O podzemí
Zajímavou zprávu přinesl Kraj královéhradecký v listopadu roku 1934.
Byla neděle 25. listopadu a na Velkém náměstí se konala prohlídka podzemních prostor pod jednou z budov:
„Přes půl třetího tisíce osob zhlédlo podzemní chodby pod budovou vojenského velitelství, bývalou jezuitskou kolejí. Sestoupili po schodech do dvouposchoďových sklepních místností, tak zvaných lochů. Při této příležitosti bylo také vyzkoušeno osvětlování lochů a nejlépe vyhovovaly svíčky.“
Lochy patří k nejzajímavějším částem hradeckých sklepení. Jsou to tunely, vycházející přímo ze sklepů do hloubky čtyř až deseti metrů pod budovou. Tunely jsou klenuté cihlami a zakončené výklenkem. Další čtyři výklenky jsou po stranách. Všechny sloužily k ukládání potravin a piva v sudech. Cihly jsou tvaru buchtovitého, vykrajované z hlíny prkénky a dobře pálené.Tento stavební materiál podporuje i domněnku, že hradecké lochy vznikaly koncem 14. století a některé začátkem století patnáctého.V té době se v Hradci Králové stavělo z cihel, které se objevují i v podzemních prostorách. Lochy se nacházely pod domy na Velkém a Malém náměstí a také v Dlouhé ulici. Najdeme je u 107 domů. Všechny lochy stavěli k tomu školení dělníci. Některé lochy mají i studánku s pitnou vodou, třeba v domě číslo 7, který patřil rodině Kemlinkově, nebo v domě číslo 132, kde za studií bydlel Alois Jirásek.
Nejhlubší a nejrozsáhlejší lochy jsou pod jezuitskou kolejí a biskupskou rezidencí. Některé lochy byly dvoupatrové, jako třeba v domě číslo 144. Tady míval kupecký krám otec spisovatele Ignáta Herrmanna. Stejný loch byl u domu číslo 159. V domě bydlel hradecký kronikář P. František Švenda. Lochy sloužily také jako úkryt v době války. Využity byly třeba 5. července 1866 jako úkryt před Prušáky.V citovaném článku z místních novin si také přečteme, že se nepodařilo prokázat žádné spojení budov přes Velké náměstí, ani objevit vybájenou chodbu z Hradce Králové do Josefova.
Od domu u katedrály sv. Ducha šla prý chodba do opatovického kláštera. Tou chodbou chodila Žižkova sestra, která bydlela v Hradci Králové a v klášteře měla milého. Dům měl tehdy podle východočeského kronikáře Sála na chodbě veliký kříž, o něm se vyprávělo, že ochraňuje velký poklad. Ten by se měl skládat z bohoslužebného náčiní, rouch a kancionálů z kostela sv. Ducha. Údajně došlo k několika pokusům o jeho ukradení, ale kříž vždy zasáhl a zabil troufalce, který pak zčernal. (z jiného místa je známé vysvětlení, že zčernání je nákaza morem- mohlo to znamenat, že po proniknutí do podzemí byl útočník konfrontován s kostrami „morových“ hlídačů a odnesl si tuto kletbu sebou na povrch zemský).
Podle Balbína (Miscellanie) se zjevovala Bílá Paní a přízraky jeptišek na místě pozdějšího purkrabství (dnes Lékařská knihovna Lékařské fakulty UK - budově se říká Na Hradě, ulice Dlouhá 1b). Uvádí případ služebné své matky, která byla Bílou paní obdarována zlatem a stříbrem.
Ve sklepě domu čp. 68 v Rokytanského ulici byly roku 1886 pod pekařskou pecí nalezeny tři nádoby a v nich 2500 mincí - převážně kruhové peníze se lvem. Poklad byl ukryt někdy kolem roku 1445. Mezi Pražským předměstím a vesnicí Kukleny byl údajně bezedný rybník ve kterém měl být zakletý zámek. J.V. Grohmann vypráví, že na Velikonoční neděli byl z rybníka slyšet zvuk zvonů a z vody vystupovaly ohnivé sloupy. A v ten čas se vždy ubíraly dvě zakleté panny provázené drakem ze zámku do zámecké kaple. Pokud bychom popustili trochu uzdu fantazii ve směru „ohnivých sloupů“ a považovali ony „zakleté panny“ za bytosti ne-lidské a draka za jejich vesmírného průvodce…
Podle: zpráva M. Zacha Kučera (http://www.jesen.cz),
2009