Blaník – vstup do paralelního světa ? 

 Kam zmizel kamenický dělník ?  

 18.4.1886 podal u Okresního soudu ve Vlašimi kamenický pomocník Václav Podbrdský žalobu na louňovického kamenického mistra Františka Šolína za to, že mu nezaplatil mzdu za práci při tesání základního kamene pro Národní divadlo v roce 1868. Soud žádosti vyhověl a vydal platební příkaz, proti němuž se louňovický mistr ihned odvolal, neboť žalobce Podbrdský měl, podle očitých svědků tragicky zahynout při odtrhávání základního kamene pádem do hloubky 60 metrů. Jeho mrtvé tělo se však v roklině nikdy nenašlo a kamenický dělník byl úředně prohlášen za mrtvého.

Václav Podbrdský byl proto soudem vyzván, aby dokázal svou totožnost a vysvětlil, kde se nacházel oněch 18 let, neboť mu hrozil trest ta vyhýbání se vojenské službě.

Na soudním jednání mu celá jeho rodina i sousedé přísežně dosvědčili totožnost a bývalý zaměstnavatel mu musel zaplatit dlužnou částku i s úroky.

Pro vyhýbání se vojenské povinnosti byl však Podbrdský postaven před vojenský soud, kde se hájil velmi zvláštním způsobem : Uvedl, že při odstřelu velkého balvanu chtěl uhnout kousek stranou a zřítil se přitom ze skály. Po dopadu ztratil vědomí, a když procitl, hučelo mu v hlavě a před očima se mu točila barevná kola. Ocitl se v prostorném sále, do kterého vstoupila nádherná dívka, vznášející se kousek nad zemí. Podívala se mu do očí a navázala s ním telepatický kontakt. Sám Podbrdský to komentoval slovy : "V mé hlavě se počaly tvořit myšlenky, jako bych byl učený, a ne prostý dělník. Změnil jsem se na jiného, lepšího člověka." Poté do sálu vešla dlouhá řada mužů, ve kterých Podbrdský poznával postupně jednotlivé české panovníky a národní buditele od praotce Čecha přes Karla IV. až po například Havlíčka, nebo Šafaříka. Průvod uzavírali Cyril s Metodějem, kteří zpívali píseň „Voskresenie Tvoje". Posledně jmenovaný mu dal číst v knize s jemu neznámým písmem, ale on mu přesto rozuměl. Průvod poté za zpěvu staroslověnského chorálu odešel a dívka mu vysvětlila, že je strážným duchem českého národa a že na tomto místě všichni bdí, aby národ nezahynul. On ať se vrátí ke své práci a všude hlásí, co viděl. Když se Podbrdský chtěl dívky dotknou, zmizela a proměnila se v malý obláček, který se vznesl ke klenutému stropu, který se změnil na oblohu s oblaky.

 Podbrdský spěchal rychle domů, kde s hrůzou zjistil, že jeho rodiče zestárli a sourozenci již mají vlastní děti. Domníval se, že byl pryč jen 18 hodin, ale ve skutečnosti uběhlo celých 18 let.

Vojenský soud nakonec Podbrdského uznal na základě lékařské diagnózy, že trpí fixní ideou, podle které byl 18 let v Blaníku, nevinným.         

Tento příběh byl uveřejněn v Národní politice, 18.08.1889 (viz obr. 1, 2, 3). Pátrání po autorovi H.V.B. vedlo badatele Karla Dudka v roce 2023 k odhalení, že autorem fejetonu je Hynek Vilém Burian, narozený roku 1850 v Mladé Vožici, vrchní inspektor srbských církevních národních statků. Informace o zmizelém kameníkovi na Blaníku však téměř doslova převzal ze staršího a zcela jiného tištěného zdroje.

 Zprávu o spícím vojsku v hoře Blaník poprvé vyslovil mnich, který byl "anděly" navlečen jakéhosi elastického oděvu a poté odnesen mezi hvězdy. Viděl nejen naši Zemi, ale i planety. To vše v době, kdy církev svatá tvrdila, že žijeme na placaté desce. Po návratu se údajně změnil v jasnovidce, obdařeného mimořádnými schopnostmi. A tehdy také hovořil o spících rytířích. 

 Podle proroctví Mikuláše z Vlásenice u Pelhřimova, vysloveného po roce 1471 a poté vydaného v Norimberku, je v nitru Blaníku skryto "vojsko boží na ochranu země české a pravdy boží." Určitá znamení, jako např. usychání stromů od vrcholů Blaníku, jsou předzvěsti velké bitvy, která se strhne na louce mezi Načeradcem a Blaníkem. Pak zakročí Bůh a z hory vyjede tajné vojsko, které vypudí nepřátele.

 Jistá mladá dívka na počátku 19. století byla prý jedním z rytířů pozvána do hory, aby tam poklidila. Vrátila se až po roce, ale po 3 dnech zemřela na neznámou nemoc.

 Mezi místními obyvateli se vypráví o dvou dětech, které se ztratily v blízkosti Blaníku a několik dní byly nezvěstné. Když se vrátily domů, byly velmi zaskočeny zoufalým a ustaraným výrazem svých rodičů, neboť se domnívaly, že byly venku jen pár hodin. I tyto děti uvedly, že se najednou ocitly v podzemí, kde si hrály se skřítky a vílami.

  Krajský komisař Putzlacher, cestující asi roku 1827 z Vlašimi do Mladé Vožice, vypověděl, že jej pronásledovali "obrnění jezdci".

 Na počátku 20. století za Hutinou pod Blaníkem pásla chalupnice Kyptová z Křížova dobytek. Jednou se před ní zjevil "veliký pán" s brýlemi na nose, v ruce držel noviny a upřeně a polekaně na ni hleděl. Pak se opět rozplynul.

Služebná z Louňovic se chtěla u Blaníka napít ze studánky a sotva se dotkla rty vody, uviděla pluky rytířů. Nechala všeho a utekla. Druhý den na místě našla v nůši peníze.

 Vstup do nitra hory bývá ztotožňován s tzv. Veřejovou skálou.

Ve 20. letech 20. století nalezl jakýsi učený pán z Prahy pod rozhlednou ve skalní rozsedlině jakási divná písmena. Když si je chtěl opsat, objevili se náhle u něj jacísi cikáni, mířili na něj karabinami a měli i nože. Od té doby se nikdo neodvážil znaky opisovat.

 Badatelé se domnívají, že tyto příběhy lze vysvětlit pouze tím, že na Blaníku či v jeho bezprostředním okolí je možný vstup do paralelního světa či časoprostorový tunel.

 "Na žádné spící vojáky a knížete Václava děda nevěřil. Myslel si, že tady najde nějaké památky, něco, co by třeba zajímalo muzeum, případně starožitníka. Byla doba nezaměstnanosti, bídy. A on měl svůj sen o zbohatnutí. Nic nenašel, jenom mi mnohokrát jako klukovi přikazoval, abych za žádnou cenu nehledal na Blaníku. Měl strach, abychom se s kamarády nezranili, vyrůstal jsem na konci padesátých let, to také nebyla moc dobrá doba. Jenže v očích dědeček míval takový divný lesk, něco jako lítost, možná i bázeň. Jsem přesvědčen, že nám neřekl všechno, co tu zažil."

Blaník je sopečného původu, navíc se nachází v oblasti s jistými geomagnetickými anomáliemi, a to by mohlo vysvětlovat příčinu oněch "záhadných" jevů. 

V jistých dobách dosáhly blanické zkazky obřích rozměrů, až církev zasáhla. Zakázala je dále rozšiřovat, nakonec údajně zapověděla i veškeré amatérské pátrání, měření a "kontaktování" přízraků na obou kopcích. Sama zřejmě postupovala docela jinak. Blaníkem a Podblanickem se potulovala malá skupinka řádových bratří, zřejmě tu nebyli jen na procházce. Hledali snad něco sami na čísi příkaz?

Za zmínku by stálo zajímat se podobněji významem obou kopců v časech předkřesťanských, na temeni většího z nich stávalo mohutné hradiště. Právě předkřesťanský vliv byl příčinou, proč se k místu přisoudilo působení čertů. Ti prý mají radost z oslabení křesťanského vlivu a dávají ji najevo hlasitým smíchem, ťukáním do balvanů. Takové zvuky tu skutečně mnozí (i docela nedávno) zaslechli.

Podle :

Kolár, M.: Do jiné dimenze. Magazín 2000

Krušina, Z.: Magická hora v srdci Evropy. FF 3/1998

Krušina, Z.: Blaník - záhady na pokračování. FF č. 4/1998

-in-: Bájná hora Blaník. Spirit

Foto