Na západním výběžku korálového útesu u obce Koněprusy, známého jako Zlatý kůň se nachází místo, zasvěcené dávné podsvětní bohyni Kotyz. Svatyně je oddělena od okolí dodnes zřetelným valem.

Jméno Kotyz je jménem thrácké bohyně, která byla uctívána zřejmě i Kelty. Patřila k podsvětní hierarchii. Krajem projíždí za měsíčních nocí na bílém alabastrovém oři, spřádá osudy a kontroluje sny. Vystupuje a bývá za úplňku spatřována u Zlaté brány. 

Její mocná kolegyně, bába Koda, se objevuje během nocí temných, aby ve svém rozhrkaném voze, taženém vraníky se svítícíma očima, projížděla lesy a kula pikle.  

Podle jedné pověsti byl jeden rytíř vychováván v cizině a v klášterní knihovně nalezl pověst o starém čaroději, který ovládal různé přírodní síly a před nuceným odchodem ze země "Boheini", kde žil, poradil muži "ze železnou rukou" a ženě "se zlatými vlasy", aby hledali ves zvanou Tumaon a horu jménem Kotyz, v níž je jeskyně a v ní ukryté zlato, hlídané však strážcem, zvaným Kobold, což oba vykonali a obohatili se.

W.S. Sumlork (Krolmus) ve svém spise z roku 1851 se zmiňuje o pověstech čarodějnice Mikuldy (Koda), o pohádkovém místě Kodiši, kde sídlí nejvyšší kněžka Bába, opatrující tam bílého či zlatého koně, který věštil svými skoky.

Podle těchto pověstí se lze domnívat, že jsou odrazem reálných událostí, symboly, které zakrývají hledače zlata či železné rudy ("muž se železnou rukou"), a druidech ("Bába", "Kobold"), i o chování posvátných věštebných koní. Bohyně, která jezdila na bílém koni, byla Epona (keltsky "epos" znamená kůň) a Koněprusy ("prusé" - bílé koně) naznačují, že šlo o stejné kulty, jaké dosáhly svého vrcholu na Rujaně nebo v Anglii.

Proto se také bílý kůň stal posvátným kultovním koněm např. Libuše a prvních Přemyslovců.

Různé jiné přízraky se údajně zjevovaly i v dalších částech Kotýzu na skalním (Jelínkově) mostě a poblíž děravých skalních slují. Jedna z jeskyní se přímo jmenuje Děravá, v ní nalezl archeolog František Prošek mimo jiné i řadu nástrojů, též paleolitické rytiny na břidlicových destičkách. Zřejmě šlo o zcela první nám do té doby známou uměleckou práci, datovanou do doby před 8 - 12 tisíci lety. Umění? Nebo součást ochrany před "podsvětím"? Rytiny (z druhé byl nalezen jen fragment) zpodobňovaly zvláštního tura a jakéhosi nosorožce.

Nejmohutnější jeskyně Ve vratech je dnes pouhým torzem. Strop se propadl do dutin, vzniklo úchvatné dílo přírody. Otvor do země je prý vchod do podsvětí a skrývá mnoho pokladů. 

Stopy po činnosti hledačů zlata lze nalézt vedle brány, i u samotného kráteru. Oficiálně žádný z pokladů objeven nebyl, ale po četných zraněních a zmizení amatérských badatelů byl  vstup roku 1880 uměle zavalen pod dozorem odborné komise. 

V souvislosti se zmizením lidí v hlubinách se objevily i báchorky, podle nichž prý někteří jedinci přece jen poklady našli. Protože byli chytří, zmizeli tajně do daleké ciziny, kde si užívali života pod novou identitou. 

Jiní pátrači pronikli do hlubiny, ale ve spárech náhle zjevené Kotyz neměli šanci. Všichni byli usmrceni. V lepším případě je čekalo věčné bloudění v podzemí.

Bohyni Kotyz, alespoň její dech či kroky, prý můžete zaslechnout ještě dnes. Stačí sestoupit do podzemí a pokusit se ji přivolat. Pokud vám ukáže svou tvář, není odtud návratu.

	Foto, obr.:
		Foto z koněpruských jeskyní (KPU BE, 2003)
	Podle :
	Klempera, J.:	Pověsti, zvěsti, báje.