Vltavíny - naše neřešitelná záhada ?

Jak je známo, vltavíny jsou přírodní zelenavá skla, nalézající se v pásmu od Vodňan a Protivína, jihozápadně od Českých Budějovic až k Besednici, Velešínu a Ločenici. Byly poprvé popsány roku 1787 J. Mayerem od Týna n.Vlt. a nazvány moldavity (Moldau = Vltava).

Koncem 19. století objevil pan F, Dvorský podobná skla v povodí moravské řeky Jihlavky v pásmu od Jihlavy až k Ivančicím. Moravské vltavíny (či jihlavíny) jsou však zabarveny olivově či do hněda, což je způsobeno vyšším obsahem trojmocného železa. Obecně byla tato skla nazvána tektity (tektos = tavený) a nalézají se v hojném počtu v několika oblastech světa, především v Austrálii, na Filipínách, v Indočíně, v Africe na Pobřeží slonoviny, jsou však tmavé až černé, ačkoliv se jejich chemické složení od našich vltavínů příliš neliší. Zelenou barvu mají jen vzácné georgianity z USA.

Zaměřme se ale na naše vltavíny. Od druhé poloviny l9. století se jimi zabývalo mnoho vědců a donedávna u nás zejména V. Bouška, P. Povondra, J. Konta a jiní. Největší záhadou byl a dosud je vznik a původ vltavínů. Že nejde o zbytky staré sklářské činnosti ukazuje vysoký bod tání, kolem 1400 C, což rovněž vylučuje vznik bleskem.

Když byly analyzovány vzorky měsíčních hornin, padla i líbivá domněnka, že jde o hmoty vyvržené z Měsíce nebo odkapané z meteoritů. Jenže jak měsíční horniny, tak dosud známé meteority mají zásaditý charakter a nižší obsah kysličníku křemičitého a hlinitého, zatímco tektity a vltavíny mají kolem 78 % kysličníku křemičitého a kolem 10 % kysličníku hlinitého.

Pomineme-li různé další, vesměs neudržitelné domněnky, drží se dodnes teorie, že vltavíny vznikly dopadem obrovského meteoritu do oblasti Steinheimu v Bavorsku, který vytvořil obrovský kráter o průměru asi 24 km. Při tomto dopadu se roztavila místní hornina a vystříkla k nám do jižních Čech. Geochronologickou metodou bylo zjištěno, že se tak stalo před 14,5 miliony lety a stejné stáří mají i ztavené horniny na kraji tohoto kráteru, který je v Bavorsku znám jako Ries Keseel. Tím však veškerá podobnost končí, protože i chemické složení hornin a sklovitých hmot z Ries Kesselu je značně rozdílné. 

Přesto se tato domněnka líbí dodnes, ačkoliv kromě rozdílného chemického složení lze uvést další protiargumenty: zejména, jak je možné, že se ona roztavená hmota strefila právě do pásu jihozápadně od Budějovic, potom asi 150 km dráhy je bez nálezů, až se zase objevuje pás kolem řeky Jihlavky. Ale nejen to; pokud předpokládáme, že roztavená hmota letěla z Bavorska, potom moravské vltavíny by musely mít méně sodíku, který se snadněji vypařuje než draslík. Chemické analýzy však ukázaly, že moravské vltavíny nejenže nemají sodíku méně,ale mají ho dokonce i více, a to až o 25 %!

Zde se opět ukazuje, jak je důležité ovládat chemii, která je už velmi dlouho u nás zanedbávána, zatímco každou chvíli slyšíme něco o astronomii a počítačích. Naši i cizí vědci vynaložili mnoho práce a proměřili snad všechny vlastnosti vltavínů, ale konečný úsudek nemohl být podán: Ries Kessel nám nějak nesedí, zato je mnohem přijatelnější, že cosi roztavilo místní šumavské horniny, totiž granulit žulu či rulu. Složení těchto hornin je blízké složení vltavínům a podstatnější rozdíl je jen ve vyšším obsahu kysličníku sodného. Ale jeho nižší obsah ve vltavínech je způsoben vypařením za vysokých teplot.

Otázka nyní je, co to roztavilo místní horniny. Velký meteorit by zanechal kráter. Jakési náznaky byly prý skutečně nedaleko Budějovic objeveny, jenže sám Dr. Bouška na sympoziu v roce 1988 souvislost popřel. 

Takže odkapala hmota ze žulového meteoritu, jaký dosud není znám? Nebo raketové motory mimozemšťanů roztavily horninu? Nebo to byl atomový výbuch ? Není bez zajímavosti, že v knize "Vltavíny a tektity" od R.Rosta (1), je zmínka o roztaveném písku po výbuchu atomové bomby v Alamogordo, který vytvořil zeleně zabarvené sklo.

A ještě zajímavější je, že v Libyjské poušti se nalézá roztavený křemičitý písek (98 % Si0 ), ačkoliv široko daleko není žádný meteorický kráter a zcela prokazatelně zde nikdo v historických dobách nezkoušel atomovou bombu.
Článek má naznačit, že jakékoliv další výzkum jsou zde marné a záhadu původu objasnit nemohou - problém UFO je snad řešitelnější, protože stále máme naději, že dojde k rozumnějšímu kontaktu,než dosud.

Pozn.: 

1. Rost, R.: Vltavíny a tektity. Academia, Praha 1972

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

ZAZ č. 3, roč. 1992