Tři pokusy s bioenergií 


Patrně jste již slyšeli o lidské energii, která vyzařuje z očí, mozku i rukou a dovede na dálku pohybovat předměty. Důkaz o této energii vám může podat několik přesvědčivých pokusů.

Podle obr. A si z balsy slepíme bezvodým acetonovým lepidlem (Kanagon) malé plavidlo. Jeho jsou asi 50 mm dlouhé, kotouček má průměr asi 30 mm a je z tenkého papíru. Kotouček opatříme černou tečkou. Plováčky je vhodné potřít slabě vazelínou nebo bezvodým lepidlem, aby se nesmáčely vodou. Položíme-li pak plavidlo na vodní hladinu v delší, např. fotografické misce, a zahledíme-li se upřeně na kotouček, začne se po chvíli člun k nám pohybovat. Místnost musí být uzavřená, bez průvanu, v blízkosti nesmějí stát ba ani sedět jiné osoby, a také nesmí být zatopeno, jinak je výsledek pokusu špatný, nebo se vůbec ruší. 

Stejně zajímavý je pokus s přístrojkem podle obr. B. Základem je kužel K zhotovený z hliníkové fólie nebo i z papíru. Kužel je překládaný nebo prolamovaný. Není to nutné, ale větší plocha zlepšuje účinek. Důležitější však je, opatřit kužel na vrcholu uvnitř ložiskem z mosazného nebo měděného kolečka či ocelového brašnářského cvočku, do něhož vytlačíme hladký důlek. Důlek opřeme o jehlu, zapíchnutou v podstavci. Kužel se musí pak velmi lehce otáčet. Za kužel dáme zahnutou zástěnu Z z plechu nebo hladkého papíru a vyčkáme, až se vše uklidní. Potom z pravé strany přiložíme ruku, dlaní dovnitř a asi po deseti vteřinách pozorujeme, že se kužel začne otáčet. Můžeme totéž zkusit i s rukou levou, s oběma rukama atd.

Vysvětlení je prosté i když málokoho napadne. V obou případech, tedy i v případě plavidla, jde o pohyb vzduchu, který způsobí teplo lidského těla.

Na obr. C je pokus, který sice nijak nepředstírá, že jde o statickou elektřinu, ale zatím nelze uspokojivě vysvětlit, proč tuto elektřinu indukuje nejvíce jen živá, měkká lidská kůže. Na osu silnějšího elektromotorku namontujeme válec z novoduru V široký asi 40 mm. Z levé strany na izolačním pásku I (umaplex, novodur) je těsně nad povrchem válce podélná lišta L, spojená drátem s doutnavkou D. Jestliže nyní motor zapojíme a lehce se Bříškem některého prstu dotkneme rotujícího válce, doutnavka se rozsvítí, zejména když současně jeden prst levé ruky přiložíme na sklo, nebo na druhý vývod doutnavky. Pokus samozřejmě musíme dělat v přítmí. Dotkneme-li se rotujícího válce neživou kůží, efekt nenastane. Slabý výboj se objeví s vatou, papírem a s nylonem. Jinak všechny ostatní izolátory, polovodiče i kovy dají efekt velmi slabý, nebo žádný. Otázkou tedy zůstává, proč právě živá kůže jeví tuto zvláštní schopnost.

Komu by se toto zařízení zdálo příliš složité, může si podobný pokus udělat (ve tmě) tak, že bude třít suchými prsty víko od polárkového dortu. Třením vzniknou trsy jisker a přiložíme-li pak k víku doutnavku, zazáří. Budeme-li víko třít jinými hmotami, efekt bude slabý nebo nepatrný.

Další zajímavý pokus založený na statické elektřině uděláme takto: Suchými prsty přetřeme čiré víko z polystyrénu (méně vhodné z umaplexu) a vhodíme na něj malou kuličku zmačkanou z hliníkové fólie. Po přiblížení prstu kulička prudce odskočí, což lze několikrát opakovat.

Titul článku tedy vskutku nelže - teplo i elektřina jsou v těchto případech produktem živé hmoty.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.


VTM 1974/12, str. 428