Mezi vědou a nevědou aneb slepí a hluší 

Nadpis odpovídá nadpisu knížky PhDr. B. Blažka, kterou vydal Kontakt r. 1978, a druhá část titulku má naznačit, že nejen osvojování novějších informací, ale i seznámení se s vědomostmi staršími je pro některé rádoby výzkumníky něco neznámého. Nuže pan B. B. ve své knížce kritizuje spisy tří autorů, a to E. A. Poa, Karla Neuperta a jakéhosi pana Haleizova. L. A. Poeho většina lidí zná, z jeho fantastických románů, zato pan Neupert a Haleizov znám prakticky není.

Předmětem kritik Dr. B. B. je u Poea jakási kosmologie v knize Eureka, u Neuperta je to teorie o duté zemi a u Haleizova knížka Barva vládne světu (vydal Zmatlík a Palička v r. 1928). Bylo by ztrátou času i místa tyto kritiky i spisy popisovat. I když Dr. B. B. má občas trochu pravdy, je nejmenším nedostatkem jeho knihy to, že si vybral ke kritice tři až na Poeho neznámé lidi a jejich neznámé spisky a na nich dokazuje čtenářům svoji moudrost. Vytvořil také typ vědeckého podivína. Pokud někdo chce ukázat svoje skutečné vědomosti, pak si na to vybere někoho slovutnějšího a nepříjemnějšího. Dnes by to byli někteří autoři z časopisu Vesmír, ale v roce 1978 to mohl být např. profesor Kahuda a jeho mentionová hypotéza. 

B. B. se ovšem také často mýlí, včetně některých citovaných autorů. Utkat se totiž s „chudákem" navíc mrtvým a vzdáleným není žádné hrdinství, právě tak, jako zápasit s mrzákem. Abych čtenářům navodil ještě vhodnější příklad nevědeckosti, uvádím dvě knížky. Tu první od Otty Hopfnera Einhandrute und Pyramidenergie (virgule pro jednu ruku a energie pyramidy) jsem koupil v Německu za 18 DM. Lze-li něco říci, pak asi to, že co je v knize dobré, nepochází od autora a co od něho pochází dobré není. Tak třeba čtenáři si mají ofotografovat kříž (ankh) a v pokoji si rozvěsit několik jeho fotografií. Prý jim to znamenitě vyčistí vzduch.

Druhou knihu jsem měl vypůjčenou. Je od autorek B. Eggersbergerové a I. Puchalkové - Pravda o zemním záření v bytech. Opět tu a tam lze najít zrnko reality a pravdy, ale co říci tomu, že autorky odstraňují geopatogenní zóny otevřenými prázdnými lahvemi. Jindy zase ruší spánek prázdná sklenička nebo pohár na nočním stolku, zrcadlo, soška, zubní protéza a podle potřeby na co si vzpomenete. V ojedinělých případech byla prý zóna potvrzena Geigerovým přístrojem, ale většina údajů budí podezření, že autorky podlehly autosugesci, a možná i „pacienti". Odstraní se sklenice a potíže ustanou, někdy naopak se lahve položí na zem a potíže také přestanou. Čtenář by tedy nyní měl být již připraven na učenější příklady co je a co není věda. Věda je soubor vědomostí a současně naučení, jak tyto vědomosti získávají a hodnotí. 

Víme ovšem, že vědomosti jsou různé - mělké i hluboké, obecné i speciální, adekvátní i zcela neužitečné. Čertovo kopýtko je v tom, že mnozí lidé si druhy vědomostí směšují, vytvářejí si svoje přístupy a ignoruji současné vědomosti či naopak si přisvojují hlouposti druhých, přesně podle výroku F. W. Humboldta: Ze všech hloupých lidí je nejnesnesitelnější zcestovalý hlupák -přináší si hlouposti jiných národů a přidávaje ke svým. 

Na počátku jakéhokoliv výzkumu a činnosti, která má být odborná, je tedy nutno se s problematikou seznámit z prospektů, literatury nebo ústním dotazem a konzultací. To platí jak pro návod k obsluze pračky, tak v oblasti paranormálních jevů. Otázkou je nyní, jaké zdroje informací vybrat a odkud. Literatura o paranormálních jevech se shání velmi obtížně a kvalitní snad vůbec neexistuje. Každý by měl přečíst Perspektivy telepatie (Drbal, Rejdák; Melantrich 1970) a Telepatie a jasnovidnost (Rejdák, Svoboda 1970). Mnohem méně již lze doporučit Nové základy experimentální psychologie (Kafka), jednak proto, že nejde o psychologii, ale parapsychologii a hlavně že jde o popis jevů, ale nikoliv o metodice experimentů. Kniha také obsahuje některé omyly a svéráznou terminologii.

Řekl bych, že lepší informace o fenomenologii dává Weinfurterova kniha Tajné síly přírody a člověka, popř. některé jeho další knihy. Jinak většina knih vydaná za 1. republiky, ale i těch, co si můžeme dnes přivést z Rakouska či z Německa má malou cenu (i když v přepočtu zaplatíme 300-500 Kčs!). Prohlédl jsem také řadu brožur vydávaných u nás dnes a ty už nestojí vůbec za nic - většinou jde buď o svérázné pojetí nebo o jakýsi výtah a informace sestavené bez logiky a smyslu. Výjimku činí knihy ing. Janči a knihy o léčivých bylinách. Jinak lze doporučit, zamyslit se, že nesouvisí všechno se vším (jak tvrdí někteří mudrlanti občas v rozhlase), ale souvisí vždy všechno jenom s něčím. V tom také tkví skutečná podstata vědy, rozeznat podstatné od nepodstatného, rozeznat souvislosti, rušivé i příznivé vlivy, postřehnout analogické, navodit správné experimenty a správně je interpretovat a opět vhodný citát, tentokrát od L. Pasteura: náhoda přeje jen připraveným. Což znamená, že musíme mít hodně vědomostí, třeba jen povrchních a schopnost si všímat.

Proto je také nutno si prostudovat základy fyziky, chemie a vůbec přírodních věd, což platí zejména pro laiky i odborníky s tituly JUDr., PhDr., ing. ekonomie a humanisty. Potom totiž snížíme možnost omylů, např. považovat za psychickou energii vliv tepla těla, nebo za životní magnetismus statickou elektřinu vzniklou třením (Kafka, Reich).

Přiznám se, že k napsání tohoto článku mne přiměl rozhovor s Luh. Kloudou (Medium č. 9), kde se dovolává dr. Grygara, který se měl vyjádřit, že to, co dělají léčitelé apod. není věda. L. K. s ním souhlasí, prý to „napálil" správně. Není to věda, je to magie. Neměl jsem to potěšení slyšet pana Grygara, chodím totiž brzy spát. Myslím si ale, že by každý měl psát, či kritizovat jen to, čemu rozumí a o čem má správné informace. Některé výpady dr. Grygara však o tom nesvědčí.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Médium č.2/1992