Zvláštní dotek

V životě se stává, že je člověk jednou nahoře a jednou dole a já jsem jednoho dne měla velice zoufalou náladu. Poprosila jsem rodinu, aby mě nerušila a odešla jsem do vedlejšího pokoje, kde jsem si sedla do křesla a snažila se uklidnit.

Došla jsem však k takovému rozpoložení, že jsem si přála nebýt na světě. Myslela jsem na svého zemřelého tatínka a přála si ze všech sil, aby pro mě přišel a já zemřela. Najednou jsem cítila, jak mě někdo vzal za ruku. Protože jsem měla zavřené oči, v prvním okamžiku jsem myslela, že za mnou přišel manžel. Jen jsem se divila, jak potichu otevřel dveře a přišel, že jsem jej ani neslyšela. Ve vteřině jsem však pocítila, že to není jeho  ruka, ale ruka mého tatínka. Přesně tak mi totiž dříve ruku podával. Slyšela jsem,  jak mi v myšlenkách povídá: „Neboj se a pojď se mnou.“

V té chvíli jsem se velice vylekala a říkala si v myšlenkách, že nechci, že se bojím, že zde ještě mám moc práce a rodinu. Pomalu moji ruku pouštěl a vnímala jsem velice zvláštní pocit, jak se vzdaluje dál a dál. Poprosila jsem o odpuštění.

Dotek tatínkovy ruky jsem cítila ještě několik dní.

 Jitka P., Nasavrky

Dopis čtenáře, Spirit, 2003