Dr. Ludvík Souček - spisovatel a
sběratel záhad. Vypadal jako Nero Wolfe, věděl o tom, a líbilo se mu to. A
stejně jako tento podivínský detektiv i on řešil záhady od stolu. Čtenáře sci-fi
nadchl už svou první knihou Cesta slepých ptáků, ale z jeho děl je znát, že je
psal hlavně proto, aby do nich mohl zabudovat některou ze záhad, a aby mohl
čtenáře seznámit se svou teorií o ní a předat mu spoustu informací.
Přeložil a poznámkami doplnil první knihu E. v Dänikena, která se po vydání stala nejčtenější knihou u nás, ale hlavně svým Tušením stínu v roce 1974 a Tušením souvislostí v roce 1978 uvedl mnoho lidí do světa velkých otazníků. Třetí slíbené pokračování sice dokončil, ale rukopis se ztratil. O nalezení tehdy nebyl velký zájem, ba dá se říci, že naopak. Najednou se začaly objevovat na pultech knihkupectví knížky, které se snažily dokázat omyly Dänikena a tím i L. Součka. Případ ztraceného rukopisu přestal existovat.
Teprve po roce 1992 vychází knížka Po stopách bludiček, kde se F. Novotný pokouší nalézt možného pachatele, jeho motiv a přetiskuje jedinou kapitolu, která se z Tušení světla zachovala, díky tomu, že byla napsána již dříve.
Jedním z klíčů k záhadě ztraceného rukopisu a podivné smrti autora by mohla být jeho cesta na Kypr v roce 1977.
Tehdy už těžce nemocný Ludvík Souček, který jen málo a nerad cestoval, si doslova vydupal povolení k cestě, aby tam pak čtrnáct dní zahálel v hotelu, kromě jednoho výletu k hrobce jakéhosi krále. Nikdo se zatím nepokusil toto místo navštívit a hrobku najít. Pevně věřím, že by to stálo zato.
Stejně tak je zajímavé, že se nikdo nepokusil rekonstruovat obsah jeho poslední knihy. Je totiž nepochybné, že právě ona byla důvodem proč L. Souček musel zemřít předčasně. Výmluva, že to je po tolika letech zbytečné, nemůže obstát. Stálo-li to za námahu těm, kteří to celé zinscenovali, muselo to být něco důležitého a L. Souček to věděl.
Bál se o svůj rukopis a v žádném případě se od něj neodlučoval. Vzpomněl jsem si na tzv. „muže v černém“. Na rozdíl od komedie, která nedávno běžela v kinech, s nimi není vůbec žádná legrace. Navštěvují svědky, kteří pozorovali UFO, tvrdí, že jsou federální agenti, legitimují se falešnými doklady, vyhrožují a vymáhají pořízené fotografie. Jejich auta jsou modely z padesátých let, ale svítí novotou, jakoby právě vyjely z bran továrny. Muži se chovají křečovitě, napodobují „drsné chlapíky“ ze starých gangsterek. Co je však důležitější, objevují se i u UFOlogů a nutí je zanechat výzkumů a předat jim jejich výsledky. Často se po jejich odchodu některé materiály ztratí a je zaznamenáno i několik podivných úmrtí.
Jeden případ za všechny: dr. Jessup byl velký nadšenec, který sbíral i ty nejmenší zmínky o UFO. Zajímal se i o tzv. filadelfský experiment. Několika přátelům se zmínil o tom, že se mu podařilo získat nové materiály o této akci a nalézt i souvislosti s UFO. Brzy potom údajně spáchal prapodivnou sebevraždu prý jako následek depresí, kterými prokazatelně netrpěl. Naopak měl spoustu elánu, chuti do práce a byl nadšen ze zisku nových důkazů. Není snad ani třeba dodávat, že taška ve které měly být tyto dokumenty i další materiály zmizela. No nepřipadá vám to povědomé!
V jednom rozhovoru p. Součková o poslední noci svého manžela vyprávěla:
Probudilo nás podivné bušení a kroky, jakoby se nám někdo procházel po bytě. Manžel vešel do pokoje a volal: „Vemte si všechno, ale mojí paní nechte být, nic neví!“ Na otázku, na koho to volá, odpověděl, že je to žert a začal se smát. (Rozhovor s p. D. Součkovou v občasníku AAA)
Dovolím si ještě jednou připomenout názvy jednotlivých kapitol: Bludičky, Mars, Vltavíny, Záhadné otisky, Lochness, Záhadná zmizení. Zdá se vám to poněkud nesourodé? Určitě si stejně jako já říkáte jakou můžou mít jednotlivé kapitoly spojitost. O čem se píše v Bludičkách už víme. Druhá kapitola je o Marsu. Dr. Ludvík Souček ve své předešlé knize i na besedách, vyslovil domněnku, že Mars byl kdysi obyvatelný, měl svou atmosféru, flóru i faunu. Za jeho nynější podobu může ekologická katastrofa, kterou má na svědomí mimozemská entita. Zkrátka nesdílel jásavý optimismus E. v Dänikena a věřil spíš tomu, že se k nám mimozemšťani v dávnověku nechovali vždy vlídně, spíš naopak, jednali z pozice síly a neváhali svou vůli prosazoval velmi drastickými způsoby.
Záhadné otisky lidských stop se podařilo nalézt v zemských vrstvách takového stáří, že podle dnešní teorie o vývoji lidstva, by tam neměly být. Ještě nepříjemnější je skutečnost, že se tyto stopy objevují vedle dinosauřích a mnohdy se s nimi i překrývají. Aby to bylo ještě více zapeklité, našli se i otisky bot. Obdobně bylo nalezeno mnoho prapodivných předmětů evidentně do své doby nepatřících: část zapalovací svíčky, hřeby, kovový hranol (L. Souček o něm píše v pravděpodobně dokončeném díle Železo přichází z hvězd. Ani se nedivím, že se však našla jen část.), nějaké trubice, matice atd. Je zajímavé, že mnoho z těchto předmětů zmizelo za podivných okolností stejně jako některá Součkova díla... Co dodat?
Záhadu Lochness vyřešil tým A. C. Clarka prostě tím, že fotografie označil za podvrhy a svědky za senzacechtivé podvodníky. Skoro mi to připadá tak, že se tento slavný spisovatel propůjčil projektu, který má tato záhady zprovodit ze světa. Je třeba dodat, že se snaží seč může. Jenže záhada Lochness, yettiho a dalších podivných tvorů existuje. Hlavní argument pro jejich neexistenci byl ten, že v případě Nessy není na tak malém prostoru dostatek místa pro skupinu dost velkou na to, aby byla zajištěna reprodukce. I. Mackerle se domnívá, že Nessy a jiné tvory do našeho světa vypouštějí mimozemšťani, aby zjistili reakce náhodou vybraného vzorku obyvatelstva, nebo se k nám dostávají z nějakého paralelního vesmíru.
A už jsem u záhadných zmizení. Psal jsem o tom, že mnohé z „nepatřičných“ předmětů se ztratilo. Odnikud se objevují podivné bytosti i muži v černém a zase někam zmizí. Kamsi mizí i mnoho dokumentů týkajících se UFO. Možná, že si řeknete, že krádež Součkových rukopisů a jeho „neutralizace“ byla zbytečná, když dnes už o podobném tématu píší mnozí, ale tehdy by to byla nesporně bomba a i zdržení o patnáct let bylo důležité a nesmírně cenné. Ano, dr. Ludvík Souček zemřel předčasně, byl zabit tak, že mu byl úlekem způsoben infarkt a viníky lze tušit, jen důkazy chybí.
Když jsem četl knihu Z. Patrika : Silnější než Däniken, zkoušel jsem zákrytnou šifru sám. Výsledky mě moc neuspokojovaly a stával jsem se stále více skeptickým. Pak jsem náhodně zkusil text: Ludvík Souček Tušení světla. Vyšel nesmysl. Už jsem chtěl zkusit něco jiného, když jsem si všiml, že všechna slova jsou šestipísmenná a tak jsem sestavil následující diagram a dosadil zákrytný význam jednotlivých písmen. Je to jako když se díváte na známé 3 D obrázky. Na první pohled je zdánlivá „mazanice“, ale díváte-li se déle, rozostří se vám zrak a vidíte něco zcela jiného - jiný obrázek, jiný svět.