Erotické kontakty třetího stupně
„... synové boží viděli, jak krásné jsou lidské dcery a pojali za manželky všechny, které si vybrali..."
(Kniha Genesis 6,1 - z Písma svatého)
Existovaly sexuální kontakty mezi „příchozími z nebes" a pozemšťany? Příběhy zachycené v různých mýtech, legendách a vyprávěních našich předků, o'tom hovoří zcela zřetelně. Speciální výzkumy přitom vyloučily možnost mystifikace nebo halucinace. Výsledky šetření potvrzují, že jde o příběhy založené na konkrétních skutečnostech. Podat jednoznačný důkaz je samozřejmě těžké, zejména ženy se ostýchají hovořit o takovýchto prožitcích i se svými nejbližšími, natož vědci. Významným faktem je však skutečnost, že se častěji setkáváme se sexuálními kontakty „nebešťanů" s pozemšťankami než naopak, byť jsou známy i konkrétní příklady „znásilnění" muže „nebešťankou".
Například v noci 16. října 1957, když brazilský rolník Antonio Villas Boas obcházel své pole, objevil se na obloze svítící objekt a rychle se k němu přibližoval. Zastavil se asi 50 metrů před ním. Když se muž celý vystrašený chystal vzít do zaječích, neznámé těleso začalo přistávat. Sedlák ho chvíli pozoroval, ale sotva se otočil, chytilo ho cosi za ruce a zadrželo. Byla to podivuhodně oblečená bytost malého vzrůstu. Obrátil se a strčil do ní až upadla. Avšak útěk byl nemožný. Zaútočily na něho další tři bytosti. Uchopily ho za ruce a nohy a povalily na zem. Posléze ho odvlekly do nitra lodě stojící na třech podpěrách nedaleko od nich.
Antonio zpozoroval celkem pět bytostí. Jedna z nich ho tlačila k místnosti přímo proti vchodu do kosmické lodi. Pokoj měl polooválný tvar. Kolem kovového sloupu uprostřed místnosti bylo rozmístěno několik otočných křesel, rovněž z bílého kovu, a stůl.
Dvě bytosti držely Antonia za ruce, ostatní si ho prohlížely a cosi si povídaly. Nakonec se na něho vrhly a začaly ho svlékat. Protesty byly zbytečné. Když byl svlečen, začaly ho potírat navlhčenou hubkou a posléze zavedly do vedlejší místnosti, kde mu nějakým přístrojem odebraly z podbradku trochu krve a nechaly samotného. Pokoj byl prázdný, s výjimkou velké válendy s podivným oblým vyvýšením uprostřed. Cítil se mizerně, proto na ni usedl. Byla měkká, příjemná.
U dveří náhle nastal nějaký rozruch. Dveře se otevřely a v nich stála žena, která se k němu pomalu přibližovala. Zjevně se bavila jeho údivem.
„Byl jsem jako omámen a vůbec ne bezdůvodně. Žena byla úplně nahá, tak jako já... a co víc, byla opravdu krásná. Měla hladké, úplně bílé vlasy připomínající hedvábí, dlouhé až k ramenům, na konci zatočené ke krku. Byly rozděleny pěšinkou. Velké modré oči, rovný nos, nepříliš velký, a výrazné lícní kosti, které tvořily harmonický vyrovnaný obličej. Úzká tvář byla zakončena ostrou bradou. Žena mela výrazná ústa, její uši se podobaly našim. Tělo měla krásnější než jaké jsem kdy videi. Štíhlé, s velkými prsy, štíhlá byla i v pase, malé břicho, Široké boky, dlouhé nohy. Chodidla měla malá, ruce dlouhé, s normálními prsty. O hlavu byla menší než já."
Jak vypráví, žena ho objala a třela svoji tvář o jeho. Jeho tělo se přitisklo k jejímu... „Její pokožka byla bílá, a na ramenou měla pihy... začal jsem se vzrušovat... myslím si, že tekutina, kterou mé potřeli, byla afrodisiakem, neboť jsem byl sexuálně nesmírné vzrušen, jako dosud nikdy před tím. Nakonec jsem ztratil hlavu, ženu přivinul k sobe a její mazleni opětoval. Došlo k normálnímu pohlavnímu styku. Moje partnerka se při něm chovala naprosto přirozené, jako jiné ženy."
Trochu jiné byly pouze její některé projevy. Při pohlavním styku vydávala zvuky jako nějaké zvíře. Nelíbala, ale pouze kousala do podbradku. Když došlo k normálnímu vyvrcholení, otevřely se dveře a jeden z "nebešťanů" ženu odvolal. Než vyšla, obrátila se ke mně, ukázala na svoje břicho, usmála se a ukázala směrem k nebi, snad jižním směrem."
Záhadné bytosti Antoniovi vrátily oblečení a gestem mu daly na srozuměnou, aby se oblékl. Pak ho vyprovodily ke vchodu. Po chvilce zůstal uprostřed pole sám. Po tomto setkání trpči mladý farmář bolestmi žaludku a hlavy, mel opuchlé oči a poruchu spánku. Po celém tele mu naskákaly rudé kruhové skvrny. Dr. Olavio Fontes, který ho bezprostředně po události vyšetřoval, prohlásil, že byl ozářen.
Stejné podivnou příhodu prožila i Shane Kurzová. Všechno vlastně začalo už v jejích sedmi letech. Při spánku na zadním sedadle auta se jí zdálo, že vozidlo najíždí na telegrafní sloup, že se však v poslední chvíli nárazu vyhlo. Na druhý den se to však skutečné stalo...
V roce 1967, kdy Shane navštěvovala poslední rok střední školu, se jí stala další zvláštní příhoda. Od Školní budovy ji sledoval podivný muž a cestou s ní navázal hovor. Znal ji jménem, zatímco ona ho viděla poprvé v životě. Byl oblečen do štruksových kalhot a kostkované košile. Hovořil s těžko definovatelným přízvukem. Navrhl jí projížďku bílým vozem, kterou odmítla. Když se za okamžik ohledla, muž byl pryč.
O několik dní později, při nákupu, zpozorovala, že ji pozoruje člověk s řídkými světlými vlasy. Měl na sobě černý plášť, který mu zjevně nepadl. Také on zmizel poté, co se na něho Shane pozorněji zahleděla. V noci 15. dubna 1967 pozorovala s matkou dalekohledem rychle letící svítící objekt, který se nad nimi na okamžik zastavil. Za chvíli na to se jí na ramenou a zádech objevila slabá vyrážka. O dva dny později se let svítícího tělesa opakoval, trval plných sedm minut. Matka s dcerou potom šly spát. Ve dvě v noci byly probuzeny neskutečně jasným světlem. Jeho zdroj vycházel z objektu u sousedova domu. Šlo o velké oválné těleso spočívající na zemi. Po chvíli se začalo vznášet a když se dostalo ni úroveň střechy, obrovskou rychlostí se vzneslo vzhůru a zmizelo. Pozorovali ho i sousedé. Dne 2. května 1968 večer sledovala Shane podivný objekt podobný doutníku. Na chvíli se zastavil, změnil barvu na rudou a zmizel jako blesk. Šla spát kolem půlnoci a okamžitě usnula. Okolo osmé ráno ji vzbudila matka. Shane se cítila jako po požití uspávačích prášků. Ležela v posteli v rozepnutém županu. Sandály, nohy i župan byly pokryty zaschlým blátem. Na podlaze u dveří i v zahradě byly stopy jejích nohou. Zdálo se jí, že je nemocná. Trpěla nespavostí, měla problémy se zrakem. Na podbřisku se rýsovaly sytě červené prstence, které spolu vytvářely obrazec trojúhelníku. Od pupku směrem dolů probíhala rudá čára. V průběhu dalších měsíců značně ztrácela na váze a celý rok neměla menses.
V červnu toho roku se jí zdálo, že utíká před nějakým objektem doutníkového tvaru, který se chystal přistát. Byl asi 25 stop vysoký, vysílal silné pulsační světlo, měl osvětlená okna. V jednom z nich spatřila siluetu muže, který se na ni díval. Zachytil ji kužel světla a cítila, že je unášena vzhůru, vůbec se tomu nedokázala bránit. Když byla asi tři stopy nad zemí - probudila se. Tento sen se pravidelně opakoval. Vždy skončil ve stejném okamžiku.
Shane vyhledala 21. února 1975 v New Yorku profesora Hanse Holzera, aby se podrobila hypnotické seanci. Ráda by se při ní dozvěděla, co ji potkalo v noci 2. května 1968. Vyjímám z ní krátký záznam:
Holzer: Je 2. května 1968. Je noc. Řekni, co vidíš?
Shane: Něco slyším... cítím, že tady něco je, je světlo, někdo mě volá jménem. To světlo vidím a chci vstát
H: Už jsi všimla?
S: Oblékám i župan a zapínám ho. Obouvám si sandály. Cítím se unavena. Nechce se mi jít.
H: Už jsi venku?
S: Ano. Je chladno. Stojím a dívám se. Světlo slábne. Chtěla bych se schovat, přecházím na druhou stranu ulice. Teď vidím světlo. Dole za domem. Nemohu moc vidět. Chodidla mám samé bláto, lepí se mi na nohy.
H: Jsou tam nějací lidé?
S: Jsou tu okna a jsou velmi jasná, otáčejí se spolu s tělesem. Není to na zemi, s Útle se to otáčí a je to velké. Blíží se to. Klečím a pokouším se schovat. Vidím ty lidi, jsou blízko, právě nade mnou. Dívají se na mne. Cosi se otevírá. To světlo... dráždí oči, je tak silné.
H: Jsi nyní v kuželu světla?
S: Ano, je teplé. Vznáším se, cítím jako by mě něco zvedalo. Vznáším se v tom světle a nevím proč. Najednou jsem v místnosti. Vypadá jako prázdný nemocniční pokoj.
H: Jsou tam nějací lidé?
S: Je tu stůl. Všechno je bílé. On přichází. Má na sobě bundu podobnou bundě motocyklisty. Je spíš drobnější postavy. On mě zná. Jak mě může znát?
H: Říká ti něco?
S: Ano, vyslovuje moje jméno. Prosí mě, abych si lehla na stůl. Ptám se: „Co ode mne chceš?“ Chytil mě za ruce. Je silný. Říká, abych si svlékla halenku. Já nechci. Někdo je za mnou. Chytili mě za ruce a podrápali. To bolí. Přiložili mi na to voskovaný papír nebo cosi podobného.
H: Řekl ti, co chce?
S: „Dítě" řekl. Já nechci dítě. Říká mi, že budu dobrou rozmnožitelkou, Pokouším se slézt se stolu, ale nejde to.
H: Proč vlastně chtěl to dítě?
S: Říkal: „My zkoumáme, chceme vědět, zda můžeme mít...Chci tebe." Ještě někdo přišel do místnosti. Doktor. Vzal mě za ruku. Prohlížel si mě. Říká: „Musíš se svléknout." Nemohu nic dělat. Má nějaký nástroj. Je trojúhelníkový a celý svítící. Je v něm jehla.
H: Co dělal s tou jehlou?
S: Cítím, jako kdyby mi někdo nabodával břicho. Něco se mi v něm pohybuje. Odstupuje a dívá se na mne. Zase se vrací.
H: Co chce?
S: Chtěl se mnou mít poměr. Dívá se na mne, žádá mě o to. Říká: „My té potřebujeme jako samici."
H: To jsi slyšela anglicky?
S: Znělo to spíš jako bručení, ale srozumitelné.
H: Donutil tě ke styku?
S: Říká: „Prohlédli jsme si tě, jsi jediná." Pokouším se vstát, ale nemohu se ani pohnout.
H: Co dělá on?
S: Sundává si bundu. Nechci se na to dívat. Má něco jako tubu. Vymačkává nějaký rosol.
H: Je nahý?
S: Ano. Je nahý jako já. Je mi zima.
H: Dochází ke styku?
S: Potírá mě tou rosolovitou mastí na břiše i na prsou.
H: Co jsi cítila, když to dělal?
S: Cítím se strašné, ale je to příjemné. On se začíná vzrušovat. Chová se jako zvíře. Ale já nechci... Najednou sedím. Snad velitel (?) na sobě už má svoje oblečení. Pozorně si mě prohlíží. Udeřila jsem ho. „Znásilnils mě!" říkám, a on říká: „Ne, dovolíme ti odejít.“ Navlékl mi sandály a říká: „Můžeš jít." Cítím, jak se snáším dolu. Jsem na zemi. Slyším, jak se to vzdaluje. Pláču a chci domů...
Čtyřiadvacetiletá občanka Melbourne Marlena Traversová řekla 21. listopadu 1966 reportérovi z New York Cronicle: „Můžete tomu věřit, nebo ne. Byla jsem unesena do létajícího talíře, znásilněna a jsem v jiném stavu s mužem z jiného světa."
V srpnu navštívila přátele na venkově. Po obědě se šla projít. Chtěla si koupit cigarety. Byla asi půl míle od stavení, nedaleko křižovatky polních cest, když uslyšela podivný, šumivý zvuk. Na obloze uviděla tajemné světlo. Náhle v poli asi 30 stop od ní přistál nějaký objekt. „Byl to takový stříbřitý disk, Široký asi 50 a vysoký kolem 10 stop.“ Otevřely se dveře a vysoký hezký muž, oblečený do volného raetalizovaného obleku, vyšel ven, Chtěla křičet, utíkat, ale stála jako omámená. Jakmile se jí dotkl, byla naprosto poslušná. Vešli spolu dovnitř lodě. Muž jí řekl, že byla jako první žena na Zemi vybrána, aby porodila dítě s mužem z jiné planety. Po pohlavním styku ji opět vyvedl z objektu. Přitom se náhodou dotkla nějakého vypínače. Zablesklo se a omdlela. Když přišla k vědomí, ležela uprostřed pole, ale UFO už bylo pryč. Lékař, který ji potom vyšetřoval, našel stopy popálenin na kotnících a nohách. Později zjistil, že je gravidní. Co se stalo s ní a dítětem není známo.
John Keel v knize Haunted Planety popisuje další případ. Týká se kalifornské učitelky Cordelie.Donovan, která prohlásila, že se v roce 1966 setkala s mužem oblečeným v dlouhé, bílé tóze, který ji unesl v cadillacu a uspal. Probrala se na palubě UFO, kde ji znásilnil mimozemšťan.
„Také ve Velké Británii unášeli mimozemšťané muže a ženy ze sexuálních důvodů,", tvrdí vědec z Britské společnosti hledačů UFO Barry King. Prozkoumal prý případ jisté ženy, která udala, že byla unesena a znásilněna mimozemšťany. Řídila své vozidlo, pojednou ji blízko jejího domu zhasl motor. Když vystoupila z auta, kdosi ji chytil a omdlela. Probral i se až v okamžiku, kdy byla přivázána ke stolu a přikryta modrou přikrývkou. Tři velmi si podobné bytosti, vysoké pět až sedm stop, světlé pokožky, kulatých bezvýrazných očí, s ní prováděly jakési výzkumy. Všechny byly oblečeny do světle modrých tunik, přiléhavých pokrývek hlavy, na tvářích měly masky... Jedna z bytostí umístila na její stehno ostrý předmět. Byla stále napůl omámená. Pak ji otřely nějakou houbou a propustily ji. Když přišla k vozu, motor pracoval normálně. Při výpovědi , řekla: „Věřím, že takových případů je víc, než si vůbec umíte představit. Mnohá z obětí prostě o tom nechce mluvit."
Je možné, že mají tato sexuální setkání za cíl vytvořit v nás „vnitřní operátory", jejichž prostřednictvím by se vytvořily podmínky pro masový přílet mimozemšťanů? John Keel hovoří o bezpočtu „kosmických dětí" narozených v Anglii, Jižní Americe, Mexiku í USA. Tyto úvahy zaujaly mnohé vědce, zabývající se výzkumem UFO. Obávají se, že bytosti z „létajících těles" usilují o obrovský biologický experiment, o vytvoření hybridní rasy, s jejíž pomocí by mohly ovládnout Zemi. Ať jsou však jejich záměry jakékoliv, skutečností zůstává, že sexuální kontakty „ufonautů" s obyvateli Země mohou být reálné a v minulosti k nim bezpochyby i došlo...
Z publikace : Pleško, B.: Záhady našeho století. Magnet Press, Praha 1992