Zajímám se o události letecké války nad územím Čech a proto shromažďuji i informace o zbrojní letecké výrobě na území protektorátu i v územích připojených po 1.10.1938 k Německu. Pokud autor zmiňuje podzemní továrny v Povltaví, skutečně tyto provozy existovaly. Letecká továrna Avia po celou dobu okupace vyráběla cvičné stroje Avia / Arado Ar 96 verze B. Zima 1944 / 45 představovala pak předěl ve výrobě všech českých leteckých továren. V Avii Letňany začaly být montovány přední části proudového stroje Messerschmit Me-262, v Semilech se opravovaly motory Jumo 004 pro toto originální letadlo. Do projektu bylo zahrnuto i ČKD Praha, závody v Podmoklech. Před nálety byly některé provozy umístěny do tunelů v Povltaví a na Křivoklátsku. V listopadu se do Prahy přemístilo také velitelství IX (J) Fliegekorps (IX. stíhací letecký sbor), do něhož spadaly bombardovací jednotky Luftwaffe určené k přezbrojení na Me-262. Společně s tímto přesunem byla redislokována také část útvarů, které byly umístěny do Čech, konkrétně do Klecan, Ruzyně a Smiřic. Obrovský chemický koncern STW v Záluží u Mostu byl téměř jediný schopný nově vznikající útvary a útvary přezbrojované na Me-262 zásobovat palivem J2. Současně byla zahájena i konečná montáž strojů Me-262. Spojenecký průzkum 26 prosince 1944 potvrdil montáž strojů Me-262 v letecké továrně v Chebu. Zajímavé je, že přesto že Egerflugzeugwerke patřily pod koncern Heinkel, byly přinuceny montovat konkurenční stroj Messerschmitt. Druhým montážním střediskem v Čechách byla malá továrnička fy. Fiessler na okraji Českých Budějovic, blízko letiště v Plané, kde probíhaly zkušební lety. Další podzemní letecké továrny vznikly na budované železniční trati Havlíčkův Brod - Brno, v několika tunelech tehdejšího okresu Tišňov. Ve třech tunelech probíhala montáž části stíhaček s pístovými motory Messerschmitt Bf-109. Závod měl krycí označení Diana.

0 výcvikovém prostoru příslušníků Waffen SS u Benešova bylo v souvislosti s pokladem u Štěchovic napsáno mnoho. Oblast byla zabrána nedlouho po 15.3.1939. Centrem se stala obec Lešany s kasárnami pro cvičené jednotky. Rozšiřováním prostoru během roku 1943 bylo zabráno 62 obcí a celková výměra plochy cvičiště byla 700 km². Výcvikovým prostorem prošlo mnoho jednotek. Nastálo byla umístěna v prostoru ženijní výcviková jednotka v Hradišťku a v Benešově dělostřelecká škola. Příslušníci obou výcvikových jednotek ve spojeni s dalšími útvary vojsk SS v Čechách představovali největší hrozbu pro chystaná povstání proti okupaci. Formovaná divize "Wallenslein" složená z útvarů SS a podporovaná tanky obsadila dne 5. května 1945 jižní čtvrti Prahy a v bojích s povstalci i vojáky ROA pokračovala až do kapitulace v 18 hodin 8.května 1945. Menší útvary nesložily zbraně a boje se protáhly až druhého dne. Vězni pro pracovní úkoly z pobočky KT Flossenburg byli drženi v táboře Hradišťko. Menší pracovní komanda asi 200 členné byla ve Vrchotových Janovicích, Tvoršovici a Bystřici. Na začátku dubna mnoho vězňů zemřelo na tyfus nebo bylo zavražděno vojáky speciálního ženijního oddílu. Speciální ženijní oddíl, komando devíti instruktorů ženijního výcviku vybudovalo zvláštní štolu pro umístění pravděpodobně archivu K.H.Franka, oficiálního nadřízeného všech vojáků v prostoru. Ostatní štoly ze středověku nebyly využívány. Pro jejich technické parametry, stáří a zcela objektivně i velikost, byly k jakékoliv výrobě nevhodné. Že zde neprobíhala žádná utajená výroba potvrzuje také nízký počet vězňů, držených v táborech na území výcvikového prostoru.

Obdobné zjištění lze napsat o továrně Richard, kde skutečně byla připravována výroba těsněni pro automobilové a tankové motory fy Siegmar z tehdejší Saské Kamenice. Tamní závod byl totálně zničen nočním náletem britských bombardérů RAF v březnu 1945. O možném využití podzemních objektů pro kompletaci raket A4 - tedy V2 se zmiňuje i Vilém Nejtek v knize "Smrt se učí létat", ale zřejmě se jedná jen o domněnku.

Poslední připomínka se týká událostí v okolí Toužlmi. Měl jsem tu možnost díky velice ochotné pracovnici OU Toužim pro plzeňský KPU články zmiňované v textu "Tajné zbraně Třetí říše a UFO" opatřit. Proto také je mi známo, že záhadnými událostmi se z žertu zaobírá pouze první díl a v následujícím jsou zmiňované události zcela konvenčním způsobem vysvětleny. Abych se představil jako zanícený záhadolog, téměř dva roky jsem se o záhadnou událost blíže zajímal. Především není pravda, že 16.12.1944 neprobíhala nad oblastí severozápadních Čech letecká činnost. Naopak. Ve 3 hodiny ráno 16.12.1944 byl bombardéry RAF napaden Chomutov. Mezi 12.00 a 12.30 byl napaden Most. 16. prosince 1944 uskutečnila 15. letecká armáda USA ze základen v Itálii jeden z největších náletů na chemické závody STW v Záluží u Mostu. Akce se zúčastnilo obrovské uskupení téměř půl tisíce letadel. Vedlejšími cíly se stalo nádraží v Mostě (již zmíněno) a Škodovka v Plzni. Nad moravsko - rakouském pomezí pak proběhla letecká bitva s vracejícími se bombardéry a německými stíhači. V okrese Jihlava byl sestřelen bombardér B-24 Liberator. Na několika místech protektorátu havarovaly německé stíhačky. Patrně pro odlehčení odhodil jeden bombardér ze svazu přelétávajícího Toužim 3 bomby. Za války bezvýznamná událost stála za zaznamenání českému kronikáři do městské kroniky. Bomby neškodně dopadly a explodovaly v mokřině poblíž silnice Plzeň - Karlovy Vary, severně od Toužimi. Krátery v bažině byly až do roku 1947. V tomto roce havaroval u obce Krásné Údolí americký vojenský dopravní letoun C-47 známý jako Dakota. Trup posloužil místním jako trafika, nepotřebná křídla byla zahrnula do kráterů po bombách. V roce 1991 byly z mokřiny stále čnějící trosky vykopány sběratelem letecké techniky z Plzně. Dakota byl a je celokovový letoun a jak známo, letecký konstrukční materiál - dural, sloučenina Al, Cu, Mg skutečně má světle šedivou až bílou barvu, ovlivněnou přísadami a povrchovou úpravou.

V úvodu článku jsem zmínil, že bych rád vědění o UFO válečného Německa rozšířil. Přikládám proto k článku fotografii pořízenou na podzim 1944 na základně Liepzig-Brandis. Základně operační stíhací jednotky JG 400, která jediná používala raketové letouny Messerschmitt Me-l63 Komet. Létající aparát byl údajně opatřen motorem Argus AS 10, nepodařilo se mi však zjistit, o jaký motor se jedná (motor fy Argus-Motoren GmbH - Argus 109-014 - raketový, pulsační, byl používán k pohonu letounových střel Fi-103 i V-l). Podle výpovědi svědků, které shromáždil časopis Flugzeug, dělal aparát po letišti asi 3-4 metrové skoky. Konstrukce byla dřevěná. K této fotografii je možno doplnit také výpověď žáka pilotní školy C 14, umístěné na letišti Praha-Kbely. Ve svědectví uveřejněném již v roce 1975 vzpomíná na obdobné zkoušky téhož stroje právě na Ruzyni v letě roku 1944. Tento německý pilot se o zkoušky "létajících talířů" patrně blíže zajímal, protože dále vypovídá, že s podobným strojem se později setkal na letišti v Halle. Navíc připojuje zprávu z nezaručených zdrojů o vývoji kovových talířů o průměrech 14,4, 16, 42, 52 a 75 metrů.

Jan Vladař