VĚDECKÉ ZÁKLADY BIOENERGOTERAPIE

Neváhejme říci hned na počátku, že pod pojmem bioenergoterapie se skrývá starý mesmerismus, živočišný magnetismus, až novější léčitelství pomocí rukou (i pohledem) známé na Západě jako "laying hands on-of technics". Psychotronický výzkum v posledních letech ukázal, že nejde o žádné šarlatánství a nevědecké metody, ani o podvod; pochopitelně u lidí, kteří léčitelské vlastnosti skutečně mají. K dlouhému odmítání tohoto druhu léčení přispělo především to, že bylo i je prováděno lidmi, kteří, i když mají potřebné vlastnosti, vytvářejí teorie s terminologií málo slučitelnou se současnou vědou a navíc mnozí z nich používají náboženské a mytické motivace. Na druhé straně se ovšem objevuje živelný odpor zástupců oficiální vědy, známý velmi dobře z historie objevování a vynálezů ze všech oborů. Tento odpor, který by si zasluhoval samostatný psychologický výzkum, byl často právem kritizován některými vědci i filosofy (Schopenhauer, Einstein, Planck, Goethe). Např. Schopenhauer řekl, že každý objev prochází třemi stádii: v prvním je zesměšňován, ve druhém se proti němu bojuje, až ve třetím je uznáván jako samozřejmost (novou generací, podle Plancka). Situace je však složitější, protože k uznání objevů se kromě faktů, vyžaduje alespoň částečné vědecké vysvětlení. To ovšem bylo možno podat teprve, když se ve výzkumu uplatnil interdisciplinární přístup, jaký právě používá psychotronika. V našem případě lze oprávněně říci, že k vysvětlení bioenergetických jevů přispěly pokusy s aktivací vody a vlivu na rostliny (1, 2).

Historie

Bioenergetické jevy jsou známy od pradávna a lze o nich nalézt zmínky v bibli (případ krále Davida I. král. kn. I, l, 2, případ fíkového keře Ev. Mat. XXI, 19) i jinde. V 18. století využil těchto poznatků vídeňský lékař F. A. Mesmer (1734-1815) a vytvořil svou teorii živočišného magnetismu. Určité poznatky získal nejprve od svého přítele, augustiánského mnicha Hella, který si léčil revmatismus přikládáním ocelových magnetovaných plotének. Mesmer později zjistil, že bolesti přestávají, i když se tahy nad chorými místy provádějí pouze rukou, a zjistil rovněž, že lze "magnetovat" (tj. přenášet do ní léčivé vlastnosti) i vodu. Mesmerův případ je dobře znám, bohužel často podáván ve zkreslené formě, a proto se omezíme jen na několik skutečností.

Mesmerovy metody je třeba posuzovat očima jeho doby. Je jisté, že to, co dnes označujeme jako bioenergoterapii, u něho se překrývalo sugescí, psychoterapií a hypnózou (Braid). Málo se také ví, že termín "šarlatán" vytvořil nepřímo Mesmer tím, že nosil plášť šarlatové barvy. Přestože Mesmer měl řadu následovníků, např. de Puységura ve Francii, Ph. Quimbyho v Americe a u nás se jeho metodami částečně zabýval J. E. Purkyně (1787 až 1869), léčitelství se nijak nerozšířilo a zůstalo doménou nemnoha laických jedinců, zatímco sugesce a hypnóza si dobyly jakési uznání (3). Na přelomu 19. a 20. století však ruský fyziolog Sečenov a švédský lékař Alrutz znovu objevují energomyotransfer, který mohl vlastně objevit již Galvani, ale tento objev mu jaksi proklouzl mezi rukama. Sečenov i Alrutz objevili, že zdravá ruka, která se přiblíží k unavené, dokáže tuto relaxovat a dokonce v ní vyvolat záchvěvy. Jev podle dnešních poznatků je zřejmě vyvolán bioelektrickými potenciály a vibracemi, přičemž se uplatňuje vliv rezonance, známý z radiotechniky i akustiky. Na základě rezonance totiž nejsnáze reaguje stejné, nebo alespoň podobné se stejným, což dobře vysvětluje "nakažlivost" smíchu, zívání, ba i koktání. Tento jev byl nazván energomyotransfer a ve čtyřicátých letech se jím začal zabývat MUDr. Bradna (Kutná Hora), který v současné době jej využívá k rehabilitačním účelům (4). Týž na podobném principu vysvětlil tzv. proutkařství a monitoroval při něm kmitočet desítek MHz, generovaný zřejmě svaly proutkaře (5). Tato okolnost opět ukazuje na elektromagnetickou teorii psychoenergetických jevů a potvrzuje i pokusy mnichovského lékaře Wusta z třicátých let. Zatímco energomyotransfer je v současné době studován na lidech (4, 5), na rostlinách a různých detektorech (6), uplatňují se lidoví léčitelé spíše prakticky. V USA je to zejména Olga Worrallová, v SSSR V. Krivorotov, u nás J. Zezulka. Jejich působnost je zejména na somatické a psychosomatické nemoci, artritida, nervové poruchy a údajně i na rakovinu. Jejich výsledky jsou v mnohých případech zcela jednoznačně příznivé a nelze je připsat náhodě ani sugesci.

Obecné zásady léčitelské techniky 

Léčitelé obvykle předem "snímají" z nemocného "špatný" magnetismus pomocí rukou a likvidují jej plamenem nebo vodou. Z vědeckého hlediska jde patrně o snímání kladných iontů (o nichž víme, že působí neblaze) a jejich rozrušení plamenem i vodou je fyzikálně pochopitelné. V další proceduře se léčitel zaměří na postižené místo, na které působí buď očima a vůlí, nebo svými dlaněmi. Dotyčný zpravidla pociťuje teplo, které je podobné jako při působení vysokofrekvenčního pole. Slabší léčitelé používají také magnety, kterými potírají chorá místa. Jak vidno, procedura je jednoduchá až primitivní, což u některých odborníků vzbuzuje nedůvěru, ba i odpor, mluví-li se o živočišném magnetismu.

Pokusy s rostlinami a vodou 

Na II. psychotronické konferenci (Monte Carlo, 1975) přednesl referát o mentálním působení na urychlení růstu rostlin J. Pettet (7). Použil zelené fazole na sterilní půdě, 30 kusů pro kontrolní pokus a 30 kusů pro pokus ovlivnění "myšlenkou". Ovlivnění prováděl každé ráno, po předchozím cvičení a hlubokém dýchání. Za 12 dní ovlivňované rostliny měly stonky asi 5krát delší než rostliny na kontrolní míse. Pettet zhodnotil pokus statisticky s vysoce významným výsledkem. Tyto i další pokusy byly opakovány a prováděny autorem (Patrovský) i jinými v letech 1974-1978 a potvrdily mnoho dosud neznámých (či tušených) souvislostí a jevů, zejména pak (l, 8):

1. Růst rostlin a klíčeni semen lze pozitivně i negativně ovlivnit čistě fyzikálními silovými poli, zejména polem magnetickým a elektrickým.

2. Pozitivně působí na rostliny proměnné, Mé stejnosměrné magnetické pole, nebo vyšší stejnosměrné napětí, popřípadě elektrostatické náboje na dielektrikách. Při předávkování dochází k poškození.

3. Střídavé magnetické nebo elektromagnetické pole nemá na rostliny vliv nebo velmi malý či sporný.

4. Zcela podobný vliv má na rostliny voda, na niž se předem působilo příslušnými poli, přičemž střídavé pole je opět bez vlivu nebo jen s nepatrným vlivem.

5. Voda, na niž se působilo proměnným, ale stejnosměrným magnetickým polem (např. průtokem mezi J-S póly magnetu), stimuluje vysoce růst rostlin, ale nelze prokázat změnu jejích fyzikálních vlastností. V této vodě byly však nalezeny stopy peroxidu vodíku a volných radikálů, které jsou zřejmě vlastním stimulátorem biologických procesů. Voda, na niž se působilo střídavým magnetickým nebo elektrickým polem, má jen malé stimulační vlastnosti, avšak některé její fyzikální vlastnosti se mění, především se zvyšuje absorpce v infračervené části spektra kolem 4 mikro m a dále se snižuje povrchové napětí až o 10%. Jde zřejmě o rezonanční jevy (optimum účinnosti je při 8 a 16 Hz), proto je vhodný název rezonanční voda a pro vodu, která byla ovlivněna stejnosměrným polem, pak voda polarizovaná.

6. Zcela stejný vliv má na vodu i rostliny působení člověka, přičemž:

a) energie je směrována z očí, generovaná patrně mozkovou činností, tzv. PEER jev (power eyes emitting radiation), což lze prokázat působením na semena i na randomizery;

b) energie je generována svalovou činností a vyzařována z prstů a ruky, popř. jiných svalů nebo orgánů. Je to tzv. EMPT jev (energomyopower transfer); 

c) intenzita této energie se zvyšuje s hlubokým dýcháním a závisí pochopitelně na fyzickém a psychickém stavu člověka. 

Závěry

Výše uvedené skutečnosti vytvářejí tedy zřejmou analogii mezi působením člověka a fyzikálních polí, z čehož můžeme usuzovat na jejich identitu; jinými slovy, lidské tělo generuje bioenergetickou cestou fyzikální silové pole, zřejmě elektrického charakteru. K tomu přistupují další významné pokusy zejména:

1. Pokus provedený B. Gradem a opakovaný později Deanem a Bramem: léčitelem aktivovaná voda vykázala zvýšení absorpce při 4 mikro m, právě tak jako voda pod vlivem vysokého střídavého napětí, jak ukázal Asakawa (11).

2. R. Miller nalezl snížení povrchového napětí u vody aktivované O. Worrallovou, a to až o 10% (12).

3. Téměř stejné snížení povrchového napětí zjistil Patrovský (1978) u vody aktivované J. Zezulkou.

Z toho vyplývá, že lidské tělo generuje jak stejnosměrné náboje, tak střídavé elektromagnetické pole různých frekvencí. Důkazy popsané výše je ovšem nutno ještě zpřesnit a provést měření na větším počtu lidí i léčitelů. Další otázkou je, jakým způsobem tělo tyto náboje a pole tvoří. Podle Puhariche k tomu přispívá pocení, omezení pití vody a zvýšení obsahu draselných solí v potravě (jogini dávají přednost zelenině a mléku), ale i další faktory, které dosud známe jen náznakově, např. rytmus, dýchání, koncentrace aj. Přirovnáme-li pak živé buňky k polovodiči nebo kondenzátoru, mohou se náboje tvořit na základě koncentračních článků K/Na a oscilace mohou vzniknout na membráně tunelovým jevem. Celkem jednoduchý pokus nás přesvědčí, že živá kůže je jedinečný a záhadný orgán - přetřeme-li suchými prsty polystyrén, polyetylén nebo PVC, nabije se na vysoké napětí, které se prozradí jiskrami nebo alespoň rozsvícením neonky. Budeme-li tato dielektrika třít jinými hmotami, napětí bude poměrně nízké - pouze rtuť dá tak vysoké napětí jako živá kůže. A protože víme, že rtuť snadno emituje elektrony, můžeme se analogicky domnívat, že i kůže. Díky psychotronickým metodám ve výzkumu, zdá se tedy, že dosavadní tajemství budou stále více objasňována a převedena na vědeckou úroveň. V podstatě však již dnes můžeme říci, že s určitými výhradami Mesmer i Galvani měli pravdu.

Literatura

1. Patrovský, V.: II. Int. Congress on Psych. Res., 1975, s. 161. 
2. Patrovský, V.: Čs. Lék. češ., 115, 1976, s. 737.
3. Rejdák, Z.: The Osteopathic Physician. 1974, s. 83.
4. Bradna, J.: I. Int. Congress on Psych. Res., 1973, s. 173.
5. Bradna, J.: I. Int. Congress on Psych. Res., 1973, s. 55-97. 
6. Patrovský, V.: Čas. Lék. čes., 115, 1976, s. 1280. 
7. Pettet, J.: II. Int. Congress on Psych. Res., 1975, s. 150. 
8. Patrovský, V.: Sdělovací technika, 1978, č. 6, s. 233. 
9. Grad, B.: Amer. Soc. Psych. Res., 59, 1965, s. 59. 
10. Dean, D., Brame, E.: II. Int. Congress on Psych. Res., 1975, s. 200. 
11. Asakawa, Y.: Nature, 261, 1976, s. 330. III. Int. Congress on. Psych. Res., 1977, s. 122. 
12. Miller,.R.: In: Future Science. Anchor Press 1977.

Adresa: V. P., 100 00 Praha 10, Holandská 7


Čas. Lék. čes., 118, 1979, č. l

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Reportér č.46, 1991