Hrad Vildštejn

Hrad Vildštejn představuje v největší úplnosti dochovaný románský hrad . Byl založen kolem roku 1200. Současnou podobu získal hrad v průběhu 15. a 16. století. Dnes je hrad v soukromém vlastnictví, část hradních prostor byla upravena na dobovou hodovnu. V hradní kryptě je uložena lebka s několika dalšími kostmi jakési ženy, které byl nalezeny při bourání hradního komínu. Kosterní
pozůstatky byly uloženy ve schránce a byla k nim přiložena skleněná baňka, pár stébel trávy a rybářský háček. Někteří lidé z podhradí vyprávěli, že by mohly patřit jedné z dcer majitele hradu z rodu Trautenbergů, která byla velmi ošklivá, znala sílu bylin a připravovala z nich všelijaké nápoje a masti. Jednoho dne však záhadně zmizela a nikdy se nenašla. Jiní zase vyprávěli o bílé paní, procházející se za jasných měsíčních nocí hradem. Nikdy nikomu neuškodila a ti, kteří ji spatřili se dušovali, že vypadala velice nešťastně. Dokonce ještě dnes najdeme ve Skalné dost lidí, kteří odpřisáhnou, že bílou paní skutečně viděli...

Podzemní chodby

Jedna podzemní chodba vedla z hradu do krypty blízkého kostela, druhá z hradu a ústila ve sklepě fary. Další chodba údajně vede až za hranice státu a vyúsťuje na území Německa. Podzemní chodba také spojovala Vildštejn s nedalekým hradem Starý Rybník. Říká se, že se do této chodby propadl v šedesátých, nebo sedmdesátých letech dvacátého století, při orbě traktor. Po jeho vytažení se údajně z propadlé díry rozbíhaly na obě strany v ose starý rybník - Skalná chodby. Bylo ale nařízeno propadlinu okamžitě zasypat, bez jakéhokoli průzkumu.

Ztracené dítě

Novější pověst vypráví o dítěti, které se v prostorách hradu Vildštejn ztratilo. Jakási místní stará žena hned věděla, kde ho má hledat. Požádala všechny přítomné, aby ji nechaly o samotě a odešla do sklepení v sousedství bývalé kaple. Zde se snadno dostala do míst pod hradem, o kterých nikdo z přítomných nevěděl. Odvážný zvědavec ženu tajně sledoval až do podzemí a spatřil, jak se podlaha sklepení mírně svažuje k severozápadnímu nároží hradu, kde se leskla voda (z venkovní strany hradu je v těchto místech skalisko, kterému se říká "kamenný rytíř"). Právě tady se nad vodní hladinu naklánělo hledané dítě a nebýt rychlého zásahu staré ženy, bylo by určitě do vodní jímky spadlo a utonulo. Všechno dobře dopadlo, ale zůstává záhadou vyprávění jistého člověka, který nepřímo tuto
pověst potvrzuje, alespoň co se týká zmiňovaného podzemí.

Mumie a několik šavlí

Výše zmíněný pán mě vyprávěl že ve Skalné vyrůstal a do hradu, který už byl téměř opuštěný, si jako malý kluk chodil hrát s několika svými kamarády. Jednou se dostali do sklepení poblíž bývalé kaple, kde se jim podařilo odsunutím jakéhosi kamene, snad schodu, dostat do vedlejšího sklepa, o kterém dříve neměl nikdo z nich ani potuchy. Opatrně postupovali dál až se dostali do otevřené, samostatné místnosti. Na něčem vyvýšeném tu ležela mumie člověka obalená cáry červené látky. Části látky byly roztahány po širokém okolí. V blízkosti mumie leželo několik zbraní. Jednalo se prý o několik šavlí a rapírů (možná kordů). Každý z kluků se patřičně vyzbrojil a pak se všichni vrátili zpět. Vzpomínal také na to, že po nějakém čase si dodali odvahy a šavle vytáhli na "světlo Boží". Dlouho se s nimi ale netěšili, protože jim je místní policajt zabavil a každému z kluků dal navíc pár facek. Brzy nato se autor tohoto vyprávění s rodiči odstěhoval do jižních Čech. Tuhle příhodu mě vyprávěl v roce 1988 a všimněte si podobnosti údajného vstupu do neznámého podzemí. Tomuto pánovi jsem na základě jeho informací umožnil důkladnou prohlídku sklepů hradu, kde sice místo možného vstupu označil, ale po letech si už nebyl jistý.

Bílá paní Vildštejnská

Skalenská Bílá paní je také zakotvena v podvědomí místních občanů. Vím nejméně o dvou lidech, kteří Bílou paní zahlédli osobně, brzy po ránu. Jednou se procházela po zřícené zdi u vstupu do hradu, podruhé na ní seděla. V jednom případě se zjevila v šedesátých a ve druhém se jednalo o sedmdesátá léta 20.století.

Podle:  zpráva M. Zacha Kučera (http://www.jesen.cz)