"Ufoni" chtě nechtě vstoupili do kolektivního vědomí pozemšťanů a zůstanou spolu s Marilyn Monroe, Elvisem Presleym, Beatles, Che Guevarou či Michailem Gorbačovem mezi prvními na seznamu celebrit, které si mohly přisvojit přízvisko »planetární«. Nosíme je na tričku, točíme o nich filmy. Už tím jistým, ne nevýznamným způsobem existují. Jak vlastně vznikl mýtus UFO neboli neidentifikovatelných létajících předmětů?

Vznik mýtu létajících talířů se pojí s rokem 1947. Dějepisci UFO však upozorňují na to, že podivuhodné úkazy se dějí na naší obloze odnepaměti. Tzv. paleoastronautika hledá mimozemské návštěvníky zejména ve starověkých kulturách a jejich mýtech, kde mají být převlečeni za bohy, anděly a jiné nadpřirozené bytosti. Zakladatelem této disciplíny je Charles H. Fort, známá jsou i jména Charroux, Kolosimo, Lissner, nejvíce však pochopitelně Erich von Däniken. Jeho práce jsou u nás velmi známé, ale nejen starověk je plný tajemství.

V životopise císaře Karla Velikého se můžeme dočíst, jak tajemná ohnivá koule na obloze vylekala velkého monarchu roku 810. Zajímavý příběh nalézáme též v knize Le Compte de Gabalis, kterou sepsal opat Montfaucon de Villars. V příběhu sice vystupují »vzdušní duchové, takzvaní sylfové«, ale posuďte sami, jestli by nad tím vyprávěním nezaplesal samotný Fox Mulder ze seriálu Akta X: opat vypráví o středověkém mudrci Zedekiasovi žijícím ve francké říši, který byl označován za černokněžníka a kabalistu, a byl údajně se »sylfy« ve styku. Jednou jim prý poradil, aby přesvědčili lidi o své existenci tím, že se ukážou na obloze. Sylfové poslechli a »ve vzduchu byli vidět tvorové v lidské podobě... ve vzdušných vozech obdivuhodné konstrukce«. Lidé se však polekali, zvláště po té, když církev úkazy označila za projevy démonů. To prý vzdušné bytosti mrzelo, přistály na zemi a vzaly do svých korábů několik vzdělaných mužů a žen, aby je přesvědčily o svých dobrých úmyslech. Když je však vysadily zpět, byli tito nebozí jedinci označeni davem za démonické bytosti, které přišly otrávit studny a pole. Tito lidé byli zajati, mučeni děsivým způsobem a popraveni. To se stalo několikrát. Stejný osud měl postihnout i čtyři obyvatele Lyonu, které dav viděl vycházet z jedné takové vzdušné lodi. Od lynče a smrti čtveřici zachránil lyonský biskup Agobard. Jemu pak zachránění vyprávěli, že je na nebesa unesli podivní lidé, ukazovali jim různé »zázraky« a prosili je, aby o nich podali zprávu všem lidem. Cizinci prý tvrdili, že pocházejí ze vzdáleného světa Magonia. Kuriózní příběh, kterých však v barvitých líčeních různých středověkých letáků, kronik či senzačních cestopisů bylo plno.

O tom, že tajemné objekty na obloze nejsou výsadou znuděné konzumní společnosti 20. století, svědčí například záhadné koule nad Norimberkem roku 1561, Basilejí 1566, Hamburkem 1665 atd. Někdy je k pozorování připojen i podivuhodný příběh. Třeba belgický jezuita Albert d'Orville líčí ve svém cestopisu z Tibetu, jak pozoroval na obloze roku 1661 »dva čínské klobouky«. Místní lama mu tehdy prý vysvětlil, že jde o tělesa, ve kterých se nacházejí bytosti z jiného světa se světlou kůží, se kterými je místní lid ve styku již po staletí. Přinesli prý poznání prvním lidem na Zemi a dodnes přistávají čas od času ve vysokohorských klášterech, kde provozují dokonce jakési přednášky. Ufoni se přiletěli podívat i na Francouzskou revoluci. Kronikář vypráví, jak se roku 1790 »ohnivá koule« objevila u Alenconu. Když se jí zvědaví vesničané dotkli, v kouli se objevil otvor, z něho vyskočil podivně ustrojený muž, cosi nesrozumitelného zamumlal a utekl do lesa. Koule pak nehlučně explodovala a zbyl z ní jen jemný prášek.

Málo se ví, že fenomén UFO zažil svou velkou předehru také v první polovině čtyřicátých let. Tehdy však lidé a novináři měli jiné starosti. Účastníci bojů na východní frontě u Puškina roku 1943 vyprávěli, že si bitvu přiletěl prohlédnout jakýsi disk, což byla historka, která později inspirovala spisovatele Ludvíka Součka k napsání povídky, ve které je obrat na východní frontě připsán právě ufonům, jejichž plavidla měla svou dokonalostí vyděsit německé vojáky, kteří je připisovali Sovětům. Roku 1943 vzniká i známý fenomén »Foo fighters«, přímý předchůdce legendy o létajících talířích. Jde o světla, která doprovázela některá vojenská letadla v Evropě i Tichomoří. Někdy mělo jít údajně dokonce o malé disky, které s rachotem dopadaly na křídla letadel. Po válce se ukázalo, že fenomén se objevil u spojenců i letadel Osy, zejména u Japonců. Obě strany se obávaly, že jde o tajnou zbraň nepřítele. Název »Foo fighters« vznikl podle populární kreslené postavičky »Foo«, dnes si ho přisvojila populární punkgrungeová skupina.

Po válce se začínají podivné úkazy množit, ale opravdová horečka vypukne až po památném úterý 24. června 1947. Obchodník s hasicími přístroji Kenneth Arnold se naučil létat s letadlem, jelikož na hornatém severozápadě USA šlo o nejvýhodnější dopravní prostředek. Jako člen »idažských pátracích a záchranných letců« si přivydělával hledáním pohřešovaných letadel, na něž byla vypsána odměna. Onoho dne se hledal vojenský dopravní letoun C-48 a vypsaných 5000 dolarů byla solidní motivace. Kolem třetí hodiny odpolední Arnold dorazil k hoře Mount Rainer. Bylo slunečné počasí a nebe jako vymetené. Nejprve Arnold zpozoroval, že od boku letadla se odrážejí paprsky. Po chvíli spatřil formaci devíti zářivých objektů, které letěly od hory Mount Baker. Později spočítal, že musely letět rychlostí vyšší než 3300 km/h. Úkaz trval pouhé tři minuty. Když Arnold přistál, svěřil se úřadům. Brzy začali kolem kroužit i první novináři. Zajímavé je, že v prvních dnech fenoménu nepadlo o mimozemšťanech ani slovo. Sám Arnold tvrdil, že by mohlo jít o tajné ruské zbraně, později až do konce života propagoval teorii, že UFO jsou masy živých organismů žijících v atmosféře. Nicméně do novin prohlásil větu vpravdě historickou: »Můžete mě nazvat Einsteinem, Flashem Gordonem nebo magorem. Ale vím, co jsem viděl. Ty věci letěly jako talířky, když je hodíte naplocho na hladinu vody.« A tak vznikl název »létající talíře«. Za pár dnů novináři spustili lavinu a fenomén začal žít svým vlastním životem...

JAN STERN

Archiv KPUFO