UFO - neuvěřitelné případy

Titulek tohoto článku nemíní naznačovat, že jde o případy vy­myšlené, nesmyslné nebo nemožné. 3sou totiž téměř všechny pře­vzaty z další knihy Jacquesse Valleeho DIMENSION z roku 1988 a hlavně každý případ má své indicie. Ty, jak víme, neodhalují sice pod­statu jevů, ale dokládají jejich realitu, i když skutečnost mů­že být trochu jiná nebo zkreslená. Nemůžeme ovšem tyto indicie zde detailně probírat. Tak třeba první tři případy by vyžadova­ly zahloubat se do starých německých kronik. V jiných případech vyhledal J. Vallee svědky.

14. dubna 1561 se nad Norimberkem objevily podivné geometric­ké objekty jako kříže, koule, tyče i jeden větší objekt podobný špičaté raketě či snad dýce. Jev byl zvěčněn na dřevorytu, prá­vě tak jako další jev, který se udal 7. srpna 1566 nad Basile­jí. Zde se zase na obloze objevily žluté a tmavé koule. 5. prosince 1577 ráno, nedaleko Tubingen v Německu. Kolem slun­ce se objevil mrak, který byl krvavý až žlutý a podobně byla osvětlena i zem, na níž padaly předměty podobné vysokým i širo­kým kloboukům v různých barvách, většinou však byly černé.

Tyto úkazy nelze dodnes reálně vysvětlit fyzikálně, ani mete­orologicky, na rozdíl od jiných historicky zaznamenaných úkazů, které jsou zjevně polární září, meteoritem nebo zdvojením Slunce.

12. června 1790, poblíž Alenconu ve Francii brzy ráno dosed­la na blízký kopec ohromná koule, která se zdála být obklopena plameny. Několik rolníků, kteří šli na pole, myslelo, že jde o některý z balonů, které se tehdy začaly zkoušet, ale značná rychlost přistání a hvízdavý zvuk je zmátli. Pak se otevřela nějaká vrátka a z nich vyskočila malá postava v přiléhavém ob­leku a zmizela v lese. Koule pak tiše explodovala a proměnila se v hromadu popela, který bohužel nebyl ani v mezích tehdejších možností analyzován. Pátrání po podivné bytosti bylo bezvýsled­né. My se můžeme domnívat, že skutečně šlo o dílo nějakého ku­tila, totiž o balón na horký vzduch, který se od paliva vznítil.

Od ufonautů lze čekat různé kousky. Tak až v roce 1985 vy­pověděla svůj příběh paní Kathy. V roce 1975, kdy jí bylo deva­tenáct let, byla unesena do talíře, kde byli malí, šedivě odění humanoidi. Nevěděla, co s ní dělali, protože byla v jakémsi hypnotickém spánku. Počátkem roku 1978 zjistila, že je těhotná a její svatba byla odložena o dva měsíce. V březnu však měla normální periodu a těhotná nebyla! Tento případ nebyl ojedinělý a někteří lékařsky vzdělaní urologové tvrdí, že ufonauti takto získávají lidské zárodky, které pak v inkubátorech nechají do­růst. Od toho byl jen krůček k indicii, že narození Ježíše a tzv. neposkvrněné početí P. Marie má stejnou podstatu. Ostatně sama církev mluví o Ježíši jako synu božím, o sestoupení ducha svatého a v Genesis 6:2-4: "Vidouce synové boží dcery lidské any krásné jsou, brali je k sobě... vcházeli synové boží k dce­rám lidským, ony rodily jim."

V noci 5. října 1957 i další noc pozoroval Antonio Villas Boas s bratrem podivné světlo v okolí jejich farmy, nedaleko Sao Francisco de Sales, Minas Gerais (Brazílie). Když pak v no­ci 15. října oral na poli, viděl opět toto podivné světlo a za několik okamžiků nedaleko přistál oblý objekt. Chtěl odjet, ale motor traktoru zhasl. Pak ho cosi uchopilo a byl odnesen do divného objektu. Tam ho podivné bytosti násilím svlékly, omyly ho houbou s nějakým roztokem (později toto počínání Dr. Olavo Fontes vysvětlil jako desinfekci a zdůraznil, že to potvr­zuje věrohodnost případu) a uvedli ho k jakési nahé ženě. Měla světlé vlasy, modré, poněkud šikmé oči (tento znak se dost čas­to opakuje), tvář byla značně plochá se špičatou bradou. Uši měla velmi malé i její postava byla malá. Ústa byla téměř bez rtů. Antonio byl přinucen k souloži, o čemž se později vyjád­řil, že mu to připadalo velmi zvířecí. Ufoni pak vyhodili Anto­nia s jeho šaty ven a odletěli.

Vallee na mnoha místech připomíná staré legendy různých ná­rodů, tzv. sabathy čarodějnic, o nichž je známo, že to byly ha­lucinace pod vlivem drog a hlavně pohlavní styk záhadných by­tostí se ženami, zejména tzv. čarodějnicemi. Tyto bytosti byly nazývány inkubi a sukkubi, ale také další bytosti jako trolové, gnomové, elfové, nymfy atd., které se často vyskytují v pohád­kách. Je ovšem zřejmé, že sexuální praktiky musely být v pohád­kách pro děti, ale i pro nezasvěcené potlačeny. Nemůžeme se zde touto tematikou podrobně zabývat pro její rozsáhlost. Nicméně závěrem může být, že pohádky, legendy a mýty odrážejí nějaké dávné skutečnosti, z nichž nejpřijatelnější je domněnka o sku­tečných bytostech.

Někdy v roce 1964 rozhazoval farmář G.T.Wolcox z Tioga City (N. York) dopoledne po poli hnojivo. Pak náhle spatřil na kraji pole oválný stříbřitý objekt o průměru asi pěti metrů, u které­ho se náhle objevily dvě malé postavy v těsných oděvech a s helmou. Neparalyzovaly jej paprskem z trubičky, jak to ufoni s oblibou dělají. Špatnou angličtinou mi sdělily, že přicházejí z planety, které my říkáme Mars, a zajímají se o pěstování rostlin. Oba dva ufoni drželi v ruce misku s trochou hlíny. Jejich hlas vycházel z jejich oděvu. Vysvětlovali mu, že na oběžné dráze zůstala jejich mateřská loď. Cestovat mohou prý jen každé dva roky. Naši astronauti prý nebudou úspěšní, proto­že se jejich organismus nedovede přizpůsobit kosmickým podmín­kám. Pak žádali pana Wilcoxe, aby jim dal nějaké hnojivo. Ten ochotně pro něj odběhl, ale když se vrátil, bylo UFO i s posád­kou pryč. Zanechal tedy pytel hnojiva na místě, a ten druhý den zmizel...

1. listopadu 1954, čtyřicetiletá paní Rosa Lotti-Dainelli, šla s hrncem květin na hřbitov v Poggio d Ambra, poblíž Arezzo (Itálie). Když kráčela po trávníku, spatřila najednou jakési velké torpédo postavené kolmo. Pak se objevily dvě malé bytosti v šedých kombinézách a v červených helmách. Mluvily nesrozumi­telnou řečí a jedna vytrhla paní Rose hrnek s květinami. Pak nastoupily do objektu a ten odletěl. Přivolaní policisté nena­lezli žádné stopy, ale několik lidí vidělo objekt odlétat. Za­nechával červenou a modrou stopu. Paní Rosu Lotti těžko můžeme podezřívat z výmyslu nebo náboženského fantazírování. Všimněme si, že 1.10. je Dušiček či památka zesnulých, a tedy důvod jít na hřbitov.

Fantastické dobrodružství prožil v noci 12. října 1963 řidič vozu s uhlím Eugenio Douglas mezi Isla Verde a Monte Maiz v Argentině. Na silnici spatřil blikající světlo, a proto zpo­malil a zajel ke kraji. Zastavil a vystoupil z vozu, přestože pršelo. Světlo náhle zmizelo, ale u silnice byl vidět oválný objekt o průměru asi 12 metrů . U otvoru, kterým zářilo slabší světlo, se pohybovaly tři postavy v divných oblecích a s helmami opatřenými anténami. Postavy tentokráte nebyly malé, ale na­opak vysoké asi čtyři metry. Jakmile zjistily přítomnost řidi­če, vyšlehlo od nich rudé světlo a popálilo mu tvář. Vytáhl revolver, vypálil na postavy a utíkal směrem k Monte Maiz. Ale červené světlo ho začalo pronásledovat a změnilo barvy silnič­ních světel na fialovou a zelenou. Douglas cítil štiplavý zá­pach a vběhl do nejbližšího domu a volal o pomoc. Vlastník domu, pan Ribas však minulou noc zemřel, a tak celá rodina se prá­vě zde sešla kolem jeho těla, modlila se a zapálila množství svíček. A právě do této atmosféry vběhl Douglas. V tom okamžiku světlo žárovek i svíček se změnilo v zelené! Douglas pak byl doveden na policii, kde ukázal popálenou tvář i ruce. Policie té noci dostala mnoho hlášení o výpadku proudu a o změně barvy světla, ale přičítala to poruše v elektrárně. To ovšem nevěděla, že se změnilo i světlo svíček! Změnu světla nelze dobře fyzikál­ně vyložit. Chlorid barnatý nebo měďnatý barví plameny zeleně a právě tak i chlorovodík za současné přítomnosti mědi. Onen štip­lavý plyn by mohl být chlorovodík, jenže kde by se vzaly slou­čeniny mědi či barya? A potom, jak by tyto sloučeniny mohly ovlivnit světlo žárovky, jejíž vlákno je uzavřeno v baňce? Douglas byl vyšetřen lékařem. Vesničané došli k autu a nalezli zde mnoho velkých stop.

Výjimečně mají lidé z UFO i užitek. V říjnu 1957 v Petropolis v Brazílií dívka umírající na rakovinu, byla prý vzata na palu­bu UFO, operována a uzdravila se. 3. září 1965 policista v Damonu (Texas), který si již dlouho marně léčil poraněnou ruku, byl do druhého dne uzdraven po ozáření paprskem z UFO. Francouz­ský lékař, který nechtěl být jmenován, byl v noci 1. listopadu 1968 ozářen světlem z UFO, když byl probuzen svým synkem a vy­šel na zahradu. Do dvou dnů se mu vyléčilo zraněni jako násle­dek alžírské války a zmizela i velká podlitina, kterou si způ­sobil před několika dny sekyrou. Na druhé straně se však stal psychicky labilní a kolem pupku  se mu objevilo zarudnutí. V prosinci 1972 73-letý Ventura Macera z Třes Arroyos (Argen­tina) byl exponován zářícím diskem a zanedlouho mu narostly tře­tí zuby! Zde musíme připomenout, že moderní medicína již zařadi­la do svých metod použití laseru a magnetického pole, kterým UFO disponují.

12. listopadu 1968 přinesl argentinský tisk zprávu, že poblíž Necochea,310 mil jižně od Buenos Aires,pilot spatřil na zemi cosi podivného a o něco později místo navštívil s několika vo­jenskými osobami. Byla zde mělká prohlubeň s kalcinovanou hlí­nou o průměru asi šesti metrů, kterou způsobilo přistání UFO. Jenže uvnitř kola, vyrostlo osm obrovských bílých hub, z nichž jedna měla klobouk o průměru téměř jednoho metru. V provincií Santa Fe bylo zjištěno podobné místo.

Před osmou hodinou večer 23. dubna 1976 se paní Kirková rozlobila, protože televizní příjem byl silně rušen. Když vyšla ven, spatřila asi sto metrů daleko malý, ale dobře ohraničený mrak, který zvolna plul k ní a snášel se k zemi. V okolí se ohýbaly stromy, ačkoliv nebyl vítr a psi v okolí vyli. Pršelo a pres oblohu přeletěla nějaká červená a zelená světla, a tím ce­lá podívaná skončila. Asi po měsíci pod místem, kde se objevil podivný mrak, vyrostla tráva i jiné rostliny na dvoj až trojná­sobnou délku než v okolí. Abnormální vzrůst zde byl pozorován ještě po dvou letech.

Opačný případ nastal po přistání UFO ve Vallenoncello v Itá­lii 2. srpna 1978. Po jeho odletu byla tráva v okruhu dvou met­rů spálená, dostala červenavou barvu a pokryla se hnědou želatinosní substancí. Teprve za dva roky zde začala růst vegetace, ale zcela neobvyklá v tomto kraji - malé mechovité a kaktusovité rostliny.

Francouzský rolník Maurice Masse byl 1. července 1965 svědkem přistání UFO ve svém levandulovém poli. UFO stálo na šesti za­hnutých nohách a u něho byly dvě bytosti v modrozelených odě­vech. Jedna paralyzovala pana Masse známým způsobem, paprskem z trubičky. Pak odletěly. Svědek teprve po dvaceti minutách se mohl volně hýbat a viděl, že UFO zanechalo po sobě hlubokou já­mu. Po tři roky na tomto místě se rostlinám nedařilo.

Neobyčejný jeden den v roce 1961 zažila laboratoř potravy a léčiv US departmentu pro zdraví. Air Force žádala rozbor koláče, který byl upečen na palubě létajícího talíře! Získal jej šedesátiletý farmář Joe Simonton, žijící v blízkosti Eagle River. Stalo se to kolem 11 hodin dopoledne 18. dubna 1961, když pan Simonton uslyšel divný zvuk. Když vstoupil na dvůr, viděl vznášet se nízko nad zemí stříbrný oválný objekt o průměru asi deset metrů. Vstup do UFO byl otevřen a bylo vidět tři postavy v tma­vých oděvech, bez helmy a s černými vlasy, s tmavou kůží. jedna z postav mu naznačila, že by potřebovaly vodu, a tak pan Simonton vzal jejich nádobu a vodu jim přinesl. Dostal za odměnu tři koláčky o průměru asi osm centimetrů. Pak se objekt uzavřel a vznesl. Pan Simonton jeden koláček snědl a vyjádřil se, že chut­nal jako papír. Laboratoř zjistila obvyklé složky, zejména sóju, pšeničné otruby, škrob, hydrogenovaný tuk aj. Chyběla však sůl. Laboratoř se vyjádřila, že jde o čistě pozemskou stravu. Ovšem jak by asi měla vypadat strava ufonautů? Případ pana Simontona nebyl nikdy objasněn a závěr autorit byl, že se zde jed­nalo o živý sen, který si svědek spojil se skutečností.

Že UFO nějakým způsobem ovládají gravitaci, je známo. Méně je známo, že se to projevilo i na živých objektech. Ve Francii v ro­ce 1954 pozoroval rolník jak při přeletu divného tělesa byl jeho kůň vyzdvižen asi metr nad zem. V jiném případě v USA zase far­mář viděl jak neznámá síla zvedá jeho bratra a v poslední chvíli ho stáhl za nohy dolů. Nad nimi se blyštělo UFO. Divné věci se udaly na statku v Aveyronu ve Francii v Pyrenejích. V noci 15. června 1965 zde viděla 66-letá žena řadu divných světel, ale byla příliš vystrašena, aby podala jasný popis. Pan Lagarde zjistil, že taková světla zde viděli i jiní lidé. Byly to ohnivé koule a létaly si libovolnou trasou. O co jde, se zajímal také zet zmí­něné paní, zejména, když se koule objevily znova 6. ledna 1967. Jedna koule se dostala až na dvůr a když muž před ní utíkal, pronásledovala ho. Když se zastavil, zastavila se i koule, což tak trochu připomíná chování kulového blesku. Muž se pak vrátil do statku a když znova vyšel ven se svým synem, bylo zde již šest koulí a jedna velká, která vysílala jakýsi pátrací paprsek. Pan ale vše náhle zmizelo. Jevy však vyvrcholily 11. ledna, kdy se poblíž statku snesla velká ohnivá koule. S ní se pak spojily dvě malé a zesílily její jas. Svědek slyšel hvízdavý zvuk. Koule se naklonila a rychle odlétla. Jenže za chvíli se objevil disk s kopulkou, který nebylo již možno považovat za přírodní jev. A uvnitř byly vidět dvě postavy! Svědek  pak po delší dobu nemohl spát, povahově se poněkud změnil, měl sny, že byl uvnitř disku a že mu bylo svěřeno nějaké tajemství. Ale jeho paměť byla jaksi smazána. 

Uvedli jsme jen nepatrný vyber případů s UFO. Mnohé mají spo­lečné znaky. Nedovedeme odhalit jejich tajemství, ba ani neví­me, zda skutečně pocházejí z kosmu. V USA i v Kanadě nejsou knihy o UFO řazeny do sci-fi, ale do populární vědy. Je zkratka vidět, že existují zcela reálné záhady, o které by se odborníci měli více zajímat.

Závěrem děkuji mon. H. Chaloupkovi z Issy les Moulineaux, za poskytnutí UFO materiálů.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Archeoastronautické sešity 1991, ročník I., č. 1