Novoroční věštba

Co karty předpověděly, to se přesně stalo, l když tak, jak jsme to tedy vůbec nečekali.

Nový rok je pro mnoho lidí bodem zlomu, od kterého si slibují lepší budoucnost. Dávají si dobrá předsevzetí ohledně práce, zdraví i rodiny. Jenom tak vědět, zda se přání vyplní!

Jednou, těsně před koncem roku, doprovodila moje maminka kamarádku ke kartářce, tajně a za konspirativního šepotu, protože to bylo v čase, kdy byly podobné živnosti nelegální. Kamarádka totiž chtěla vědět, zda si v příštím roce konečně najde ženicha, a velmi spokojeně se zvedla od kartářčina stolku, protože se dozvěděla, že zcela určitě.

Maminku, ač byla jinak skeptická, věštění zaujalo, a tak se vytasila s padesátikorunou a dotazem, co čeká rodinu.

Kartářka zamíchala karty, nechala mámu sejmout a vyložila.

ZVĚDAVOST

„Vidím poměrně značné vydání..." zahuhlala. „Krůtíbrko," zarazila se mamka. „Abychom tak přišli o úspory!" „Dům," hádala kartářka. „Vypadá to, že přijdete k nemovitosti." „Že by?! No, rádi bychom sehnali chatu..." „Dítě změní působiště. Bude to dobrá změna."

„Hurá! Ano! Alička se hlásí na gymnázium," zaradovala se mamka. „A příbuzní... Měli byste je asi vídat častěji," upozornila paní vědma. „To ano," souhlasila máti. „Na Nový rok chceme objet obě tchyně."

Ruka kartářky se náhle zastavila nad kartou. „Kdepak!" řekla důrazně. „Na Nový rok nikam nepojedete! Tady to stojí jasně. Překážky, nebezpečí. Z té karty cítím jakoby... Chlad!"

Mamince se to sice nezdálo, ale jinak sejí předpověď líbila. Zaplatila a pospíchala s kamarádkou domů, aby vyrobila obložené chlebíčky. Bylo totiž 30. prosince.

O den později vyrazila s tatínkem ob dvě vesnice na silvestrovskou zábavu. Byli domluvení, že zůstane střízlivá a po půlnoci cestu zpátky odřídí. Však to není daleko! A ani není sníh, však ten letošní prosinec vypadá spíš jako březen.

Tatínek byl v obleku, maminka v plesovkách. Zábava byla parádní, taťka pil pivo, maminka limo a tancovali ostošest. Ani si v ajfru málem nevšimli, že už se láme rok. Návštěvníci zábavy poté vyšli na terasu na
přípitek. Hu, co to je? Jako by mrzlo! Všichni si rychle ťukli, popřáli a hajdy zpět do tepla. Toho večera z takřka jarního počasí uhodily mrazy, že by ztuhl i Amundsen. Venku bylo minus patnáct! Když se po druhé hodině ranní kulili první návštěvníci ven, nestačili se divit. Kdo mohl, mizel v chalupě a přespolní marně startovali svá auta.

Hostinský nechal návštěvníky do rána v hospodě, ale náš tatínek usoudil, že to domů není tak daleko, a tak s maminkou vyrazili pěšky.

ANGÍNA A ZÁNĚT

Ránem fičely poryvy větru, div oba neporazily. Po nebi se hrozivě valily cáry mraků. Vichr rval větve jabloní podél silnice, násobil účinky třeskutého mrazu a jednu chvíli rodiče uskočili padající větvi. „Překážky, nebezpečí," volala do větru máma. „Trefila se, baba vykladačka!" „Cože?" hulákal taťka. „Jaká vykrádačka?!"

Tu cestu maminka odnesla angínou, tatínek zánětem dutin a k příbuzným jsme tedy vskutku nejeli. Naštěstí kartářka měla pravdu i v dalších ohledech. Koupili jsme chatu a dostala jsem se na gympl.

• Příběh A. Honzlové ze Seče zpracoval J. Pinkava. Chvilka pro tebe č. 1/2009