Podle dostupných informací byl rozsah německého programu "V" vskutku imponující, i když tu existují pro dnešního komentátora přímo nepřekonatelné mezery v získávání podkladů, jejichž ověřování vzhledem na kvalitativní různorodost je nejen časově náročné, ale i vzhledem k utajování klíčových informací není vždy úspěšné. Svoji úlohu tu nepochybně sehrála i samotná roztříštěnost nacistického vojenského výzkumu. Každá složka - armáda, letectvo i námořnictvo - měla totiž vlastní organizaci výzkumu, ústavy , zkušební haly, střelnice a zařízení, jako i vazby na finanční a průmyslovou základnu, jež si starostlivě strážila před nevítanou pozorností rivalů.

Dříve než začneme zkoumat otázku v jakém vztahu byly výsledky některých vybraných projektů německého výzkumu k pozorování neidetifikovaných létajících objektů v regionu střední Evropy, jmenovitě nad Čechami, Slovenskem a Polskem ve čtyřicátých letech, pokusme se o zběžnou klasifikaci úderných zbraní řady "Verveltung", známých spíše pod okřídlenou zkratkou "V":

V 1 - okřídlená střela nesoucí hlavici s 800 kg trhaviny porovnatelné s prototypem raket třídy vzduch - země

V 2 - bojová raketa se startovací hmotností 12.910 kg schopná dopravit na vzdálenost 380 kg 750 kg výbušniny

V 3 - monstrdělo "Tausendfussler" o ráži 152 mm, nazývaná též "Hochdruckpumpe", či "Schnelle Elise" s dostřelem 25 km.

V 4 - pilotovaný raketový prostředek na bázi raketoplánu. V1/A2 v japonské verzi označovaný jako létající bomby "Okha" a "Baka" pro piloty-sebevrahy.

V 5 - přepadový raketový stíhač "Natter" s rychlostí do 1020 km/ h. BA 349 A/B vyzbrojený raketami třídy vzduch/vzduch.

V 6 - dálková dvojstupňová balistická raketa "Ursel", předchůdce dnešních řízených střel s mezikontinentálním doletem nad 5.500 km.

V 7 - uvažovaný nadzvukový diskoplán s kolmým startem a přistáním, projektovaný zřejmě jako nosič německé jaderné zbraně A.

Údaje o vývoji diskoplánu řady "V", jež budou mít pro naše úvahy klíčový význam, nacházíme v prvotní podobě ve formě fragmentárních informací v pracích dvou ruských autorů: Bosise Šurinova a Solomona Šulmana. Šurinov v této souvislosti cituje o mnoho starší údaj Charlese Garreaua, který v revue "L´Histoire č. 368/1977 tvrdí, že od května roku 1943 započali v laboratořích ve Štětíně, Dortmundu, Essenu a Peenemunde zvláštní skupiny německých expertů práce nad vývojem diskoidální helikoptéry "V 7" (1)

"V roce 1942 vybudoval německý inženýr Zimmermann létající disk", potvrzuje tento údaj Solomon Šulman. "Mohl startovat po kolmici a letět rychlostí 700 km/h v horizontálním směru. Rychlost přistání dosahovala 60 km/h, avšak při průměru 42 metrů byl disk poměrně málo stabilní během letu." (2)

V současnosti se v odborných ufologických kruzích objevily úvahy, že "V 7" přestože dosahoval rychlosti 700 km/h, přece jen nebyl přepadovým reaktivním stíhačem. (3)

Možnosti kolmého startu jsou totiž mimořádně výhodné pro vzlet bojových letadel např. z paluby letadlové lodě, podobně i nízká rychlost při přistávání by předurčovala tento stroj spíše k úkolům námořního než suchozemského charakteru. Zajímavým z tohoto hlediska by byl např. text listu adresovaný jednomu z předních ufologů, jehož autor - bývalý člen protiletadlové baterie ve Śvinoujsci - slyšel v té době ve své jednotce skutečně podivuhodné pověsti o zvláštních "zařízeních", jež se údajně nacházely na palubě letadlové lodě "Graf Zeppelin", potopené Spojenci v hamburském přístavu. (4)

Mimořádně zajímavé výsledky dosáhl v rozboru této problematiky kpt.Ing. Robert K. Leśniakiewicz, vedoucí GB Jord Nol S.A. a agilní člen UFO research Group Krakow, se kterým udržuji velmi úzkou spolupráci především v rámci Projektu Tatry ´90, výzkumného programu zaměřeného na monitorování jevu v horském terénu Tater, Beskyd a Pienin. Nedávno jsme po vzájemné dohodě tento referenční prostor i na areál Krkonoš, což byl vlastně i důvod, proč v létě 1993 podnikl studijní cestu do této oblasti i kpt. Leśniakiewicz.

Jeho práce v terénu z počátku nevybočovala z běžné ufologické rutiny, situace se však změnila v momentu , kdy si při analýze dvou pozorování UFO typu DD a NL svědkové - Eva Kateřina T. a Witold S. - vzpomenuli na místní pověst o tom, že v čase druhé světové války měli Němci dokonale maskovanou bázi v Krkonoších, kde testovali jakési neobyčejné letadlo s kolmým startem a přistáním. Oba svědkové se přitom odvolávali na výpovědi starousedlíků, ale nic určitého povědět nedokázali.

Náhoda chtěla, že Robert právě studoval zmíněné ruské texty o V 7 a tak jej shoda v těchto pramenech přinejmenším zaujala. Situace však kulminovala až po výpovědi Francouze S. Théaua, bývalého vězně koncentračního tábora Stuttchoff, zaznamenané Jeanem Siderem a evidovaném Patrickem Vidalem z Euroufonu o tom, jak 18.?. 1943 pozoroval v okolí Gotenhafenu (Gdynia) neobyčejný létající objekt ve tvaru disku, ve kterém však poznal kpt. Hannu Reitschovou, elitního pilota Luftwaffe ve Třetí říši. (5)

Ihned po návratu z Krkonoš nanesl všechny vzpomínané lokality do mapy (viz obr. 1) Mimo raketové střelnice V 1 a V 2 tu ještě vidíme zobrazené regiony pokusné střelby superděla "Tausendfussler" V 3. Vědecko-technické zázemí experimentů zbraní "V" v Polsku tvořili laboratoře a továrny ve Wroclawi, Štětíně, Gdaňsku, a Tarnově. Zvláštní význam v tomto systému měl nepochybně komplex "Der Riese", který byl v Sovích horách jakýmsi německým ekvivalentem Alamogordo, americkým centrem atomového výzkumu. Německé práce nad výrobou nukleární zbraně v polském komplexu "Der Riese" jsou totiž neoddiskutovatelnou skutečností, i když jsou lépe dokumentované přímo z z území Říše např. v ústavech v Hamburku, Mnichově, Lipsku, Berlíně, Heidelbergu a Kielu.

Nacisti nevlastnili strategický bombardér, jako byl americký B 29, ale plánovali , že budou mít cosi lepšího a tím lepším byl vlastně diskoplán V 7. Jak už bylo řečeno, diskoplán měl na tu dobu neobyčejné vlastnosti. Schopnost kolmého startu mu umožňovala vzlet z poměrně malé plochy, např. i z paluby letadlové lodě. Rychlost kolem 700 km/h, dosahovaná díky tryskovým motorům, nad kterými Němci pracovali od začátku 30. let, se zdá být poddimenzovaná a je velmi pravděpodobné, že V 7 volně překračoval rychlost 1 M (rychlost zvuku). Další pozoruhodnou vlastností tohoto letadla byla jeho nezjistitelnost pro tehdejší radarové systémy a je možné pokládat za poměrně dobře podložené zjištění, že nacisti měli svůj ekvivalent "Projektu Rainbow" a efektem této práce byl i tvar diskoplánu, porovnatelný s konstrukcí typu "stealth".

Italský kolega, známý badatel Alfredo Lissoni napsal svému příteli do Jordanowa toto zajímavé zjištění: "... V 7 byl tajným UFO hitlerovců a postavili ho tři němečtí inženýři a jeden Ital. Byli to : Miethe, Habermohl, Schriever a Alfonzo Bellonnzo. V knize dr. Franka Strangese - známého amerického badatele V 7 v USA (6) - jsem objevil chybu - totiž tím Italem, který byl profesorem a přednášejícím na fašistické Mediolanské Polytechnice a v letech 1943 - 45 zmizel z Mediolanu, byl Belluzzo. Ten samý Belluzzo, který probudil k životu koncern AGIP Italia a závody Ansaldo v Mediolanu. Po roce 1943 Giuzeppe Belluzo (tedy ne Alfonzo Bellonzo) zmizel. Možná v Německu a nebo snad v Polsku ? Ve shodě s tím, co napsal Stranges, Belluzzo pracoval s Mithem, Schrieverem a Habermohlem nad projektem V 7 a byl expertem v oblasti spalovacích a parních turbín..." (7)

6. listopadu 1993 mi Robert Leśniakiewicz odeslal zvláštní dokument, který dostal ředitel UFO Research Group Krakow Bronislav Rzepecki od ruského ufologa Jurije Stroganova a poprosil mě, abych ho patřičným způsobem publikoval. Stroganovova zpráva byla přednesená 28. listopadu - tři týdny po jejím zaslání - na hlavním programu II. středoevropského kongresu o UFO v Košicích, kde vzbudila zájem novinářů a publicistů (8) Ústřední myšlenkou této práce je informace o tom, že v letech 2. sv. války nacisti zkonstruovali "... létající stroje ve tvaru disků.

Model N 1 "Okřídlené kolo". Model N 1 vyzkoušeli v okolí české Prahy. Jeho konstruktéry byli Schriewer a Habermohl. Tento model byl prvním letadlem na světě s kolmým startem a přistáním. Byl konstruován osonová kola o velkém povrchu, otáčejícím se kolem kabiny, z které bylo možné řídit sklon lopatek turbíny otáčejících se současně s tímto kolem. Regulující úhel jejich sklonu bylo možné získat vztlakovou sílu k pohybu po kolmici i v rovině. N 1 byl poháněný tryskovými motory...

Model N 2 - kolmo startující letadlo. Byl modernizovanou verzí Modelu N 1. (...) Model N 2 dosahoval rychlost asi 1200 km/h, tedy kolem 1 M (...)

Model N 3 "Disk Bellonzo" Měl dvě verze s průměrem 38 a 68 metrů v průměru. N 3 byl poháněn bezdýmným a bezplamenným "výbušným motorem" zkonstruovaným rakouským inženýrem dr. Victorem Schaubergerem. Motor potřeboval ke své práci jen vodu a vzduch... Hlavním projevem jeho činnosti byl usměrněný výbuch, který generoval antimagnetické pole, díky kterému levitoval v magnetickém poli Země. Na obvodu se nacházelo 12 tryskových motorů, které plnily dvojakou úlohu - chladily hlavní levitační motor a udávaly celému stroji pohyb v rovině.

19. ?. 1945 "Disk Bellonzo" vykonal svůj první a poslední zkušební let. Letci dosáhli během 3 minut výšku 15.000 metrů a rychlost 2.200 km/h v horizontálním letu, tedy kolem 2 M..."

Jurij Stroganov vzpomíná na ještě jednu závažnou informaci, že totiž závody připraveny k sériové výrobě Modelu N 3 byly umístěny v Breslau, tedy dnešní Wroclawi. Je to skutečně jen náhoda, že mezi tímto městem a Prahou leží právě Krkonoše a Soví hory, kde od roku 1943 probíhaly intenzivní práce nad nacistickým nukleárním programem ?

"Kdo ví", ptá se R. Leśniakiewicz, "zda se legendární poklad z Wroclawi neskládal místo drahocenností a uměleckých děl právě z plánů a detailů konstrukce V 7 ? Ti, kteří hovořili o tomto pokladu, tvrdili, že jeho hledači nacházejí jistou smrt z rukou nejen Hitlerových pohrobků, ale též sovětské KGB či GRU a tak by bylo možné ne zásobami uranu, ale vlastně možností objevení plánů V 7 vysvětlit aktivitu západních speciálních služeb v 50. a 60.letech ! Byla vyhledávaná nejen uranová ruda, ale též V 7 - byla to vlastně legenda v legendě ..." (9)

Tajemství V 7 a německé nukleární bomby má nepochybně v Polsku další pokračování v beskydském labyrintu podzemních prostor v Grzechyni, zasypaném po válce z bezpečnostních důvodů. Dnes však žije jen velmi málo svědků toho, co nacisti dělali na této i na dalších lokalitách vyznačených na mapě (viz. obr. 2) Robert Leśniakiewicz , který prováděl podrobné rozhovory s Tadeuszem L. a Jozefem M., zaměstnaným v době okupace na základně "Der Riese", hovoří o tom, že oba podzemní komplexy se velmi podobají :

1. Obě stavby byly vybudovány v náročných horských terénech

2. obě stavby byly vybudované vězni koncentračních táborů

3. pracovali tam němečtí a italští inženýři

4. stáž vykonávali vojáci zbraní SS, později vojáci wehrmachtu

5. obě stavby byly situované v místech strategicky nezajímavých, tedy neležely ve směru útoku nepřátelských vojsk

6. obě stavby se nacházely v blízkosti komunikačních cest

7. obě stavby ležely v blízkosti vědecko-výzkumných center (Praha, Wroclaw, Krakow)

8. V blízkosti obou staveb se nacházely zásoby uranu nebo tam byly vyhledávány ! (10)

Informátoři R. Leśniakiewitcze tvrdí, že grzechnské bunkry měly jen malou kubaturu, než aby se do nich daly umístit jakékoliv stroje. Měly sloužit obranným účelům. Co však měly bránit ? "Snad ne ubohou cestu z Makova Podhalanskiego do Suchej Beslidzkej a Stryszavy...", říká R. Leśniakiewicz, a nabízí vlastní vysvětlení : "Nejvíc logickou se mi jeví úvaha, že tyto pevnosti měly v minulosti bránit jakýsi výzkumný komplex - kdo ví, či právě na bombě A - umístěným v Jalowieckém pásmu. Podobnost mezi geografickými podmínkami Sovích hor a Jalowieckého pásma je přímo do očí bijící. Tato pohoří jsou nevysoké a položené v blízkosti nevelkých osad. Je zajímavé, že se Grzechynia nacházela právě v blízkosti geometrického centra teritorií Třetí říše, což znamená, že při tehdejším doletu těžkého bombardovacího letectva bylo nemožné, aby ji mohla bombardovat flotila spojeneckých bombardérů. Tedy místo vskutku ideální..." (11) pro vyvinutí bomby a jejího nosiče v jaderném konfliktu ! - chtělo by se dodat.

Je možné se jen a jen ztotožnit se závěrečnými slovy R. Leśniakiewicze, jak všechna tato místa zakletá hitlerovskými Niebelungy čekají na svého Kolumba. A tak, zatímco se spolu se svým týmem pustil po jejich stopách na polské straně, rozhodl jsem se zase prozkoumat záhadu německých diskoplánů a atomové bomby nacistů v Čechách a na Slovensku.

Na území bývalého Česko-Slovenska se těsně po válce nacházelo určité množství dokumentace a materiálů o vývoji a výrobě zbraní řady "V", především součástky vyráběné v továrnách říšského protektorátu Čechy a Morava, jmenovitě zlomky archívů brněnské Zbrojovky a plzeňské Škodovky.

Tyto shromáždil VI. odbor Vojenského technického ústavu, jehož pracovníci soustředili a popsali zachované nacistické písemnosti a výkresy, tak i technologii. O tom však dnes už mnoho nevíme, především zásluhou vědecké rozvědky Sovětů, neustále pátrající v troskách německých archivů a vyslýchající zajištěné civilní i vojenské experty, aby nahradili ztrátu, jež vznikla, když jim jednotky Hodgesovy 1. armády odvezly doslova před nosem z Nordhausenu na 100 kompletních raket V 2, množství náhradních dílů a z archívů deset tun dokumentace.

Na základě zachované dokumentace je však možno např. poukázat na výrobu součástí pro zbraň V 1 v laboračním zásahu ve Velvětech u Teplic, původně určené pro plnění leteckých pum tzv. Fullstelle Hertine od května 1944 do března 1945 s měsíční produkcí 2625 hlavic pro zbraň V. Sesterským závodem podniku Velvěty byla Luftmuna Bromberg v Bydhošti v Polsku. (12)

Některé úlohy byly nepochybně řešeny i ve Škodových závodech a Zbrojovce Brno, nás však budou bezprostředně zajímat ty konstrukční a vývojové pracoviště, které mohly být přímo zainteresovány na vývoji V 7 už i vzhledem k tomu, že byly dislokovány v okolí Prahy, kde jak už víme, ze Stroganovy zprávy, došlo ke zkouškám diskoplánu.

Do úvahy připadá mimo německého pracoviště Schmidding v Děčíně - Podmokly, kde se soustředila značná část odborného potenciálu pro vývoj a výrobu raketových motorů, především vývojové středisko Škodových závodů v Příbrami, které přímo patřilo k vědeckým centrům resortu SS a bylo řízeno Rolfem Engelem. V roce 1943, když byl dosazený na vedoucí místo z příkazu ministra Speera, zde byly umístěny elitní vědecké kádry podniku pro výzkum reaktivních motorů Versuchsanstalt fur Strahltriebwerke v Grossendorfu. Pracovalo se tu až do dubna 1945, kdy byly zaměstnanci evakuovaní do Mnichova, kde se nacházelo centrum vývoje a výroby motorů i pro zbraně V v Bayerische Motorenwerke. (13)

A nyní přikročíme zase k opisu pozorování, jejichž vysvětlení by mohlo být v uspokojivé korelaci s myšlenkou o experimentálních zkouškách tajných nacistických zbraní. Jedno z nejzáhadnějších pozorování je uvedené v publikaci "UFO nad západočeským regionem" , ve které svědek, pan František Paneš, popsal takto:

"Psal se rok 1944 , válečné události braly svůj konec a spojenecká letadla spolehlivě ovládala vzdušný prostor zbytku Říše, včetně území ČSR. V této době jsem bydlel s rodiči v Blovicích u Plzně a bylo mně 18 let. Když jsem v r. 1964 poprvé četl zprávy o UFO, bleskem se mi vrátila myšlenka a vzpomínky o těch 20 let zpět, při čtení popisu předmětu - létajícího talíře.Bylo to v pozdním létě a bylo pozdní odpoledne, asi 17. hodin, když jsem nad lesem zvaným "Kamensko" spatřil ve značné výšce (asi 5km a více) v modři vzduchu lesknoucí se předmět doutníkového tvaru. První myšlenka, která mě napadla bylo, že je to německá vzducholoď. Chyběl jí však příďový terč, žebrování a nebylo stopy po zadních stabilizačních kormidlech.Objekt byl značně velký, mám-li soudit jeho velikost v porovnání se vzducholodí, kterou jsem jako chlapec viděl, pohybovala se jeho délka od 100-150 m, průměr byl kolem 50 m. (viz obr.) Těleso bylo ozářeno západním Sluncem a jeho strana přivrácená ke Slunci zářila blyštivě stříbřitou barvou, zatímco odlehlá se ztrácela svojí šedomodří v modru nebes. Byla však jasně odlišná. Po obloze pluly jen ojedinělé mraky a nešlo o mrakový útvar. Bylo to těleso. Pod sebou měla světlejší místo, které jsem pokládal za kabinu lodi. Předmět jsem patřil ve vzduchu v klidu, bez hluku. Později jsem měl dojem, že je o něco níže, jako by zvolna klesalo kolmo dolů. Jeho podrobnosti se nedaly určit, jisté však bylo, že bylo oblé. Protože bylo pozdní odpoledne, domníval jsem se, že změna barev na jeho horní části je vyvolána slunečním světlem. Vím zcela jistě, že šlo o barvu červenou a žlutou. Pozoroval jsem objekt asi 7 minut, když se pomalu začala jeho výška zvyšovat a současně se ztrácelo v modři - zřejmě stoupalo. Celkem jsem úkaz pozoroval 10-15 minut." (14)

Jen velmi těžko si umím představit, že nacisté nasadili v roce 1944 vzducholoď pro bojové účely a to především pro riziko její zranitelnosti. A nebo snad šlo o úplně jinou motivaci ? V třicátých letech by bylo možno uvažovat např. o špionážní misi zeppelinu, pokud by byla garantovaná jeho bezpečnost, tak jako když po nástupu Hitlera k moci se obrátila říšská vláda na čs. velvyslanectví v Berlíně se žádostí o povolení letu vzducholodi v okolí Plzně. 15.5.1934 se tento let skutečně uskutečnil, 238 metrový obr přeletěl hranice v prostoru Waldsassen - Cheb ve směru na jihovýchod a v cílové oblasti se pokoušel snímkovat areál plzeňských Škodových závodů. Ale jaký význam by měla tato činnost ve vlastním zázemí a za pochybných bezpečnostních podmínek ? Ostatně samotný svědek k tomu dodává : "Dlouho mi tato událost ležela v hlavě. Že by Němci svoji vzdušnou válku zachraňovat nasazením vzducholodí ? Ale tuto myšlenku jsem zavrhl. Také jsem nikdy neslyšel, že by spojenecké armády ve své převaze nasadily tak zranitelné obry. Vzducholoď to nebyla, balón také ne a s mrakem se to nedalo zdaleka srovnat." (15)

V šedesátých letech obdržela redakce časopisu Letectví a kosmonautika dopis, jehož znění později citovali autoři Gotz a Tikovský. Šlo o tuto zprávu :

"Vážená redakce, zažil jsem takovou příhodu: bylo to při Rohatci u Hodonína asi v roce 1944 v srpnu nebo v září. Vracel jsem se s babičkou z pole, bylo asi 21 hodin a dost tma, když se najednou nad horou ze směru od Ratiškovic objevila červená koule a velkou rychlostí letěla na Skalici na Slovensku. Přeletěla za několik sekund a dodnes si pamatuji: koule se za letu nezplošťovala, intenzitu ani barvu světla neměnila, světlo bylo na celé ploše jasně červené a předmět byl velký jako dva měsíční průměry. Letěl majestátně a celkem nehlučně. Let na mně zapůsobil ohromným dojmem. I když jsem byl tehdy malých chlapcem, dodnes si všechno pamatuji." J.S., Hodonín (16)

Do válečných let zasazuje své vyprávění svědek Jiří M. z Turnova, který ve svém listu do UFO centra Košice popisuje tuto událost:

"Bylo to za druhé sv. války, když mě matka zavolala k oknu. Potom jsem i já uviděl zvláštní doutníkovitý předmět. Byl nad naší křižovatkou, perleťově se leskl na Slunci a jeho kulatá okénka byly velmi dobře viditelné. Nehybně viselo asi 5 minut na stejném místě, potom vzadu vytryskl namodralý proud plynů a nehlučně odletělo vodorovným směrem." (17)

Omnoho lépe jsou však dokumentovány případy pozorování létajících disků nad územím středního Slovenska to hlavně z toho důvodu, že jejich autorem není nikdo jiný než někdejší čs. pilot Daniel Lazarík. Opisy jeho pozorování, jež se nachází v databázi UFO centra Košice přímo vsugerovávají mimořádnou pozornost se vzhledem nacistických diskoplánů. Část z nich nabízím v následujícím výtahu:

"Dne 26. srpna 1941 jsme z prostoru Hontianských Nemiec, lokality Depov a z potoka Štiavnička okolo 15.30 hod. zpozorovali letící těleso, za kterým vznikal dlouhý aerodynamický úplav, vyplněný žhavou plazmou ovzduší. Po několika minutách aerodynamický kužel (rázová vlna) zasáhl zemský povrch v šířce asi 5O metrů.

Na podzim 1941 pozorovali žáci 1. ročníku ze školy v Krupine a z učebny ve druhém poschodí ve východním směru vpravo od kopce Tanistravár let větší skupiny těles kruhovitého tvaru. Já jsem viděl skupinu 4 a 5 kovových těles rychle letět severovýchodním směrem. Po několika minutách bylo slyšet 5 silných explozí od místa přeletu. (18)

Dne 23. května 1942, asi o 21.30 hod. na východ od 19 st. východní zem. délky a asi 15 st. nad obzorem, zpozoroval jsem těleso (...) s osvětlením prostoru do fialovočervena. Po skončení plazmatického ohně způsobeného tepelným ohřevem se na tělese rozsvítilo jasné světlo, dva, tři, čtyři a pětkrát. Mezi jednotlivými skupinami záblesků bylo vidět krátké osvětlení tmavožluté barvy.

V době prázdnin jsme z kostela obce Devičie sledovali let tělesa, které zanechávalo za sebou dlouhou ohnivou stopu.

V červenci 1947 jsme od restaurace při Dobšinské ledové jeskyně pozorovali jako skupina lidí přelet kulatého tělesa asi 20 st. nad západním obzorem, jež vyvolalo ionizaci plynů a tvoření plazmatické stopy za tělesem.

Dne 23. října 1947 jsem ze státní silnice č. 66 asi 700 m východně od obce Devičie pozoroval 20 st. nad jz obzorem jv letící těleso, které též signalizovalo dvěma, třema, čtyřma a pěti rozsvícením světel oddělených krátkým tmavožlutým zábleskem."

Do toho samého období je datované hlášení, kdy v roce 1947 skupina deseti svědků pozorovala po zatmění nad vesnicí Málinec v části Hámor přelet šesti disků ve formaci třech a třech za sebou po dobu asi deseti minut. Referoval o tom Erik M, jehož dopis se nachází v archivu UFO centra Košice. (19)

A to jsme už dávno překlenuli květen 1945 do období dva roky po skončení světového konfliktu, kdy bylo Německo rozdělené na 4 okupační zóny ovládané vítěznými mocnostmi, takže o nacistických pokusech s diskoplány "V" nemůže být ani řeči. Avšak mojí pracovní hypotézou zůstává poválečná exploatace zabavených prototypů V 7 některých modelů postavených po vyvezení technologických zařízení závodů ve Wroclawi do SSSR, kde se pokoušeli jejich výrobu aktualizovat. Přitom mohlo jít jen o část globální koncepce psychologického nasazení zbraní "V", čímž demonstrovali Sověti závažnost svých politických žádostí, jako tomu bylo např. v případě skandinávského raketového léta v roce 1946. Propagandistické použití bývalých zbraní "V" Sověty v podobě fenoménu "ghost rockets" objevujících se ve stovkách pozorování nad severoevropským bojovým prostorem, Řeckem, Tureckem a Francií se dnes už podařilo spolehlivě dokumentovat díky několika speciálním raportům a analýzám R. Leśniakiewicze - šlo o promyšlenou formu Stalinova psychologického nátlaku na evropské vlády v době rozhodujících politických střetů. (20)

Otázkou zůstává, zda pozorování tajemných disků nad středním Slovenskem je možné pokládat za jednu z demonstrací Stalinovy síly prostřednictvím bývalých hitlerovských diskoplánů v předvečer převratu, který Československo přičlenil k satelitním státům komunistického impéria.

Ing. Miloš Jesenský (SR) 

1. Šurinov B. A.: Paradoks 20. věka. Meždunarodnoje otnoščenija. Moskva 1990

2. Šulman S.: Inoplaneťjane nad Rossijej. Profizdat Moskva 1990.

3. Leśniakiewicz R.: Ufologia i politika. (6. c Aneks do spravy V-7 i innych broni V), strojopis, GB Jord Nol S.A. 1993.

4. Leśniakiewicz R.: UFO nad granica. Strojopis GB, Jord Nol. S.A. 1991.

5. Sider J.: Ultra To Secret. Axis Mundi, Paris 1989. Viz též : EUROUFON News 2/1991.

6. Stranges F.: Nazi UFO secrets and bases exposed. I.E.C. Publ. 1982

7. Leśniakiewicz R., Lissoni A.: privátní korespondence, 1990-1993 In. Leśniakiewicz R.: Ufologia i politika (6 c.) GB Jornol 1993

8. Sedláčik L.: Vypúšťal Adolf Hitler lietajúce taniere ? (Rozhovor s M. Jesenským ) Nový čas 18.12.1993, příloha s. 8-9.

9. Leśniakiewicz R.: Ufologia i politika (6.c.) GB Jord Nol S.A. 1993

10. Tamtéž, 6.d. : V 7, Grzechynia, Žarnówka, Osielec - Dalszy ciag tajemnici.

11. Leśniakiewicz R.: Ufologia i politika (6.D.) GB Jodr Nol S.A. 1993

12. Kroulík J., Růžička B.: Vojenské rakety, Naše vojsko Praha 1985, s. 167

13. Tamtéž, s. 135, viz též tabulka na s. 132-133

14. KPU: UFO nad západočeským regionem. Včelka 1991, s.6-7

15. Tamtéž, s. 6

16. Gotz J., Tikovský V.: Lietajúce taniere na obzore. Mladé letá, Bratislava 1967, s. 114

17. Archiv UFO centra Košice, dopis č. 11/13/3/90, adresa známá autorovi této práce

18. zde stejně jako v předchozí části jde nepochybně o popis efektu "sonic boom" (pozn.aut.)

19. adresa je známá autorovi práce.

20. Gross L.E.: UFO´s a History 1946, The Ghost Rockets, Fremont University USA 1988, Leśniakiewicz R.: XIV. tajemnica historii, Zakopane 1991.