Vzpomínka na léčitele

Jezdil jsem jako řidič v ČSAD v Hlinsku v Čechách v letech 1970 — 1985. V autobuse jsem slyšel vyprávět neuvěřitelné historky o léčiteli Pasekovi. Samozřejmě jsem jim nevěřil. V té době jsem taky hrál tenis a začal mě zlobit loket. Kamarádi mě nahecovali, abych šel k Pasekovi. Příliš jsem tomu nevěřil, ale ze zvědavosti jsem za ním zašel. Překvapilo mě, že jsem byl až 30. v pořadí. Když na mě přišla řada, chtěl jsem mu říct, co mě trápí. Předešel mě však a řekl mi: „Loket, že jo?" Zůstal jsem jak opařený. Rukama mi osahal po zádech a řekl mi: „Když ti to nepomůže, tak přijď ještě za čtrnáct dní znovu." Už jsem nemusel, pomohlo mi to. Přesto jsem měl ještě o něm pochybnosti.

Jednou jsem jel k nevlastní dceři na návštěvu do Herálce u Hlinska. Byli tam na návštěvě také příbuzní. Měli sedmnáctiletého syna, který dostal otravu krve a upadl do bezvědomí. Odvezli ho na ARO do Brna. Jeho otec ho byl navštívit. Lékař mu řekl: „Je na přístrojích, dostal otravu, nevíme z čeho a jak to bude dál." Když se vracel za manželkou do Herálce, zastavil se u Paseky, byl to jeho kamarád. A ten mu řekl: „Tvůj syn dostal otravu z večeře." Řekl datum, že je na přístrojích a dostane se z toho, že leží v nemocnici, pojmenoval ji, pokoj číslo to a to, na posteli u okna. Naprosto bych tomu nevěřil, kdybych toho nebyl osobně svědkem. Teprve potom jsem začal věřit i historkám a příběhům, které se o panu Pasekovi vyprávěly. 

A o jednom takovém humorném příběhu bych vám chtěl říct. Tenkrát léčitelé nesměli brát peníze a přísně se to stíhalo. Za panem Pasekou přišli dva tajní v civilu. Když přišli na řadu, pan Paseka jim řekl: „Vy se nejdete léčit." Ukázal na jednoho z nich a řekl mu: „Vy si dejte pozor, někdo vám chodí za vaší paní." Tak udělali čelem vzad a s kyselými obličeji odešli. To byla taková malá perlička na závěr. 

J. L., Plzeň

Dopis čtenáře, Spirit, č. 46/2006