Nový tunguzský meteorit ? 

O záhadě tunguzského meteoritu bylo již mnoho napsáno i v našem časopise. V té souvislosti je také možno se zmínit o případu, který se udál 12. února 1947 před 11. hodinou místního času asi 400 km severně od Vladivostoku. Četní svědkové náhle uviděli jasně zářící kouli letící oblohou od severu k jihu. Koule měla ohnivý ohon, z něhož sršely jiskry a vytvářel se široký pruh tmavého dýmu. Jeho chomáče bylo vidět ještě několik hodin, rozplynuly se až k večeru. Přelet ohnivé koute trval pouze 6 sekund. Asi deset sekund nato se ozvaly silné detonace připomínající palbu těžkého dělostřelectva a potom burácivý rachot. 

Jak soudí někteří pozorovatelé, bylo to způsobeno tím, že se meteorit ještě ve vzduchu roztrhl na velké množství různě velikých částí, které dopadly do tajgy na pokraji pohoří Sichotě-Aliň. Světelnost meteoritu byla srovnatelná se Sluncem a stromy, vrhaly dva stíny. Osadami nacházejícími se pod drahou meteoritu prošla tlaková vlna doprovázená prudkým větrem - v domech se otevíraly dveře, praskaly tabulky skla v oknech. Projevy byly tedy zcela podobné jako u tunguzského tělesa. Když již třetí den po pádu meteoritu byl proveden letecký průzkum, byly pozorovány nejen zničené stromy, ale i četné krátery. 

24. února 1947 se na místo dopadu meteoritu dostali tři geologové z Chabarovska a další z Vladivostoku. Již při orientační prohlídce oblasti pádu bylo nalezeno asi 30 meteoritických kráterů o průměru 1 až 28 metrů a na jejich stěnách i v blízkém okolí mnoho meteoritického železa. Šlo tedy o železný meteorit a patrně o první známý případ, kdy se rozpadl a vytvořil déšť meteoritického železa. 

K něčemu podobnému u dřívějších meteoritů nedocházelo - dopadly v jednom kuse a často měly i velkou hmotnost. Například železný meteorit Heba z jihozápadní Afriky má hmotnost 60 tun, meteorit Zelt z Grónska 31 tun, mexický meteorit z Bacubirita 27 tun. Náš největší český železný meteorit zvaný "Zakletý purkrabí" na hradě Loket má hmotnost jen 107 kg.

V létech 1947 až 1950 byly na místo pádu sichotě-aliňského meteoritu vyslány čtyři expedice, které shromáždily asi 37 tun meteoritické železné hmoty. Největší kusy měly hmotnost 1745 kg, 700 kg, 500 kg, nejmenší zlomků gramu. Chemickým rozborem bylo zjištěno kolem 93,5% železa; 5,27 % niklu a malé množství kobaltu, fosforu a síry. Odhaduje se, že celková hmotnost meteoritu byla asi 1000 tun, přičemž 90 % hmoty se rozprášilo v ovzduší a jen asi 100 tun dopadlo na Zemi. Není také bez zajímavosti, že mezi svědky přeletu meteoritu byl i místní malíř P.I. Medveděv, který tuto událost zachytil na několika obrazech. Přestože pády meteoritů nejsou časté, nejsou zase natolik vzácné, abychom se nemohli podivovat, že dosud není znám případ, kdy byl jimi zabit člověk, i když už několikrát k tomu málem došlo. 

12. června 1963 těsně před 14. hodinou dopadl například meteorit o hmotnosti 1,25 kg v Ústí nad Orlicí asi 15 metrů od sedící ženy a vytvořil kráter o průměru 30 cm. 

Většina meteoritů padá naštěstí do odlehlých oblastí a do moří, jež zabírají asi dvě třetiny zemského povrchu. Odhaduje se, že denně spadne na Zemi asi 10.000 tun meteoritické hmoty, včetně kosmického prachu. Nejvíce meteoritů dopadá v ranních a v dopoledních hodinách, nejméně po západu Slunce, ale jen málokdy se podaří najít jejich zbytky. Případ sichotě-aliňského meteoritu byl ve svém rozsahu vzácnou výjimkou. 

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

ZAZ, č. 3 / 2003