Vysvětlovači na úrovni 

Vysvětlování za každou cenu pokračuje důstojně dodnes. Pročetl jsem nulté číslo hezky vypadajícího časopisu Anomal a seznámil jsem se s názory na tzv. psychochirurgii na Filipínách.

Po příznivém hodnocení manželů Peškových, paní Zadrobílkové a Vajdové, očitých svědků fantastických zásahů nastává zpochybňování citováním Dr. Stevensona a Azumy, kteří psychochirurgii sledovali asi tři měsíce a dokázali prý řadu podvodů.

Malé zásahy, např. odstranění liponů a podkožních cyst jsou zřejmě reálné, zato vnoření prstů třeba do břicha a vyjmutí zkrvaveného chuchvalce je prý jen iluze a krev je vypouštěna ze skrytého balónku, chuchvalce jsou zvířecí orgány eskamotérsky ukryté. Podezřelé je, že po zákroku není vidět jizva nebo jen slabá červená čára. Oba vědci se ptají, jak je možné, že za dvacet let se nepodařilo jev objasnit a odpovídají, že místní lékaři nejsou ochotni ke spolupráci, léčitelé vyňaté orgány jen málo dají k prozkoumání a pracují velmi rychle, takže ani filmová kamera nedovede zachytit podstatné detaily, apod. 

Připomíná se též Uri Geller, který v sedmdesátých letech vystupoval v řadě televizních programů a na některých ústavech a pohledem nebo jen slabým třením ohýbal příbory. 
Americký ilusionista J. Randi vše prohlásil za triky, ale odmítl prozradit jak se provádějí, prý je to profesionální tajemství. V článku se však tvrdí, že Randi Gellerovy triky opakoval a vysvětlil ve své knize. Bylo by jistě zajímavé o této knize vědět více, protože třeba tahání kuličky za slabou nit není psychokineze ani napodobení, ale obyčejný podvod. 

Se svoji troškou do mlýna přišel známý spisovatel sci-fi A.C.Clarke a sebevědomě říká, že asi ví, jak to Geller dělá. Kolem prý panuje vždy zmatek, pozornost je odvedena jinam a toho prý Geller využije k ohnutí lžičky. Je prý zarážející, jak málo vědců si této skutečnosti všimne! Pan Clarke si však sám nevšiml knihy J. Taylora "Supermind", která se Gellerem a jeho jevy zabývá a zřejmě mu ušlo, právě tak mnoha jiným, že se předměty ohýbaly u mnohých televizních diváků zcela samovolně nebo že se to dařilo i malým dětem a některým ženám, které rozhodně nedisponují siláckými svaly.

Expert Polytechny M. Calábek, který se na Filipíny dostal služebně, uvádí, že psychochirurgii možná umožňuje velká magnetická anomálie, která je výrazná třeba na jednom kopci asi 200 km od Manily poblíž sopky Makilong. Auto zde jede zvolna do kopce. Autor tohoto článku (V.P.) se v jugoslávských horách setkal s opačným jevem - ačkoliv bylo vidět, že se jede z kopce, bylo nutno zařadit nižší rychlost a přidat plyn. Teprve, když autor vystoupil z vozu a viděl, že potok u silnice teče opačně, než by podle zdání měl téci, bylo zřejmé, že šlo o optickou iluzi. Ta se ale zřejmě projevuje jen při určité velikosti údolí a okolních skal; protože u nás se s tím autor nesetkal. 
Domněnka o magnetické anomálii, která umožňuje podivné jevy (včetně třeba UFO) mohly potvrzovat podobné, leč málo známé praktiky z Brazílie, kde rovněž probíhá velká magnetická anomálie. 

Že někteří vědci, aby obhájili své chybné názory se dopouštějí vyslovených podvodů, dokazují dva případy z televize. 
21. 10.1986 v 16:45 vysílala televize porad "Neuvěřitelné skutečnosti", kde byla ukázána fotografie Ivana Dechtara (jméno nebylo uvedeno) jak mezi dlaněmi levituje kuličku, patrně tenisový míček. 

Je to jev, který už dříve předvedlo několik subjektů (S. Tomczyková, N. S. Kulagina) a na fotografii byl zřetelně vidět bílý provázek od pravého ramene, kterým prý kulička byla připoutána, a že to byl podvod. Podvod to byl ovšem od tvůrců pořadu, který se dál pod záštitou P.L. Kapici (1894 - 1984), provázek byl na fotografii přimalován. 

Jaká je to logika, když by provázek musel být vidět a dále je technicky nemožné tímto způsobem míček fixovat. Stejně tak byli podvedení diváci v témže pořadu 24.4.1987, kdy Kapica mluvil o Backsterově jevu jako o pseudoobjevu. 
Backsterův jev je založen na snímání změn potenciálů rostlin vlivem lidských emocí a stresu. Ve filmu se dokazovalo, že efekt byl způsobem přiblížením se osoby a teplem jejího těla. 

K tomu lze říci, že registrované záznamy byly podvodem, protože záznam z rostliny je zcela jiný, a dále, proč Kapica a spol. nedokázali své tvrzení teplem žárovky, svíčky nebo žehličkou? Fotografie I. Dechtara je na straně 250 1. dílu sborníku z páté psychotronické konference v Bratislavě. Tato levitace je skutečnost. Dr. Pekárek na jedné přednášce v pražském Savarinu však nalezl jiné vysvětlení - kulička prý drží mezí dlaněmi pomocí "spektrálních" nití, aniž by vysvětlil, co tím míní.

Na konec uvádím vlastní otřesnou zkušenost s vysvětlovači. Od roku 1974 jsem prováděl pokusy s ovlivňováním rostlin fyzikálními poli i člověkem a snažil jsem se najít souvislost. Již pokusy v roce 1974 ukázaly, že krouživé pohyby rukou stimulují klíčení semen a růst rostlin právě tak, jako feritový magnet a další pokusy ukázaly, že se tak děje vznikem elektrických nábojů na končetinách. 

Pod vlivem pokusů J. Petteta (druhá psychotronická konference; Monte Carlo roku 1975) jsem začal provádět pokusy i s ovlivněním pohledem. Jeden z posledních výborných pokusů jsem provedl v roce 1983. 

Neustálé opakování pokusů vysiluje a je nakonec nudné, s deseti strakatými fazolemi na písečném substrátu, na každé ze tří misek. Jedna miska byla kontrolní, druhá byla ovlivňována asi dvaceti tahy rukou ráno a večer a třetí miska byla ovlivňována pohledem také ráno a večer po dobu asi tří minut. Výsledky byly šokující - součet délky stonků v kontrolním pokusu byl 13 cm, při ovlivnění rukou (EMT efekt) 61 cm a ovlivnění pohledem (PEER efekt) 103 cm - za 14 dní. 

Nebyl to samozřejmě jediný pokus a podobně vysoké hodnoty vykázal i J. Pettet. Ten však neupřesnil způsob ovlivňování, ale z textu vyplývá, že šlo o vliv pohledu. Ten znali již hypnotizéři nebo je popisuje Turlygin a přímo označuje jako "vision ras".
Postup a fotografie byla uveřejněna v brožuře "Bioterapie a magnetoterapie (TJ Medicína, Jóga, Praha, 1987), ale i ve Večerní Praze dne 14. 3. 1990. 
První kritika se objevila opět ve známém časopisu ČSAV Vesmír číslo 2/1988 na str. 64 v článku "Kapka dehtu", pod anonymní zkratkou J.K. (Jiří Koryta). 
Po úvodu, jak se u starých národů stíhalo tresty zavádění mládeže na zcestí, vyklopí J.K., že časopis Rozhledy matematické a fyzikální číslo 2/1987 se dopustil nepředloženosti, když uveřejnil můj článek "Mylné cesty k psychické energii" (viz část v Medium číslo 2). Na jedné straně J. K. jásá, že jsem ukázal na to, že mnohé jevy bylo možno vysvětlit zákony fyziky a chemie. 
Avšak redakce i já jsme prohřešili uvedením pokusu s "bioenergií" s ovlivněním fazolí nebo hrachu tahy rukou a pohledem. Vypadá to prý jako apríl, ale autor to prý myslí vážně - a touto kapkou dehtu pokazila redakce Rozhledů prý celý sud medu (jak říká anglické přísloví) - mohu ujistit opět slovutnou zkratku (J.K.), že to bylo míněno skutečně vážně. 

Přesně za rok, ve Vesmíru č. 2/89 se v článku "Sporné jevy a fyzika" ozval v podobném stylu Dr. L. Pekárek,DrSc. Kromě jiných nepředložených tvrzení týkajících se např. proutkařství hodnotí můj pokus s hrachem, či fazolemi obecným tvrzením, že podobné jevy proklamované i v odborných časopisech nemůže brát soudný (!) člověk vážně. 

Soudný člověk se však přesvědčí předem v literatuře (a případným dotazem u autora) a nedělá si úsudek od psacího stolu. Jde o staré dobré přísloví - dvakrát měř a jednou řež - když už J. K. uvedl přísloví anglické.

Dr. Pekárek,DrSc. zaútočil na mne i v Rozhledech matematicko - fyzikálních číslo 2/1989 v podobném stylu a racionálně uvažující (!) čtenáři by pokus měli brát jako legraci, ale v zájmu pravdy takto pokus míněn nebyl. Ano, máte pravdu, pane doktore, nebyl míněn v legraci, ale Vaše námitky i námitky značky J.K. jen ukazují, že fyzik se může vyjadřovat k jevům, které patří do medicíny, fyziologie a biologie. Moji odpověď jste dostal v témže čísle Rozhledů díky racionálnímu uvažování (které tak preferujete) šéfredaktora.

A závěrem ještě jednu věc, týkající se rivality i namyšlenosti osobností, nechuti k rešerši a k diskusi s kolegy, tentokráte z řad psychotroniků, parapsychologů a podobně. Dávám plně za pravdu Ing. J. Jančovi, CSc., který v prvním čísle Média mluví o velké nevraživosti mezi senzibily, léčiteli i dalšími lidmi, kteří se tím zabývají. 

V roce 1990, kdy navštívil inženýr Prokopenko Prahu, měl jsem možnost se s ním setkat na chystané přednášce v Rytířské ulici. Dal jsem mu fotografii pokusu s fazolemi, ale žádný dojem to na něho neudělalo a ani ho nenapadlo, aby mě dodatečně odepsal. O ostatních jeho projevech raději pomlčím. 18.2. a pak 4.3. a 18.3. uvedla brněnská televize pořad "Země neznámá", kde se jednalo o
psychotronice a převážně o geopatogenních zónách a léčitelích. O mé práci s ovlivňováním rostlin a detekcí GPZ pomocí rádia nepadlo ani slovo. Když jsem do brněnské redakce poslal první kritické připomínky, bylo mi sice slušně odepsáno, že budou vzaty v úvahu, ale když jsem později zaslal dokumentární fotografie, byli mi obratem vráceny (Dr. M. Sedláček), protože dokumenty tvůrce pořadu zřejmě nezajímají a spíše dají na pochybnou slovutnost některých osob, které se vzájemně doporučují a ignorují ty, kteří by je mohli "přezářit". Bylo by asi třeba náš úvodní citát ještě o něco rozšířit. 

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Médium, 1991