Co skrývají „vršanské kuličky“
Loňského
roku jsem obdržel zvláštní dárek. Šéf karlovarské hvězdárny našel
při úklidu depozitářů minerál, který měl neobvyklý tvar a podle
jeho tvrzení i neobvyklé vlastnosti. Jelikož se tento kámen nacházel
v blízkosti počítače,tak byly obavy aby tento kamen nezpůsoboval nějaké
potíže při jeho provozu a také protože si s ním nevěděl rady,
ocitl se tento minerál v mých sbírkách archeoastronautických
"rarit". Nejdříve ležel několik týdnů ve vitríně, ale
když jsem časem narazil na určité materiály, které popisují jeho
vlastnosti, nosím ho stále u sebe. Myslím,
že není potřeba popisovat tento minerál, protože mnozí z čtenářů
ho vlastní a také toho bylo již dost napsáno. Připomenu jen, že měsíčník
Český expres č.2/1992 otiskl obsáhlý materiál o těchto
kamenech, které se nacházejí na Mostecku (Golfové míče Bohů)
a v nedávné době byl otištěn velmi zajímavý článek v Magazínu
2000 č.3/1994, kde je popsána i určitá analýza tohoto minerálu (na
grafu tzv. Klauzovy kameny podle jména čtenáře, který je dal
na rozbor). Je
známo, že tento minerál (markazitová konkrece) se chová velmi
neobvykle. Prakticky funguje jako nějaký transformátor či usměrňovač.
Před časem mě navštívil jeden známý, který má velké senzibilní
schopnosti a navíc se tak trochu i minerály zabývá. Po chvíli
"hraní" si s kamenem,vzal papír a tužku. Na papír položil
kamen a tužkou nakreslil různé, na první pohled nesouvislé čáry. Při
podrobném pohledu na výslednou "čmáranici“, vyšlo najevo, že
tento minerál do sebe jednou stranou absorbuje energii z volného
prostoru kolem sebe a druhou stranou tuto energii vydává, ale předává
ji v dvounásobném množství, čili se chová skutečně jako usměrňovač.
Dokonce jsem zjistil zvláštní elektrizující efekt, který se
projevuje brněním končetin, jako když jimi prochází slabý el.proud.
Tento jev byl zjištěn, když v jedné ruce je vršanská kulička a v
druhé jiný druh minerálu tzv.vltavín. V
posledních dnech mě tato kamenná kulička překvapila ještě jednou.
Pan Ing. V. Patrovský sestrojil elektrický přístroj pro detekci
elektromagnetického a sonického pole (viz kniha: Patrovský, V.: Od
magie k biotronice. Stanovum, Pelhřimov, 1993, s.189), který mě
zaslal pro potřeby našeho klubu. Byl jsem překvapen, když tento přístroj
reagoval na tento minerál. Nezaznamenal jsem nějak zvlášť silný průvodní
signál zvuku z přístroje, ale přesto tento reagoval a reaguje pokaždé,
když se s ním k minerálu přiblížím. To tedy pravděpodobně znamená,
že sloučeniny a prvky, které tvoří tento minerál, vytvářejí
elektromagnetické pole a to je zřejmě to, co z minerálu vyzařuje. V této souvislosti jsem si vzpomněl na článek v Magazínu 2000, kde součástí článku je i výpis sloučenin a prvků, ze kterých je minerál tvořen. Se svými poznatky jsem se svěřil panu Patrovskému a protože je to člověk s velmi tvořivým duchem a s obrovskou praxí, tak za několik dnů mě dopis oplatil svými výsledky. Pan inženýr kamenné kuličky prozkoušel svými prostředky a zde je jeho výsledný materiál: |
||||||||||||||||||
Tajemství vršanských koulí odhalenoV
uhelném dole ve Vršanech u Mostu se v hloubce asi 150 metrů nalézají
půlkulaté nebo nesymetrické tvrdé hrudky, které mají mít zajímavé
fyzikální i biologické vlastnosti. Byly kdysi prý přivezeny na jakýsi
seminář do Liberce, kde byly rozdány několika léčitelům. Když si dáte
do kapsy kuličku, mají Vás přestat různé bolesti. Kulička prý na
jedné straně energii nasává, na duhé vydává, prý magnetismus. Jak
lze profanovat hraniční výzkum, ukázal článek (1). Známý
mi takovou polokuličku o průměru asi 5 cm přinesl, což mi umožnilo
provést několik pokusů. 1.
Kulička není magnetická její podstatou je markazit, což je
kosočtverečný disulfid železa FeS3, modifikace krychlového
pyritu. 2.
Při použití detektoru elmg. pole podle zapojení č. 17 (2), dotek anténky
na kulaté straně po přiblížení ruky k opačné ploché straně
vyvolal reakci přístroje. Když byla anténka uvedena ve styk a plochou
stranou, pak po přiblížení ruky se reakce neobjevila. Zdá se, že
polokoule působí jako usměrňovač. 3.
Stěžejní pokus byl proveden ve dnech 24. - 27.4.1994. Polokulička byla
postavena na mírně plochou hranu a před její zaoblenou i plochou
stranu byla nasypána malá hromádka pšenice a to bylo ponecháno 24
hodin. |
||||||||||||||||||
Druhý den byla pšenice z obou stran, spolu s kontrolním pokusem, dána do Petriho skleněných misek o průměru 9 cm, odsypáno o 50 zrnech, zalito 10 ml vody. Misky byly předem desinfikovány horkou vodou. Mezi misku s pšenicí vystavenou polokouli miskou s pšenicí vystavenou ploše, byla opět na 24 hodin postavena vršanská polokulička, druhý den byla odstraněna a třetí den byly ve všech třech miskách vyhodnoceny růstové parametry s tímto překvapujícím výsledkem: | ||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||
Je
tedy zřejmé, že zaoblená část vyzařuje jakousi biologicky příznivě
aktivní energii. Není však vyloučeno, že právě tak se chovají i
polokoule z jiných materiálů, jako dřeva, plastické hmoty, kombinace
izolantu a folie (orgonový akumulátor), uměle vyrobeného sirníku železnatého
(50 g práškového železa se zahřeje se 32 g síry, apod.) Na různý
vliv kulaté a ploché strany dřevěných polokoulí ukázal již před
mnoha lety francouzský fyzik Bellizal. Polokoulí může být několik,
ale lichý počet. Není vyloučeno, že k podobnému účelu jsou stavěny
půlkulaté střechy některých chrámů v Nepálu a v Indii. Zájemci o
experimentální psychotroniku (biofyziku) mají tedy možnost v tomto směru
dále pokračovat. Ing. Věnceslav Patrovský, CSc. |
||||||||||||||||||
Závěry
jsou jak ukazuje pokus, více než překvapující. Jak mi pan Ing.
Patrovský sdělil, připravuje i identický pokus s dalšími materiály
a tak se můžeme jen těšit na výsledky. Určitý výzkum těchto minerálů
prováděl před časem i Ing. I. Mackerle a věřím, že se časem setkáme
i s jeho názorem a poznatky. Zajímal by mne i názor pana doc. Dr.
Pavla Kašpara, CSc., stejně jakož i všechny zkušenosti a zjištění
našich čtenářů. |
||||||||||||||||||
Jiří Keller (KPU Karlovy Vary) | ||||||||||||||||||
Odkazy: 1) Baumgartnerová, K.: Golfové míče bohů. Český Expres. 2/1992, s. 11 2) Magazín 2000, 3/1994 3) Patrovský, V.: Od magie k biotronice. Stanovum, Pelhřimov, 1993, s. 189 |
||||||||||||||||||
Z časopisu ZAZ č. 3/1994 |