalinách mayského města ukrytého v hloubi pralesa. Po několika týdnech skutečně narazili na zapečetěnou hrobku.
Mezi pomocnými dělníky výzkumu začala narůstat panika. Šuškalo se, že by se mohlo jednat o místo posledního odpočinku jednoho mayského panovníka proslulého svou krutostí.
KRUTÝ VLÁDCE
Krvavé oběti bohům byly v té době
poměrně běžné, avšak tento vládce údajně nechal obětovat i svoji manželku a tři
syny. Svým šíleným činem však sobě ani svému lidu přízeň bohů nezajistil,
naopak. Přišlo sucho, lidi začali umírat hlady i v důsledku nemocí. Panovník
začal o to zuřivěji pořádat krvavé rituály. Běsnění zarazila až jeho vlastní
smrt.
Pro archeology přišel konečně den D - tajemná hrobka byla připravena k otevření.
Z bohaté výzdoby bylo ihned patrné, že se jedná o kryptu s ostatky nějaké
významné osoby.
OBJEV HROBKY
Nejoslnivěji ovšem na všechny přítomné zapůsobila posmrtná maska ze vzácného drahokamu - zeleného jadeitu.
Místní domorodci zapřísahali archeology, aby ji z pozůstatků panovníkova těla nesnímali. Věřili, že by tím probudili jeho zlou duši. Jenže archeologové museli masku a všechno ostatní prohlédnout a odvézt do muzea. Kdyby jen tušili, co jejich objev způsobí!
První rána přišla brzy. Na dva archeology se zřítil strop z těžkých kamenných kvádrů v jedné z podzemních chodeb. Oba doslova rozdrtily. Nikdo to nechápal. Chodby sice byly staré, ale podle všeho dobře zajištěné, aby k ničemu podobnému nemohlo dojít.
To ale nebyl zdaleka konec. Měsíc nato dalšího z vědců uškrtila obří anakonda. Zrovna on měl navíc z hadů panickou hrůzu. Jak asi musel trpět!
Čtvrtý archeolog si jednoho dne stěžoval, že se necítí nejlíp. Usoudil, že asi musel sníst něco špatného. Protože se ale výborně vyznal v bylinách, které rostly v guatemalských horách, nasbíral si rostlinu, o níž věděl, že ji indiáni používali při problémech se zažíváním.
NÁRUČ SMRTI
Uvařil si z ní čaj, ale jeho potíže nezmizely. A co hůř - dostal horečku a ještě ten den v noci zemřel. Prý na otravu. Je možné, že se zmýlil a místo léčivé byliny natrhal jedovatou?
Týdny utíkaly. Poslední ze skupiny archeologů byl stále naživu. Začaly ho však pronásledovat utkvělé představy a děsivé sny, ve kterých, jak se mému strýčkovi svěřil, viděl šklebící se posmrtnou masku z jadeitu a tváře svých mrtvých kolegů. Žil ve strachu, doslova ze dne na den.
Jednou ráno, jedenáct měsíců od slavného objevu, ho našla hospodyně mrtvého. Přivolaný lékař konstatoval, že zemřel na infarkt. Prý ho muselo něco nebo někdo strašlivě polekat. Po cizím zavinění ale ani stopy.
Během jediného roku tak všichni členové výzkumu přišli o život. Prokletí masky se vyplnilo.
• Podle Oty Č. z Hradce Králové napsala J. Buršíková. Chvilka pro tebe č. 26/2008
Home | O KPUFO | Zajímavá místa | Pověsti | Přírodní anomálie | Tajemné události | Zajímavé internetové adresy | Kontakt