Klub psychotroniky a UFO

Centrum KLUBU PSYCHOTRONIKY A UFO

KPUFO Domažlice

Vyrušili jsme zjevení nebo rituál?

Společně s mojí kamarádkou G. D. jsme se rozhodli, že se v den Dušiček 2.11.2005 pojedeme podívat do lokality mezi obcemi Jivjany a Hradišťany u Stoda. V místě vedla kdysi demarkační linie a nachází se tu řada objektů malého válečného opevnění, tzv. řopíky. Moje kamarádka vyprávěla o tom, že je prolézali jako děti, někdo z jejich party měl tehdy uvnitř jednoho z bunkrů vidět cosi nadpřirozeného (ale bližší informace neznám), ona sama při jedné z návštěv bunkru omdlela. Vypravili jsme se na místo a k jednomu z bunkrů nacházejícímu se asi 100 metrů od jivjanského rybníka jsme dorazili asi kolem půl desáté večer. 
Na místě byl klid, nikde nic mimořádného, ani nikdo z nás nepociťoval žádné zvláštní pocity. Na podrobné mapě okolí, jsme našli nedaleko stojící kostel Sv. Barbory a rozhodli se, že se tam pojedeme podívat. Místo je od jivjanského rybníka vzdáleno asi 6 km, ke kostelu jsme přijeli někdy kolem 22:15 hod.  Vnitřek kostela

Prošli jsme opakovaně celý kostel, prosvítili ho baterkou a prohlédli si všechna zákoutí. Připomínám, že při vstupu do hlavních prostor kostela je třeba projít několik metrů dlouhou chodbou, která končí jakýmsi parapetem, napravo od něho se pak nachází vchod do hlavního prostoru kostela. Kostel jsme obešli i zvenku a prohlédli si i jeho okolí, hlavně pak přilehlou plochu velkou asi 10 x 20 metrů, kde kdysi stávala fara. 

Auto jsme zaparkovali tak, že boční okénko řidiče bylo asi 3 metry od jediného vchodu do kostela a po celou dobu jsme se z auta nevzdálili na víc, než na několik minut. Kolem půl dvanácté jsme začali mít oba nezávisle na sobě podivný pocit, dá se říct tíseň a utkvělou představu, že někdo stojí za autem. Představa byla natolik intenzivní, že jsem několikrát prudce sešlápl brzdový pedál, aby světla osvítila prostor za autem. Nikoho jsme nikde neviděli. Asi po deseti minutách, se z míst, odkud vedla cestička z fary do kostela začaly ozývat podivné zvuky připomínající chůzi v botách s tvrdou podrážkou po kamenné dlažbě.

Tento jev trval asi deset vteřin a ve stejný okamžik sebou kamarádka trhla, protože měla dojem, že ve zpětném zrcátku zahlédla postavu mladého chlapce ve věku asi 17 let v bílém tričku a černých kalhotách, který stál tak, jakoby se chystal nastoupit do zadních dveří auta. Rychle jsem z auta vystoupil, ale ani v tomto případě jsem nikde neviděl nic mimořádného. Asi deset minut po půlnoci jsme se rozhodli pro opětovnou návštěvu kostela. Jen co jsme posvítili do vstupní chodby, zamrazilo nás. Na jejím konci ležela na zmíněném parapetu prázdná hřbitovní svíčka a v ní byl zmačkaný naprosto suchý papírový kapesník. Vše bylo položeno na červeném obalu od nějakého cukroví a vedle svíčky ležela jakási velká houba. Protože kapesník zářil opravdu na dálku, vylučuji, že by tam předměty ležely už při naší první návštěvě kostela, navíc jsme kolem parapetu prošli několikrát. Místo jsme urychleně opustili kolem 00:20 hod.

Po konzultaci s místní kronikářkou jsme se na místo vypravili o dva týdny později znovu, byla to středa 15.11.2005. Do kostela jsme dorazili asi v 18:45. Vešli jsme dovnitř s halogenovou baterkou v ruce. Uprostřed kostela baterka pohasla, ne však úplně, vlákno stále slabě žhavilo a jeho intenzita se neměnila. Opět jsme urychleně nastoupili do auta a odjeli, během zpáteční cesty baterka fungovala naprosto normálně a bez výměny baterií svítí dodnes...

G.W., Plzeň

Z archivu KPUFO  
Máte-li jakékoli poznatky a informace o těchto nebo jiných nálezech, napište na naši adresu.

Kontakty :

MVDr. Pavel Kroupa