Více odborné pozornosti k UFO

Ve své knize (1) jsem popsal v kapitolách 3-5,7,12 a zejména 18 vlastnosti UFO z různých pohledů i doporučení, jak je zkoumat. Bohužel, mnozí svědkové, kteří hlásí objevení UFO (a někteří se dostali i do rozhlasu a televize), buď o této knize neví nebo jim ani nepřijde, že by z těchto kapitol měli načerpat nějaké informace a poučení. Netvrdím, že po přečtení těchto kapitol budete schopni odhalit tajemství UFO, avšak můžete vyloučit omyly, podvody a přispět tak ke shromažďování informací. 

Bohužel, shromažďování informací se děje již od roku 1947 a i se zpětným pohledem do minulosti, ale problém UFO vyřešen není. Je pochopitelné, že když se někde v dáli objeví nezvykle svítící a manévrující objekt, který rychle zmizí, nemůže nikdo z toho dělat větší závěry. Nebylo však málo případů, kdy UFO bylo pozorováno až půl hodiny i značně blízko, ale nikdo neudělal fotografii, ani kupodivu neměl po ruce radiopřijímač (aby ověřil poruchy v příjmu), kompas, dalekohled, apod.

Samozřejmě, že základním požadavkem je ověřit, zda jde skutečně o UFO a nikoliv o přírodní jev, planetu, zánik družice apod. Profesor A. Hynek, konsultant projektu Blue Book (1948-50) při návštěvě Prahy v roce 1967 navrhl vyčleňování případů UFO ze závislosti na míře podivnosti (vynášené na osu y) a na míře věrohodnosti (vynášené na osu x). Za UFO jsou pak považovány takové případy, které mají nejvyšší podivnost i věrohodnost. 

Zbývá ovšem nalézt vhodné "jednotky". Pro věrohodnost to může být počet svědků, přičemž je nutno vzít v úvahu, zda jsou nezávislí, jejich věk i profesionalitu a některé další okolnosti, např. sled obrázků na filmovém negativu. Profesionální fotograf může zhotovit podvodnou fotografii na vysoké úrovni, stejně jako lékař může vzbudit dojem lékařského zákroku, apod. Potom dítě nebo domorodec může poskytnout věrohodnější informaci. 

Podivnost je dána nemožností vysvětlením normálním způsobem. Nejvyšší podivnost bude, když nebude možné nalézt žádnou podobnost s konvenčními prostředky, menší bude, když lze uvažovat třeba o kulovém blesku, zániku družice, cvičném leteckém terči apod. Zde se tedy mohou uplatnit nadšenci i s počítačem a vypracovat hodnocení s příslušnými indexy a koeficienty. Případy považované oprávněně za UFO pak roztřídíme zhruba do tří kategorií:

1. UFO v podobě kotouče, talíře, oválu, doutníku, atd. a to za dne i v noci, kdy zpravidla UFO září.
2. Světelné koule žluté až červené
3. Případy a jevy, jež nelze do těchto skupin zařadit, popř. setkání s podivnými bytostmi.

Pro svědky byly vypracovány dotazníky s řadou jednoduchých otázek, např. co nejúplnější popis jevu, zdánlivé rozměry, způsob letu a chování, způsob pozorování, datum, čas, místo, povětrnostní podmínky, změny okolí, počet a charakter svědků aj. 

Co však o UFO bezpečně víme ? 

1. Jev nelze vysvětlit normálním způsobem (což ovšem závisí na odbornosti pozorovatele). Staly se případy, že za UFO byla považovaná Venuše, nebo i vycházející Slunce!
2. Vznikají poruchy v příjmu zejména na středních a dlouhých vlnách, někdy i v síti, někdy se může sama rozzářit i zářivka.
3. UFO kolem sebe šíří silné magnetické pole, které podle četných zpráv z USA i odjinud zastavuje motory automobilů
4. UFO někdy zanechává otisk podvozku, prohlubeň, stlačenou trávu, vypálenou hlínu, poškozené keře a stromy
5. UFO někdy zanechává úlomek kovu, nějaké hmoty či kapaliny.
6. Zvířata se plaší a projevují neklid.

Vycházíme-li z těchto skutečností, potom pro lidi, kteří mají zájem o vážné zkoumání UFO, je nutno doporučit, aby se drželi těchto zásad:
1. UFO lze pozorovat nejlépe na dovolené, mimo město a nejlépe v noci, ale i ve večerních a ranních hodinách.
2. Mějme po ruce vždy fotoaparát a tranzistorový přijímač. Tyto dva "přístroje" by dnes měly být zcela běžné. Fotoaparát by měl mít v nejlepším případě teleobjektiv. Ještě vhodnější by byla filmová kamera s měnitelnou ohniskovou vzdáleností, která umožní zachycení UFO v pohybu. Radiový přijímač nám pak praskáním, bručením, oznámí přítomnost elektrického pole.
3. Je dobré si opatřit kompas, který ukáže změny magnetického pole, dále i jednoduchý dalekohled, který má zvětšení alespoň 5 krát. Lze jej i amatérsky vyrobit (3). Triedr je drahý, těžký a zvětšení není dostačující.

Všimněme si dále, jak hodnotit některé fotografie UFO a nálezy. Existují stovky fotografií UFO, ale jen zlomek lze považovat za pravý. Padělek lze však většinou rozeznat podle několika kritérií, je však třeba, aby bylo částečně zachyceno i okolí. Tak bylo možno poznat, že dvě UFO nad Taorminou jsou podvodem místního fotografa, protože jejich stíny a stíny na Zemi byly různé. 

Dalším kritériem je opacita - čím je objekt vzdálenější, tím se nám jeví světlejší. Zavěsí-li tedy někdo do okna model UFO, poklici, či pověsí na větev stromu, bude objekt podezřele tmavý. V přírodě může také někdo vyhodit do vzduchu poklici od disku kola a vyfotografovat v letu. Takový objekt musí být blízko a aby nebyl rozmazaný, musí být exponován alespoň 1/100 sekundy. Fotograf musí být velmi rychlý, takže třeba UFO vyfotografované nad parkovištěm v Zanesville (Ohio,USA) v únoru 1967 nám připomíná vyhozený hranatý klobouk a rozmáznutí do strany ukazuje na značnou rychlost. Pak se nechce věřit, že pan R.Dittér, holič a astronom amatér, který snímek pořídil, byl tak pohotový. Nicméně stromy v pozadí jsou holé a potvrzují, že byl skutečně únor. O UFO se to říci nedá.

Dalším kritériem na fotografii je hloubka ostrosti, což je rozmezí, kdy je předmět ještě ostrý. Obecně se ví, že toto rozmezí je tím větší, čím je vyšší clona (8-11) a čím je kratší ohnisková vzdálenost. Tak při ohniskové vzdálenosti 75 mm (formát 6x6 cm), cloně 8 a zaostření na 4 m je objekt ostrý mezi 3-7 m, při zaostření na 8 m je hloubka ostrosti mezi 4 - 32 metry. U objektivu 50 mm (formát kinofilmu) je při ostření na 4 m rozsah 3 - 30 m, při ostření na 8 m od 1m, do nekonečna. Reportéři a výrobci laciných kamer využívají tzv. fix fokusu, kdy je nastavena světelnost na 8, ostření na 7 - 8 m, takže mohou dělat rychlé reportážní snímky. V případě, že někdo postaví do vzdálenosti třeba 3 - 4 m model UFO nebo jej pověsí do okna, pak při zaostření bude bud UFO ostré a pozadí neostré, nebo naopak. 

Pravé UFO je ovšem ve větší vzdálenosti a pak je ostré s pozadím. Italský inženýr Monguzzi pořídil v roce 1952 v berninských Alpách šest snímků UFO na sněhu a hloubka ostrosti vypovídá, že se zřejmě skutečně musel plížit po sněhu, protože popředí je neostré. Nicméně, nikdo mu nevěřil. 
Obtížně se hodnotí noční UFO, protože není problémem nafotit svítící ovál silniční lampy.

Nutnost znalosti fyziky a hlavně optiky dokazují i zprávy o "eskadrách" UFO, přelétávajících v noci v létě texaská města např. Lubock. Jde o noční fatu morganu - dálkový přenos světel na nestejně hustých vrstvách atmosféry.

Co se pak tyče úlomků "neznámých" kovů, je nutno říci, že neznámé kovy a prvky se nevyskytují a snadno je odhalí chemická a spektrální analýza. Mohou ovšem existovat neznámé slitiny a materiály, které jsou však složeny ze známých prvků.

Závěrem doporučuji zájemcům o UFO zhotovení detektoru, který reaguje na změny jejich magnetického pole, ale ovšem i na nahodilou poruchu zemského magnetického pole. Detektor je naznačen na schématu. Základem je kompas, či spíše magnetická střelka, jejíž střed je přes hrot vyveden přes odpor 1 M ke kolektoru tranzistoru KG 147-149, hrot střelky se nastaví a ustálí mezi vidličkovými kontakty spojenými s bází tranzistoru. Jakmile se střelka pohne, uzavře třeba jen na zlomek sekundy okruh, tranzistor se otevře a současné otevře tyristor KT 501. V jeho obvodu je zapojena svítící dioda, která svítí dále, i když střelka spojení přeruší. Tyristor zůstává totiž ve vodivém stavu a přejde v nevodivý stav jedině přerušením proudu tlačítkem T. Odběr diody je nepatrný, zařízení nepotřebuje vypínač a umístíme-li zařízení na chatě, můžeme za týden zjistit, zda nám nad ní nepřeletělo UFO. Zařízení lze vylepšit zvonkem, který se po poruše magnetického pole rozezní. Zařízení musíme ovšem umístit někde, kde nejsou otřesy a kde není vlhkost. Rozsvícení diody (LED) ani zvonění zvonku ještě však neznamená, že šlo o skutečné UFO.

1. Patrovský V.: UFO stále záhadné.Radost Praha 1991.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Z časopisu ZAZ č. 4, roč. 1993