Pravda o Býčí skále

Býčí skála je nápadná, asi 50 metrů vysoká stěna na počátku Josefovského údolí při silnici z Adamova do Křtin.

Od nepaměti ji opřádaly pověsti.

Na konci 19. století v přední části jeskyně kopali dělníci z nedalekých Salmových železáren písek potřebný k tavbám. Občas objevili hliněné střepy, lidské kosti i další předměty pocházející z pravěku.

V létě roku 1869 dva studenti z Olomučan nalezli v jeskyni Býčí skála v Moravském krasu hroudu spečené hmoty. Ta ukrývala 11 cm vysokou a 10 cm dlouhou bronzovou sošku býčka.

V roce 1872 se o sošce býčka náhodně dozvěděl hutní lékař z Blanska Jindřich Wankel, který se věnoval i archeologickému výzkumu Moravského krasu i Býčí skály, kde objevil pozůstatky sídliště lidí z mladší doby kamenné, ale pak dospěl k závěru, že těžba písku další možné nálezy zničila.

Nález soška býčka ho Býčí skály vrátil. Nové výkopy v září 1872 odhalily pod náplavami písku se štěrkem a vápencovým závalem vyhaslé ohniště, zbytky vozu, na jakémsi kamenném oltáři ležely useknuté ruce s prsteny a náramky, kolem se povalovaly roztříštěné lebky i kostry poházené bez ladu a skladu. Wankel nález interpretoval jako pohřební obřad významného velmože, při kterém byly usmrceny ženy a otroci. Některým usekali ruce, jiným rozpoltili hlavu. Uprostřed jeskyně je kámen, zachovaný do dnešních dní. Právě na něm v dobách nálezu ležela polovina rozpolcené dívčí lebky a useknuté paže, zdobené bronzovými náramky a zlatými prsteny. Kostra dívky, bez paží a hlavy, spočívala pod oltářem. Také koně byli rozčtvrceni a jejich údy rozházeny po jeskyni. Nádoby s obětními dary byly srovnány na hromadu a vše bylo zasypáno zuhelnatělým obilím. Když pohřební obřady skončily, nahrnuly davy lidí na mrtvoly velké kameny a celou předsíň pokryly štěrkem a pískem, aby uchránily posvátné místo před znesvěcením. Přitom byly zakryty stopy po dávné kovářské dílně. K události došlo někdy kolem roku 500 př. n. l. (1)

Teprve moderní výzkum ukázal, že se žádné lidské oběti nekonaly. Většina z nalezených 40 lebek - ostatní kosti z nálezů se nedochovaly - patřila mužům, nikoli ženám. Mají na sobě řadu zranění. Jisté však je, že všichni zemřeli najednou. Podle názoru Z. Webera (1982) a J. Nekvasila (1985) se vše událo asi tak, že skupina lidí zde hledala útočiště, od ohně popraskal strop a balvany spadly na nešťastné oběti. Mohlo jít i o výbuch plynu či prachu se vzduchem v nedokonale větrané jeskyni.(2)

Možná došlo k výbuchu právě v dílně, ve které se vyráběly rozličné nástroje i ozdoby. Na prstě jedné z koster byl železný prsten, který byl dutý. Na vnitřní straně prstenu je štěrbina otevírající se do dutiny. Dodnes není jasné, jak mohli lidé něco takového před 2500 lety vytvořit. (3)

Existují i další hypotézy, které však nevysvětlují všechny další okolnosti: střetnutí cizinců s domácími obyvateli (jenže pak by na místě nezůstala bohatá kořist?), útočiště řemeslníků a kupců s vozy naloženými zbožím (ty by se ale do jeskyně tehdejšími vchody nedostaly), rodová msta (ale to by jistě zemřelo více mužů než pět), a ani výbuch prachu, důlního plynu, metanu či oxidu uhličitého nevysvětlí uťaté ruce a hlavy.

Hypotézy už bohužel nelze ověřit. Jeskyně byla od 19. století mnohokrát překopána. Nálezy skončily ve vídeňském Přírodovědném muzeu a část se jich za druhé světové války ztratila.

Poslední úpravy zde provedli Němci během druhé světové války, neboť zde chtěli vybudovat podzemní továrnu. (4)

V roce 1995 byla v zadní části objevena geometrická kresba z mladší doby kamenné. Tedy z období okolo 3200 let před naším letopočtem.

(1) Teorie o nálezu v "Předsíni". ByciSkala.cz, http://www.byciskala.cz/MaRS/index.php?show=clanek&id=4

(2) Weber, Z.: Pravda o Býčí skále. ABC, 1987

(3) Novák, J.J.: Tajemní metalurgové z Býčí skály. Magazín Slovo, č. 52, 23.12.1998 (čtěte zde)