Klub psychotroniky a UFO

KPUFO Domažlice

Doktor Lešický zná a napsal tolik pověstí z Chodska, že by snad mohly vydat na několik knih a doufejme, že tomu tak bude. Je to autor čtivý, fundovaný a oboru znalý, ale přesto pověst o Dobré hoře; tak jak ji vyprávěli staří lidé za mého mládí snad ještě nezaznamenal. Proto poslyšte i vy vyprávění o tomto divu divném zalesněném kopci, který nese ve svém názvu to kouzelné slůvko "dobro".

Jdeme-li od Domažlic směrem na Klatovy, již z dálky vidíme zpola zalesněný vrch Dobrou horu (640,6 m), která leží mezi obcemi Hluboká a Chodská Lhota.

Tato hora je opředena nejednou pověstí. Psali o ní Božena Němcová, Hana Štěpánková i Zdeněk Šmíd a jiní chodští autoři. Ve všech těchto vyprávěních se píše o zlatém teleti, které se ukrývá v hoře a k němuž bude míti přístup jen poctivý mládenec či panna o půlnoci na svatého Jana (jak se zpívá i v písničce) a klíčem k odemknutí hory bude zlaté kapradí.

Dobrá hora sehrála svoji úlohu i v dobách dávných Chodů jako strážní místo, ze kterého se předávaly ohňové signály dál k Domažlicům v dobách ohrožení. V oněch časech ovšem neležela Chodská Lhota v místech jako dnes; ale byla níže, v místech na jihovýchod, kde se říká „Na staré vsi“. Dodnes je patrné spojení tohoto místa s osadou Blahníky, dříve jen místo tří vodních mlýnů a Výrovem na jižní straně. Lhota, tato prastará chodská ves byla tak ukryta a chráněna nejen Dobrou horou ze severu a Křížovým vrchem z jihu, ale především Německou horou na západě, která se dnes nazývá Chlumek.

Ale vraťme se zpět k Dobré hoře, a k jedné málo známé pověsti o tomto zalesněném vrchu. Byla prý kdysi doba tak zlá a sucha tak sužující, že vyschnuly všechny studny, rybníky i studánky. Jediný potok napájející celé údolí vodou také vyschnul. Nepomohlo tehdy ani modlení u pramene potoka, který nosil životadárnou vodu. Proto místo onoho pramene se nazývá Modlín.

Krajina se změnila v šedou, vyprahlou poušť a lidé i zvířata umírali žízní. Když byla nouze nejhorší a všichni v beznaději přestávali doufat v zázrak, že ještě někdy vodu spatří a svlaží svoje vyprahlá hrdla, stalo se, že hora, na které nebyla nikdy ani studánka, se otevřela a začala vydávat tolik vody, že zaplavila celý kraj. Dodnes je pod horou patrná hluboká rokle, kterou voda tekla. Když pak voda naplnila všechny studny, studánky, rybníky i potoky, sama se opět v hoře uzavřela. Lidé ovšem na záchranu, která z hory přišla nezapomněli a začali hoře říkat Dobrá hora, jako dík za prokázané dobro a říkají jí tak dodnes.

V dnešní době je v tomto kraji snad vody dostatek, ale pověst říká, že ještě jednou přijde taková bída, že se za vodu bude draze platit a voda bude dovážena jako vzácné koření z dalekých krajů.

Až prý bude nejhůře, otevře se ještě jednou a naposledy Dobrá hora a vydá ze sebe tolik vody, aby mohla smýt všechnu špínu z kraje a odnesla ji do moře. Nato prý se Dobrá hora propadne a na dně kráteru, který po ní zůstane bude tolik zlata, že už nikdy chodský lid nepozná bídu, hlad ani žízeň.