Chrudim - památky a záhady

Památky

První písemná zmínka o Chrudimi je přitom z roku 993.

Chrám Nanebevzetí Panny Marie, dominanta města, je ukázkou skvělé práce stavební hutě. Je mnohem starší než samotné město,	Velký morový sloup Proměnění Páně má vazbu na zázračný obraz svatého Salvátora. Traduje se, že kdo se sloupu dotkne, bude uzdraven.	Kostel svaté Kateřiny z 15. století. Kostel svatého Michaela	Radnice z let 1721 (upravená J.B. Santini)

Poklady

Velký poklad je prý ukryt v okolí staré školní budovy, kam byla vsazena kamenná hlava s bradkou jako upomínka na Žižkovu bránu. Podle pověsti je tu ukryt vůz plně naložený zlatem.

V chrámu Nanebevzetí Panny Marie bylo v minulosti uloženo dvanáct stříbrných soch apoštolů v životní velikosti se zlatýma očima. Ten, kdo je chce najít, si musí počkat na to, kam bude ukazovat stín kostelní věže ve tři hodiny odpoledne. Jednou z variant je i to, že byly sochy uschovány v klášterní zahradě nebo ve hradební věži zvané Prachárna. Dokonce byly pod podlahou nalezeny schody sestupující kamsi dolů, bohužel však zavalené.

Duchové a  zjevení

Místní rodák Alois Gallate v knize Chrudim z doby kouzel a strašidel, vydané v roce 1889, popsal několik pověstí o zjevení.

V centru města se v několika domech objevují nejrůznější přízraky. Jde o krvavé postavy na chodbách, rakev na schodech, ohnivé hlavy a nejrůznější obludy a podivné kočáry v ulicích.

Hrůzný příběh se vztahuje i ke klášteru. Jeden zdánlivě mrtvý řeholník byl pochován. V hrobě však obživl. Nemohl se nikoho ovšem dovolat, a tak nakonec ve svém hrobě nalezl smrt. V kryptě však nenalezl klidu a zjevoval se po chodbách a v celách kláštera.

V noci chodí po klášterních valech duch bezhlavého kapucína. Kráčí po cestičce, má zdviženou kapuci, která zakrývá jen část zakrváceného krku bez hlavy. Údajně je to duch mladého kapucína, který se zamiloval do místní ženy. Její muž je spolu přistihl a kapucínovi uťal sekerou hlavu, kterou pak hodil do řeky. Bezhlavý mnich svým zjevení vždy věští tomu, kdo jej spatří, nepříjemnou událost.

Podle jedné legendy zpozoroval kostelník, že z chrámu Nanebevzetí Panny Marie vychází v noci jasné světlo. Když se to několikrát opakovalo, upozornil děkana a třetí noci vstoupili oba do chrámu, kde u hlavního oltáře spatřili klečící modlící se postavu. Jednalo se ducha chrudimského děkana a zakladatele salvátorského kultu Václava Samuela Hataše.

Zázračný obraz

Chrudim má ovšem ještě jednu velkou zvláštnost a tou je zázračný obraz svatého Salvátora. Za třicetileté války hráli na tomto obraze švédští vojáci karty. Jeden z nich ve vzteku zabodl dýku do plátna a obraz začal krvácet. Obraz byl proto přenesen do chrámu a lidé vídali v jeho blízkosti zvláštní proměny. Objevovaly se u něj tři hvězdy, ruka se zdviženými prsty, obraz slzel nebo se proměňoval výraz světcova obličeje.